Je kolem 23. hodiny a na Piaristickém náměstí to stále žije, i když už dávno utichl hudební program. Akce je povolená a monitorovaná strážníky, takže první nocležníci zalezli do spacáků, které si ustlali na vyvýšeném pódiu či na dlažbě pokryté karimatkami.

Uléhá i ředitel Městské charity Josef Hes. „Můžeme si fyzicky vyzkoušet, jaké je to spát v zimě venku, ale co při tom prožívají bezdomovci psychicky, nezjistíme," řekl Josef Hes a upozornil na fakt, že zatímco my se ráno půjdeme domů vysprchovat a další noc prožijeme v suchu a teple ve společnosti oblíbených plyšáků, bezdomovce čeká boj s chladem a mokrem znovu.

Po půlnoci je už klid, někdo zabral, jiný se tlumeně baví. Někdo spí na pódiu, jiný pod přístřeškem, kolem občas projdou zvědavci. Tři nefalšovaní bezdomovci, kteří si užili večerní program včetně teplé polévky od Petra Stupky, se přicházejí družit a poprosit o cigarety a peníze. Na noc zůstávají Honza (56) z Prievidze a Zdeněk (33), Franta odchází spát k sobě domů do křoví v parku. Pak přijde i Michal (31).

Nekonečné hodiny ohraničené odbíjením hodin se vlečou, jsou zpestřené bojem s vichrem, který občas zvedá přístřešek. Déšť vyhání lidi z pódia, některé přiměl k předčasnému balení a útěku do tepla. „Nečekal jsem, že usnu, směje se Tomáš, který chvátá do práce. Desítka těch, co zůstala až do 4. hodiny, pak dostává diplom za Noc venku, tři opravdoví bezdomovci také.

„Měl bych dostat diplom za dva roky venku," směje se Honza, který se vyhýbá spaní v azylovém domě. „Mám dvě kila vepřových žeber, ale kde je upéct?" láme si hlavu nad igelitovou taškou a ubaluje jednu cigaretu za druhou, do kterých sype tabák z nedopalků. „Napiš tam, že žiji jako dobrodruh, a když jsem měl v říjnu narozeniny, slavil jsem je sám v křoví u Malše s ježky a veverkami, než mi kamarád koupil cigarety a víno," nabádá mě Honza ráno. Slíbil jsem, že napíši, ale napřed se půjdu domů umýt, převléct a trochu prospat.