VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Na zkoumání máme 23 tisíc genů v každém z nás

České Budějovice - Rozhovor s odborníkem na genetiku Václavem Řehoutem o pokrocích v oboru, etických otázkách i záchraně původního českého plemene

30.11.2011
SDÍLEJ:

Prakticky celý život působí Václav Řehout na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Říká o sobě, že je lokální patriot a nikdy jej nelákalo odejít jinam. Foto: Deník/Andrea Zahradníková

O svém oboru říká, že je nejlepší a nejzajímavější, stál u zrodu molekulární genetiky a zachránil českou červinku. Od 70. let také učí. Nyní dostal Václav Řehout ze Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity čestný titul Profesor honoris causa v polské Wroclawi. „Lidé mi chtějí gratulovat, ale cítím, že já bych měl spíše poděkovat jim. Ve vědě totiž není nikdo sám, možná tak Mendel, když na zahrádce křížil hrachy,” komentuje.

Nedávno jste dostal čestný titul. Co to pro vás znamená?
V podstatě takové zbilancování dosavadního života. Když vám najednou někdo udělí takový titul, tak si řeknete, jestli si to vůbec zasloužíte. A já jsem si uvědomil, že právě s Polskem už dvacet let intenzivně spolupracujeme, jsem tam známý od Baltu až po Tatry, od ruských hranic až po německé, takže to ocenění vlastně nebylo úplně za nic.

Kam si dáte sošku, kterou jste k titulu dostal?
Původně jsem jí chtěl nechat doma, ale žena mi řekla, abych ji vzal do školy, že tady to lidé víc ocení. Slavit ale nebudu, je sice spousta těch, kteří mi chtějí gratulovat, jenže já cítím, že spíš bych měl poděkovat jim. Ve vědě totiž není nikdo sám, možná tak Mendel, když na zahrádce křížil hrachy, ale další genetické objevy jsou vždycky výsledkem širšího úsilí.

Co vás přivedlo ke genetice?
To vidíte vlastně tady nade mnou (ukazuje na dva portréty na zdi). O jednom obrazu říkám, že to je můj živitel - to je zakladatel genetiky Mendel. A na druhém je můj učitel. S genetikou to bylo tak, že v 50. letech ji Sovětský svaz popřel a přestala se na vysokých školách učit. Až v 60. letech se začala vyučovat na zemědělských fakultách a právě profesor Koubek byl prvním učitelem genetiky na této fakultě.

Čím vás obor lákal?
Každý učitel tvrdí, že ten jeho obor je nejlepší a nejzajímavější, ale o genetice to platí. Je totiž velmi široká a myslím, že zajímá všechny. I lidé, kteří o ní nic nevědí, se baví třeba o geneticky modifikovaných potravinách nebo DNA v kriminalistice.

Takže genetika se dotýká všech?
Určitě, třeba když chcete založit rodinu a objeví se problém, tak nastoupí otázka genetická. Řada studentů se o genetiku vůbec nezajímá, zkoušku udělají jen tak a pak například zjistí, že jejich partner má hluchoněmého bratra, a hned se začnou o genetiku zajímat. Jestli je to dědičné, jestli to může mít nějaký vliv a podobně. Takže genetika se může dotknout kohokoliv v jakékoli fázi života.

Vy tento obor učíte od 70. let. Jak se za tu dobu proměnil?
Hodně. V 80. letech nastal velký obrat, když byla objevena polymerázová řetězová reakce, která umožnila analyzovat DNA. To začal boom molekulární genetiky, protože jsme už mohli přesně poznat gen. Předtím jsme jen věděli, že existuje.

Jak to ovlivnilo vaši práci?
Já se zabývám především šlechtěním zvířat a dnes můžeme šlechtění naslepo doplnit přesným šlechtěním. Už ze spermatu zjistíme, jaké geny zvíře nese, a podle toho se rozhodneme, jestli ho použijeme . Nebo se zabýváme chorobami skotu, dřív se dala genetická vada vysledovat až u dospělých jedinců, dneska poznáme vadu už u embrya.

Co za považujete za největší profesní úspěch?
To, že jsme tady na začátku 90. let nastartovali směr molekulární genetiky a byli jediné pracoviště srovnatelné s Brnem. A také to, že jsem se začal orientovat na původní české plemeno skotu česká červinka, které bylo nahrazováno jinými a ztrácelo se. Bylo na vyhynutí, žilo už jen asi dvacet kusů v severních Čechách, takže jsme některé koupili a začali plemeno regenerovat. Podařilo se nám nejen zvýšit počet zvířat, ale začali jsme je i charakterizovat geneticky, jak se liší v genotypu od ostatních, a to byl takový první boom prací kolem tohoto tématu.

Podařilo se přímo na Jihočeské univerzitě také vyšlechtit nějaké nové plemeno?
To ne, protože vyšlechtit nové plemeno je velmi unikátní, to už se dlouhá léta nikomu nepovedlo. Takže nejde o nové plemeno, ale spíš o vyšlechtění daného plemene tak, aby bylo více užitkové. Aby mělo kvalitní maso, lepší bílkoviny nebo lepší mléko pro tvorbu sýrů.

