V trávě pod železničním náspem asi tři sta metrů od Severní zastávky nehybně leží osmašedesátiletý muž z krajského města. Je deštivé a chladné středeční ráno, po osmé hodině. On má přesto na sobě pouze modrou kostkovanou košili, černé kalhoty a děrované polobotky. Za sebou pak vyčerpávajících dvacet čtyři hodin.

V úterý ráno vyráží na hřbitov sv. Otýlie na Pražské třídě, a až do druhého dne se po něm slehne zem.  Přitom trpí Parkinsonovou chorobou, je téměř hluchoněmý a špatně se pohybuje. Policisté po něm začínají pátrat v úterý večer. Celou noc bedlivě pročesávají okolí předpokládané trasy jeho pohybu, ale marně. Vysvobození přichází teprve ráno.  Za svou záchranu v prvé řadě vděčí pozornému cestujícímu, který ho vidí z projíždějícího vlaku. Neprodleně to oznamuje  na linku 158.

O pár minut později na místo přijíždějí policisté Marek Moucal a Zdeněk Kozel z oddělení hlídkové služby. Právě oni pohřešovaného seniora nakonec objeví. Bude to ale trochu jinde, než původně uvedl svědek. „Když jsme ho našli, ležel na břiše a nehýbal se. Kolem sebe měl jen vyválenou trávu. Běželi jsme za ním a viděli ho mrkat. V tu chvíli jsme věděli, že je naživu. Protože byl na těžko přístupném místě, donesli jsme ho na nosítkách na Severní zastávku, kde už čekal lékař ze záchranky," popsal Deníku nadstrážmistr Kozel.

Podle mluvčí jihočeské záchranné služby Petry Kafkové muž naštěstí noční dobrodružství přežil bez větších zdravotních komplikací. Kromě četných oděrek a odřenin byl prochladlý a měl mírně zvýšenou teplotu. „V přímém ohrožení života nebyl," řekla mluvčí Kafková.

Po prvotním ošetření skončil senior na traumatologickém oddělení budějovické nemocnice. Podle neoficiálních informací už by nyní měl být v domácím ošetřování.