Procestovala jste toho opravdu hodně, kde se vám líbilo nejvíc?
Všude člověk narazí na zajímavé lidi i na různé kultury. Mám ráda teplo, takže pro mě byla největším rájem Indonésie.

A Nový Zéland? To je přece země, která je pro mnohé z nás takovým kouzelným zaklínadlem. Jak se vám líbilo tam?
Jela jsem tam s tím, že budu pracovat i cestovat. Zkusila jsem si různé sezonní práce třeba na vinicích, 
ale celá ta cesta byl jeden velký zážitek. Navíc jsem ji pojala trochu svérázně, takže opravdu celou dobu jsem spala v autě. A mytí? Kde se dalo, třeba v řece nebo v plaveckém bazénu. Nový Zéland je opravdu krásná, ale i hodně svérázná země. Ráda fotografuji, takže jsem si odtud přivezla spoustu fotografií. Suvenýrů bohužel moc ne.

Jak to? Nelíbilo se vám tam nic, co byste si chtěla dovézt domů na památku?
Ale ano, původně jsem si toho vezla spoustu, jenže 
z Nového Zélandu jsem zamířila rovnou na ostrov v Pacifiku a tam mi bohužel na letišti vykradli uschované batohy.

Na cestách jste se setkala 
s různými lidmi. Je rozdíl mezi tím, jak se chovají lidé v Indonésii a jak třeba u nás?
Rozdíl je určitě zásadní, na mnoha místech, kde jsem byla, žijí lidé oproti nám Čechům skutečně v chudobě. Mají starosti, co budou jíst oni a jejich děti, zda mají kde spát. Ale přitom se mi zdá, že jsou mnohem šťastnější 
a upřímnější než my Češi. 
Za těch pár měsíců, co jsem 
v Česku, se mi zdá, že si lidé pořád jen na něco stěžují, nejsou spokojeni s tím, co mají, a také si hodně závidí. Mám pocit, že si tady mezi sebou ani nevěří. Často zde také slyším samé „ale" nebo „to nejde".

V Indonésii jsou tedy lidé přátelštější?
Určitě, hned při prvním setkání se člověka vyptají, jak se jmenuje, odkud je, kde bydlí. A nezajímá je to proto, že by chtěli člověka třeba okrást. Jen to prostě chtějí vědět.

Máte třeba mezi Balijci přátele?
Hned několik, dokonce se mi díky jednomu kamarádovi podařilo dostat na třídenní obřad, který je normálně určený pouze pro rodinu. Byl to zajímavý zážitek. A ostatní mi tak trochu záviděli, že jsem se na tuhle slavnost mohla podívat.

Jaké máte plány teď? Chcete znovu odcestovat, nebo zakotvíte někde v Čechách?
Jsem tu zatím pár měsíců 
a přemýšlím, co dál. Už na vysoké škole jsem se hodně věnovala čajové kultuře, pracovala jsem v čajovně a o filozofii čajových obřadů jsem psala i bakalářskou práci. Jenže založit si u nás kvalitní čajovnu je opravdu finančně nákladné, takže přemýšlím 
o tom, že buď znovu odcestuji, anebo se pustím do jiného projektu. To je ale zatím trochu tajné.

Dobře, vraťme se k přípravě čaje. Podívala jste se na místa, kde čaj roste?
Ano, v Indonésii jsem navštívila čajové plantáže, to byl úžasný zážitek. Jen mě překvapilo, že tam na mě lidé koukali jako na zjevení, když jsem si přímo tam chtěla dát čaj. Oni ho tam sice pěstují, ale zpracovává se zase jinde, v továrnách. Jiné je to prý 
v Číně. Ale tam jsem zatím nebyla.

A jakým způsobem se vůbec pije čaj na místech, která jste navštívila?
Třeba v Anglii nebo na Novém Zélandu se pije 
porcovaný čaj s cukrem 
a mlékem, nesetkala jsem se tam s čajovnami, jak je známe u nás.

Jak se pozná opravdu dobrý čaj?
Je to podobné jako s vínem, svou roli hraje vůně, barva i chuť. Zkušený ochutnavač pozná, odkud čaj pochází a kde byl sklizen.

To ale musí mít člověk opravdu vytříbenou chuť…
Vše se dá natrénovat. Chce to prostě ochutnávat a ochutnávat. Svou roli hraje také samotný způsob přípravy, třeba i použitá voda.

Voda tedy dokáže ovlivnit výslednou chuť čaje?
Docela zásadně. Třeba zde v Budějovicích mi voda moc nechutná. Říká se, že nejlepší je udělat čaj z čisté přírodní vody, třeba z nějaké studánky v horách. Chuť ovlivní 
i způsob samotného ohřívání vody. Je rozdíl, jestli se voda připravuje v elektrické konvici, nebo nad ohněm.

Kolik čaje vypije denně 
jeho milovník?
Nevím jak ostatní, ale já vypiju čaje opravdu hodně, počítám, že několik litrů denně. Čajové lístky mě provázejí i na cestách.

Čaj jako koníček musí být docela finančně náročný, nebo ne?
Určitě, právě proto bych se ani nechtěla pouštět do zařizování čajovny. Už jen vybavení by stálo opravdu hodně a samotné čaje také nejsou levnou záležitostí. V čaji se dnes točí opravdu velké peníze, existují dokonce speciální banky, kde se čaj archivuje podobně jako víno.