Naráží někdy genetika na etické otázky?
Velmi. V současnosti je genetika a etika samostatný problém, protože dnes můžete v genetice prakticky všechno. Když si vezmete třeba asistovanou reprodukci, tak genetik může z buňky oplozeného embrya zjistit cokoli - nejen genetické vady, ale i jestli bude mít dítě modré oči nebo hudební nadání. Takže teoreticky by si rodiče mohli vybrat, jaké embryo jim nejvíce vyhovuje. Ale chceme to takhle? Máme všechno vědět? Je to rozhodně etický problém.

Je genetika obor, kde je stále co objevovat a zkoumat?
Určitě, život každého z nás řídí asi 23 tisíc genů a všechny rozhodně ještě neznáme.

Váš běžný pracovní den ale asi netrávíte jen v laboratoři…
To je ten velký rozdíl mezi vědcem na univerzitě a vědcem ve vědeckém ústavu. U nás je obrovská práce se studenty, máme výuku a konzultace s doktorandy.

Je vám bližší výzkum nebo práce se studenty?
To je právě na vysoké škole to hezké, že tady mám obojí. Líbí se mi hlavně, že pracuji s mladými a inteligentními lidmi, tady už se nemusíte rozčilovat se zlobivými dětmi.

Jací jsou studenti na Jihočeské univerzitě?
S vysokým školstvím je obecně problém. Bojím se říkat, že dřív bylo všechno lepší, jako to říkali moji rodiče, ale potíž je v tom, že máme asi 27 státních vysokých škol a už přes 40 soukromých. A všechny potřebují studenty, takže ruší přijímací řízení, podbízí se a projevuje se to v kvalitě studentů.

Prakticky celý život působíte na Jihočeské univerzitě. Nelákalo vás vydat se třeba do zahraničí?
Tam jsem jezdil na kratší čas, ale jsem patriot. Pocházím z vesnice Malče, kde máme rodinnou historii několik desetiletí dozadu, a já nejsem ten typ, který by někam odjel. Navíc jsem tady spokojený, takže i kdyby mi někdo nabízel něco jiného, nešel bych.

Vyzkoušel jste si i funkci ve vedení univerzity, byl jste prorektorem…
Bylo to zajímavé, protože zase přijdete do kontaktu s úplně jinými lidmi a úkoly. Ale zároveň to byla práce navíc. S tím souvisí, jak jsme mluvili o tom, v čem se liší práce vědce na vysoké škole.

Podobná funkce už by vás nelákala? Teď se bude volit rektor.
To v žádném případě, já fandím mladým lidem. Ti mají přeci jenom nové pohledy na věci a delší výhled do budoucnosti.

Jak vám práce zasahuje do soukromého života. Máte vůbec nějaký volný čas?
To si vždycky najdu. Věnuji se pracím chalupě a jsem členem Lions Clubu, kde se snažíme pomáhat dětem s poruchami zraku.

Máte plány do budoucna?
Já jsem si nikdy velké plány nedělal, to vždy přicházelo nějak samo od sebe. Chci pracovat na tom, co máme rozdělaného, a příští rok mě čeká velká konference v Polsku.

Václav Řehout se narodil roku 1943 v obci Malče u Besednice. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu a v roce 1979 získal titul PhD.
Již čtyřicet let vyučuje genetiku a šlechtění zvířat na několika součástech Jihočeské univerzity i v zahraničí. Je autorem řady učebních textů a odborných publikací, podílel se na celé řadě výzkumů.
V letech 1991 - 2010 byl vedoucím Katedry genetiky a výživy zvířat, v letech 1998 - 2004 prorektorem Jihočeské univerzity.
Žije v Českých Budějovicích. Je ženatý, má dva syny.

Autor: Andrea Zahradníková

30.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Boršovští v sobotu pořádali první letošní boršovský trh. U fotbalového hřiště vyrostly stánky s občerstvením, s ručně vyráběným zbožím jako šperky nebo cukrovinkami, nebo kořením
28

OBRAZEM: V Boršově nad Vltavou začíná jaro trhy

Suchdol nad Lužnicí /OBRAZEM/ - Stovky lidí, téměř 150 lodí, krásné jarní počasí, stav vody přesně podle představ a dobrá nálada. Při tradičním rituálu vodáků, kterým je každoroční Odemykání Lužnice, panovaly ideální podmínky.
28

OBRAZEM: Vodáci odemkli řeku Lužnici

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

Praha /VIDEO/ - Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku získal učitel češtiny a angličtiny Lukáš Lis ze základní školy Soběslav. Lis vyhrál i hlasování na internetu a stal se zároveň Ámosem sympaťákem. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ho korunovala Ámosem češtinářem.

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

Sezimovo Ústí - Když ve svých 22 letech mladá Anna přijela do Sezimova Ústí, všude rostlo jen obilí a stálo pár domků, kde našla bydlení. Jako první přijely do Baťova ženy a dívky a jak oslavenkyně říká, trochu se tu bez mužů bály.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies