Myslí si, že sklo může zachytit myšlenky. Zaujal i na soutěži

„Je to soutěž pro absolventy vysokých uměleckých škol z celého světa. Přihlásit mohou díla vytvořená převážně ze skla. Já jsem to ani nebral jako soutěž, byl jsem hlavně rád, že se mohu seznámit s lidmi, kteří pracují se sklem na druhém konci světa," vysvětluje Petr Janský.

Porota ocenila jeho dílo nazvané Mísa jako skladiště vzpomínek. „Hodně mě zajímají vztahy věcí a lidí, sociální proměny. Zabýval jsem se tím, že sklo má potenciál zachytit určité myšlenky. To jiné materiály nenabízejí. Koncept byl, že během svého života hromadíme po miskách, hrnkách významné věci, z nichž se stává celek připomínající naši soukromou historii," vysvětluje autor.

To vše se podle svých slov snažil zachytit právě prostřednictvím skla. Jeho dílo navíc kombinuje další techniky a vychází z archetypů rodinného života – misky a stolu. Když se Petr Janský do soutěže hlásil, úspěch nečekal. „Byl jsem velmi překvapený. Konkurence byla veliká a účastní se studenti nejprestižnějších sklářských škol," komentuje.

Umělecké sklony se u něj nicméně začaly projevovat už v dětství. Maloval a pracoval s hlínou. V patnácti letech se pak dostal ke sklu. „Byla to trochu náhoda. Můj děda měl známého, který pracoval jako údržbář ve sklárně a vzal mě tam. Zkusil jsem si práci se sklem a už u toho zůstal," vypráví Petr Janský.

Nastoupil tedy na střední školu v Chlumu u Třeboně, kde studoval obor brusič skla. Po absolvování dva roky pracoval a poté zamířil na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Vybral si studium učitelství výtvarné výchovy pro základní umělecké školy. „Musel jsem zvládnout společný základ z pedagogiky a psychologie a k tomu jsem měl hodiny kresby, malby, sochařiny, keramiky nebo grafiky. Vyzkoušeli jsme si všechny výtvarné obory, abychom měli přehled, ale já zůstal zaměřený na sklo. A k tomu mě baví keramika," doplnil.

Již během studia na vysoké škole měl zároveň vlastní ateliér. Zde se věnuje volné tvorbě, zabývá se například tavenými plastikami nebo pracuje se skleněnou drtí. Tvoří hlavně na zakázky. „Klient většinou přijde s nějakým požadavkem, spolu promyslíme, jak by to mohlo vypadat, já udělám základní návrhy a pak to konzultujeme, až se dohodneme na finálním výsledku. Jsem rozhodně radši, když mám volnější ruku," popisuje Petr Janský.

Nyní mimo jiné vyrábí hlavní ceny pro mezinárodní kontrabasovou soutěž a trofeje pro malý filmový festival. Čas, který musí jednotlivým dílům věnovat, se různí. „Na některých věcech jsem pracoval třeba půl roku, jiné jsem zvládl za půl dne," komentuje.

Tvoření ze skla má pro něj stále obrovské kouzlo. „Je to transparentní optický materiál, poskytuje vnitřní prostor, se kterým můžete pracovat. To vám kámen nebo hlína nedá. Mě sklo pořád baví, miluji ho a dokud to půjde, chci u něj zůstat," říká.

Zároveň však přiznává, že sklo je vlastně problematický, nevyzpytatelný materiál. „Jeho zpracování je hrozně náročné. Často strávíte dva měsíce prací na jedné věci a ona vám potom při finálním dokončování praskne. Je to také fyzicky namáhavé. Když děláte velkou plastiku, manipulujete třeba s dvacetikilovou vahou, musíte ji hodinu držet v ruce a brousit," vysvětluje Petr Janský.

Živit se v dnešní době čistě uměním považuje také za poměrně obtížné. Proto mu vyhovuje být pedagogem a volné tvorbě se věnovat ve zbývajícím čase. V současnosti Petr Janský vyučuje výtvarnou přípravu, technologii a dějiny výtvarné kultury na Obchodní akademii, Střední odborné škole a Středním odborném učilišti v Třeboni. „Moc mě to baví. Ze začátku jsem měl strach, že budu mít jako mladý učitel problémy, ale to se nestalo," říká.

Myslí si, že se mu podařilo před žáky vybudovat profesionální autoritu. Tvorbu bere jako rodinnou záležitost, o nápadech rád se žáky diskutuje a vede rozhovory. Celkem Petr Janský vyučuje sedm hodin týdně.

Co se týče sklářského řemesla a umění, je přesvědčen, že jeho tradice bude v Čechách pokračovat. I když občas musí žáky přesvědčovat, aby neutíkali od projektu ve chvíli, kdy narazí na problém, talentovaných mladých lidí je podle něj dost.

„Na nedostatek kreativity u žáků si nemůžu stěžovat. 
U některých jsem si jistý, že to dotáhnou daleko. Již nyní se pravidelně účastní sklářské soutěže a jsou úspěšní," uzavírá Petr Janský.