V posledních letech zákazníci mění nakupovací zvyklosti a místo několika malých obchodů s různým druhem zboží radši zajedou do velkého obchodního centra, kde na jednom místě nakoupí všechno potřebné. Maloobchodníci nemají tržby a nezbývá jim na nájem.

Václav Mocek, spolumajitel klenotnictví na rohu náměstí Přemysla Otakara II., vidí problém i v přístupu města. „Jednu dobu z náměstí mizely obchody hojně, protože město zvyšovalo nájem. Radní by mohli více vycházet vstříc majitelům, kterým se nedaří," myslí si. Zároveň ale dodává, že je také problém v přístupu samotných obchodníků. „Důležité je, aby obchodovali lidé, které jejich práce zajímá. My úbytek zákazníků nepozorujeme, vsázíme na vstřícnost a zákazníci to vědí," doplnil Václav Mocek.

S postupným zanikáním obchodů se potýkají i menší města. Například v Týně nad Vltavou za poslední rok ukončili provoz tři prodejci na náměstí Míru. Ani obchodníci ve vltavotýnské ulici Horní Brašov nemají podle zastupitele Davida Slepičky situaci jednoduchou. „Dopoledne někdy bývá centrum města úplně mrtvé," 

Zanikání obchodůMaloobchodníky trápí rostoucí počet velkých nákupních center. Zákazníci tam pořídí vše najednou a v malých obchodech přestávají nakupovat. V Týně nad Vltavou skončili za poslední rok tři prodejci, obchody zanikají i jinde.

Úsměv a dobrá rada vracejí zákazníky do obchůdků

Vltavotýnští maloobchodníci se potýkají s úbytkem zákazníků. Lidé často nakupují ve větších městech, kde pracují, nebo v supermarketech. Podle zastupitele Davida Slepičky k zániku obchodů ale přispívá také nemožnost parkování v centru a s tím spojený příjezd k obchodům. „Parkování na náměstí je zpoplatněné a do ulice Horní Brašov je zákaz vjezdu. Kdyby byla na náměstí například půlhodina parkování zdarma, obchodníkům by to jistě pomohlo," uvedl.

V Českých Budějovicích se často nájemci obchodů střídají. Zejména v Plachého ulici u náměstí Přemysla Otakara II. se mění jeden obchod za druhým. Šárka Schmidmayerová pracuje v butiku s dámským oblečením v přilehlé Hroznové ulici. Pozoruje ale i opačný trend. „Spousta zákazníků přichází s tím, že hledají malé obchůdky, ve kterých najdou jiné zboží než ve velkých obchodních řetězcích. Máme i několik stálých zákaznic například z Moravy, které přijíždějí jednou ročně na výstavu Země živitelka a při té příležitosti si k nám přijdou nakoupit oblečení." Lidé podle ní nekoukají jen na slevy. „Nejvíc lákají výlohy, těmi musíme zaujmout. Naše zákaznice jsou hlavně vděčné za to, že se jim dostatečně věnujeme," doplnila.

Právě osobní přístup doporučuje maloobchodníkům Lenka Vohradníková z Jihočeské hospodářské komory. „Kvalitní zboží, dobrá rada, úsměv a milý přístup k zákazníkovi, kterého si váží to supermarket nikdy mít nebude. Lidé směřují tam, kde je jim příjemně."

Osobní přístup nenahradíte

Už pětadvacet let provozuje Monika Dušková (na snímku) knihkupectví v Plachého ulici v Českých Budějovicích. Za tu dobu se podle ní centrum města změnilo k horšímu. „Vystřídala se tu řada obchodů, ale jejich majitelé museli skončit, protože nechodili zákazníci. Na náměstí jsou hlavně banky a restaurace." Ze strany radních pozoruje snahu maloobchodníky podpořit, uvítala by ale větší podporu. „Plachého ulička je chudá, zapomíná se na ni. Je to vidět i o Vánocích, kdy je celé náměstí vyzdobené a osvícené, jen tady žádná výzdoba není. Snažíme se s kolegyní z prodejny her uličku oživit různými akcemi pro děti, pořádaly jsme tady maškarní i vědomostní soutěže. Měly jsme projekt s názvem Ulička žije, ulička si hraje, chceme v něm pokračovat. Já mívám v knihkupectví autogramiády."

Monika Dušková má stálé zákazníky. „Chodí k nám celé rodiny. Základem je osobní přístup, přijde třeba muž, jehož manželka u nás nakupuje, a shání pro ni knihu. Já už vím, co jeho žena ráda čte, a tak společně snadno vybereme. Myslím si, že lidé poznají, že se osobní přístup nedá nahradit a do malých obchůdků se budou vracet," říká. Ví ale, že jsou i čtenáři, kterým více vyhovuje anonymita obchodních domů, kde si sami mezi regály knihy vybírají. „A naopak jsou ti, kteří chtějí poradit, co si přečíst na dovolené. Většinou po chvíli poznám, co by se jim líbilo." 

PAVLA VOLFOVÁ