„Do Českých Budějovic jsem přišla z Týna nad Vltavou, kde jsem pracovala jako dobrovolnice v Domově svaté Anežky. Pak jsem se rozhodla tady zůstat a našla si práci v Českých Budějovicích, protože byly blízko a líbily se mi. Cítila jsem, že tady můžu žít a být tady spokojená," usmívá se Natalie.

„Mám českého tatínka, ale doma ve městě Teignmouth jsme česky nemluvili. Vždy jsem se chtěla tenhle jazyk naučit. Myslela jsem si, že tu budu pracovat pět měsíců jako dobrovolnice, abych potkala lidi a měla šance naučit se češtinu. Vždy jsem chtěla žít  v Čechách, abych věděla, jaké to tady je," přiznává.

Vidí teď po čtyřech letech pobytu nějaký rozdíl mezi Jihočechy a Angličany? „Když tak o tom přemýšlím, jste tady trošku víc tradiční. Muži se víc starají o svá stavení a auta, ženy zase o domácnost. Máte tradiční zájmy. Podobný spolu máme asi smysl pro humor. Zjistila jsem také, že když chcete žít v Čechách, musíte hodně rozumět české historie a literatuře, což je velký rozdíl oproti životu u nás. Skoro všichni tady znají stejné knížky a historii, a když s Čechy mluvíš, tak musíš rozumět aspoň trošku české historii a literatuře."

Natalie si myslí, že občas je ona sama také pozitivnější než Jihočeši. „U nás v Anglii jsou lidé z různých zemí, což se mi líbí. Tady se lidé trošku víc bojí, a když přijedou z Anglie, tak říkají, že tam bylo strašně moc černých lidí. Nemyslí to špatně, ale jsou z toho překvapení. Tady mě naopak překvapilo, jak jsou lidé přátelští. Když jsem byla poprvé v Českých Budějovicích v obchodě, chtěli se se mnou všichni bavit. Když jsem se pak vrátila do Týna, říkali mi, že tady v Budějovicích nejsou lidi moc přátelští a že jsou i nezdvořilí. Měla jsem jinou zkušenost.  Češi kolikrát o sobě říkají, že jsou nezdvořilí, ale nejsou, mají jen o sobě špatné mínění," pokračuje Natalie.

Učit se česky ji baví. „Vždycky jsem měla ráda jazyky. Netušila jsem ale, že  čeština může být tak těžká. Když mi to jiní říkali, nevěřila jsem tomu, ale skutečně těžká a komplikovaná oproti angličtině je. Řekla bych asi tak desetkrát těžší a složitější. Má dost těžkých pravidel, ale baví mě ji studovat.  Hodně mile mě překvapily zdrobněliny. Když jsem začínala češtině rozumět,  zjistila jsem, že slova mají dvě i tři zdrobněliny, což bylo velmi hezké," usmívá se Angličanka.

„Výslovnost je taky těžká, ale  gramatika mi zase tolik nevadí. Kolikrát sedím v hospodě a poslouchám, jak lidi kolem mě mluví, někdy jim ani nerozumím. Myslím si, že hovorová čeština je pro cizince opravdu těžká. Pro Čecha je snazší naučit se anglicky, aspoň základy, aby mohl komunikovat a aby druhým rozuměl. Ale i cizinci se můžou dobře naučit anglicky, stejně jako česky. Znám tady hodně cizinců, kteří mluví dobře česky, takže to asi jde."

Za těch několik let si Natalie v jižních Čechách zvykla a cítí se tu dobře. Jako doma. „Strach z ničeho tady nemám, je tu život v pohodě. S dalšími Angličany si doknce myslíme, že je tady ráj. Můžete chodit, kam chcete. Když přijedete do Anglie, do Londýna nebo do jiného velkého města, všude jsou policisté, i když se nic neděje. Cítíš pak nepříjemnou atmosféru, zatímco tady je to taková pohoda. Nikdo tě neotravuje. Cítím se tady v bezpečí," přiznává Natalie a přidává i konkrétní věci, které ji tady zaujaly.

„Líbí se mi městská architektura tady v Českých Budějovicích. Hezké jsou i statky na venkově a tradiční jihočeské vesnice, které mám ráda. Všechno je menší a roztomilé," usmívá se.

Domů do vlasti se jí vlastně ani zatím odjíždět nechce. „Určitě bych zůstala. Jsem tady spokojená a nevidím žádný důvod k návratu do vlasti. Zatím nikam nejdu 
a jestli to bude možné, tak tady zůstanu," slibuje.

Bydlení i práci tady má, vyučuje již několik let úspěšně malé i velké angličtinu. „Učím v pěti školách, mám na starost děti od sedmi let až třeba po sedmdesátileté seniory. Učím také zaměstnance některých velkých podniků v Českých Budějovicích, maminky na mateřské dovolené, učila jsem také dobrovolně Romy na Máji nebo klienty z poradny pro cizince Diecézní charity.  Mám pocit, že jsem tady učila anglicky snad skoro všechny," směje se sympatická Natalie.  A co dělá Natalie ve volném čase?

„Hraji fotbal, chodím na koncerty. Mám ráda pivo, chodím s kamarády do hospody, třeba do Starých časů nebo do Singeru, kde se scházejí cizinci. Když je hezky, jsem každý víkend s partou na Šumavě. Miluji kulturní akce a festivaly, jsem ráda mezi lidmi. A když nemám energii, tak si doma čtu nebo něco píšu. Chtěla bych tady psát do anglických novin o tom, co mě zaujalo nebo trápí," přiznává Natalie Jane Czaban z Anglie, pro kterou se stávají jižní Čechy druhým domovem.