Tancmajstr, hejtman, rychtář, moučný, ale i dělostřelec, velitel lidové milice, Marfuša s dědečkem Hříbečkem a členky zemědělského družstva se sešli v sobotu v Žabovřeskách. Do ulic se totiž vydal masopustní průvod.

Narozdíl od řady jiných obcí na Budějovicku nemá mládecká koleda v Žabovřeskách dlouhou tradici. Koledníci tu obcházeli jednotlivá stavení teprve potřetí. „Byl to nápad bývalého hospodského, který nás zasvětil do pravidel. Protože jsme docela dobrá parta, rozhodli jsme se, že do toho půjdeme,“ vzpomněl na vznik tradice Lukáš Houdek, který vystupuje v roli rychtáře.

Jelikož hospodský pocházel z Doudleb, zavedl ve svém novém domově koledu doudlebskou. Jeho dcera navíc naučila místní ženy vyrábět tradiční růžičky na klobouky a další nezbytné rekvizity a Žabovřeští tak mají vlastní masopustní kostýmy, originální halapartnu pro hejtmana nebo rychtářské právo se znakem obce.

Masopustní procesí vede matka koledy v oděvu s barevnými proužky látky, za ní jde deset koledníků ve svátečních šatech, vysokých holinkách a kloboucích. Prvním z nich je hejtman. Toho si opět zahrál Vlastimil Vácha. „Roli mi přidělili, protože na začátku stejně nikdo z nás nevěděl, co to obnáší. Rychle jsem se to ale naučil a jsem spokojený,“ řekl.

Úloha koledníků je však fyzicky náročná. Již po hodině měli všichni otlačená čela od těžkých klobouků a bolavé nohy z neustálého pobíhání a tančení. Tradice totiž vyžaduje, aby před každým ze zhruba 120 domů udělali za zvuků písně Červená růžičko kolečko pro hospodáře. Ještě těžší úkol pak čeká na tancmajstra. „Musím vždy tančit s paní domu, pokud si to přeje, a večer s první dámou Žabovřesk,“ vysvětlil Jaroslav Jindrle. Pochvaloval si alespoň, že součástí jeho kostýmu je hůlka, o níž se v podvečer bude moci opírat.

Přesto si všichni koledníci den užívali a shodli se na tom, že budou v průvodu chodit, dokud se neožení. V Žabovřeskách striktně dodržují pravidlo, že koledovat mohou pouze svobodní mládenci. „Bojím se, že za pár let už jich nebude dost, ale zatím se to daří,“ komentoval Houdek.

Malou zárukou toho, že tradici postupně převezme nová generace byl nejmladší z koledníků, čtrnáctiletý Patrik Prediger. Ten se do procesí dostal na poslední chvíli, když jeho předchůdce onemocněl. „Je to dost náročné, ale baví mě to. Příští rok bych chtěl jít zase,“ reagoval.

Před samotnými koledníky navštěvují domácnost židi, jejichž úkolem je jediné – dělat neplechu a rozruch ve vsi. „Krademe slepice, králíky, nářadí i lavičky, vysypáváme popelnice. Zkrátka vše je dovoleno,“ popsal Milan Prediger. Představitelé židů jsou se svými rolemi velice spokojení, protože se mohou skutečně vyřádit. Za svůj dosud nejpovedenější kousek považují vyvedení krávy ze statku. Na večerním věnečku pak židi kradené věci draží a utržené peníze věnují mládencům na opravu klobouků, stavění májky nebo jiné akce.

Průvod dále doprovázeli dělostřelci, kteří před každým domem vystřelili, i řada dalších lidí v maskách. „Letos jdu za Marfušu. Myslím, že to je úžasná tradice, a proto jsem si dala záležet na převleku a vzala s sebou i malého syna coby dědečka Hříbečka,“ řekla Lucie Eliášová. Prozradila navíc, že příští rok se promění v Máničku a Hurvínka.

Filmem se inspirovalo také několik žen přestrojených za členky zemědělského družstva z trilogie Slunce, seno. „Vydržíme s koledou celý den. V kabelce mám tekuté ohřívadlo a budem tančit vlastní kolečko,“ smála se Jana Jindrlová alias Konopníková.

Obyvatelé Žabovřesk nabízeli koledníkům štědré pohoštění, nejčastěji domácí koblihy, chlebíčky, uzené maso a špek a samozřejmě alkohol na posilnění. I když jim židi občas udělali na zahrádce nemalý nepořádek, zdůrazňovali, že za rok zase všechny rádi uvidí.