VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Onemocnět duševní chorobou není těžší než si zlomit nohu

České Budějovice - Říká se, že každý třetí člověk si aspoň jednou ve svém životě projde ať už léčenou nebo neléčenou depresí. Podle odhadů by dokonce v roce 2020 měly být psychiatrické nemoci druhým nejčastějším důvodem pracovních neschopností v Evropě. Přesto u nás stále platí, že člověk raději přizná, že má třeba AIDS, než aby otevřeně hovořil o tom, že se léčil na psychiatrii.

21.4.2015
SDÍLEJ:

Součástí léčby na psychiatrii je i arteterapie. Díla pacientu ukazuje terapeutka Markéta Míková.Foto: Deník/Hana Svítilová

„Naše společnost stále do značné míry vnímá psychiatrické problémy jako určité stigma," potvrzuje primář psychiatrického oddělení českobudějovické nemocnice Jan Tuček. „Přiznat si, že jsem duševně nemocný, je pro člověka většinou velmi obtížné. Jde ale přece o chorobu a nemoc duše je stejná jako nemoc jakékoli části těla. Onemocnět duševní chorobou není o nic složitější než si například zlomit nohu," říká.

Podle Jana Tučka není nikdo z nás vůči duševním chorobám imunní. Riziko, čím můžeme onemocnět, se ale mění s věkem. „Mezi dvacátým a třicátým rokem propuká například schizofrenie, později nejsou výjimkou bludy, ve stáří nás všechny čeká demence," nastiňuje lékař možné problémy.

Do péče odborníků se přitom nedostanou všichni, kdo nějaké rysy duševní choroby vykazují. „Je nutné si uvědomit, že my vidíme příslovečnou špičku ledovce. Promořenost psychiatrickými příznaky v populaci je daleko vyšší než počet hospitalizovaných pacientů. My říkáme, že pacienti se na oddělení dostávají v okamžiku, kdy jejich příznaky začnou vadit buď jim samotným nebo okolí. Do té doby, pokud jsou ostatní schopni to tolerovat a akceptovat, na psychiatrii nikdo nepřijde. Řada lidí, byť mají příznaky, si vyřeší své problémy, aniž by k tomu psychiatra potřebovali," ví Jan Tuček.

Primář psychiatrického oddělení českobudějovické nemocnice Jan Tuček.

Bez pomoci psychiatrů se ale někdy neobejdou na druhou stranu lidé trpící depresemi. I ty mohou totiž být velmi vážné. „Je ovšem obtížné specifikovat, kdy je třeba s depresemi vyhledat odbornou pomoc. U některých lidí může takový stav nastat po dvou dnech nepohody, jiný více odolný člověk se k nám nikdy nedostane a depresí se prokouše sám. Nelze jednoznačně ukázat hranici, kdy je třeba jít k psychiatrovi. Pokud vás ale deprese obtěžují natolik, že je nejste schopni zvládat vlastními silami, je zapotřebí vyhledat pomoc. Stejně tak to platí v případě, když se u vás objeví nějaký paranoidní, vztahovačný prvek, máte pocit, že po vás lidé divně koukají, smějí se vám. To je také čas vyhledat psychiatra. Rozhodně je to nutné, pokud se objeví sebevražedné myšlenky, úvahy 
o tom, že by bylo lepší neexistovat, nežít. Pak je skutečně lepší k psychiatrovi přijít," radí primář.

Propadnout depresím přitom vůbec nemusí být složité. „Velmi časté situace, které mohou nastartovat psychické potíže, jsou vztahové problémy, když přijdete vinou rozchodu nebo smrti 
o blízkou osobu. Vlivů je ale celá řada, může to být ztráta zaměstnání, existenciálních a finančních jistot, ztráta bydlení i velké životní změny. Velmi stresovým faktorem může být sňatek nebo změna pracovní pozice, i třeba povýšení v zaměstnání může být spouštěčem deprese," naznačuje MUDr. Jan Tuček.

Pověrou podle něj nejsou ani sezonní deprese. „Skutečně existují, i když celkově se zdá, že sezona depresí je po celý rok. Je ale pravdou, že někteří lidé jsou citlivější na některé období, ať už je to jaro nebo podzim, období Vánoc."

Ve většině případů podle zkušeného psychiatra platí, že po takzvaných prášcích na nervy by člověk neměl sahat okamžitě. „Já bych psychofarmaka bral až skoro jako poslední pomoc. V první řadě je třeba se podívat, co se vlastně děje, odpovědět si na otázku, zda je v mých silách zbavit se důvodů, proč jsem v depresi. Druhou věcí je předcházet takovým stavům. Je důležité dodržovat tu správnou duševní hygienu, mít dobré zázemí, nějakou oporu ať už v rodině nebo v přátelích, koníčcích, umět se z něčeho radovat, najít si věci, které mi budou přinášet uspokojení. A i kdyby to byla práce, je třeba mít vedle ní i možnost se nějak odreagovat. Důležité je i zdravě jíst, zdravě žít. Člověk, který se nepřepíná, střídá aktivity a odpočinek, má daleko menší riziko depresivních onemocnění," zdůrazňuje lékař.

K účinným preventivním opatřením patří i umění říct sám sobě ne. „V dnešní době chceme všechno hned a teď. Když se ale podíváte na naše předky, nikdy to takhle nefungovalo. Vždycky museli pro splnění nějakého přání vyvinout úsilí, teprve pak přišla odměna. Narážím na dluhy. Naprosto nepochopitelné je v tomto ohledu půjčovat si například na dovolenou v okamžiku, kdy na ni nemám," radí, jak se vyhnout rizikům pozdějších nejen finančních, ale mnohdy i psychických problémů.

Naštěstí se většinou dají léčit ambulantně. „K nám na oddělení se dostávají lidé až se závažnými těžkými depresemi, kdy se například u pacientů objevují psychotické příznaky nebo se nedá vyloučit riziko sebevražedného jednání," vysvětluje Jan Tuček. Ani takové případy nejsou v práci psychiatrů výjimkou. „Říct, zda počet sebevražd narůstá nebo klesá, by znamenalo nechat se ovlivnit chybou malých čísel. Je pravdou, že po revoluci došlo k malému poklesu sebevražedného jednání a teď zase stoupá. Člověk tak může mít pocit, že je v současnosti sebevražd víc, ale je to možná i zásluhou medializace některých případů. Existuje ale i řada sebevražd, které společnost vůbec nezaznamená. Z vlastní zkušenosti, kdy provádím konzilia i na jiných odděleních nemocnice, mohu říct, že takových lidí, například po intoxikaci léky, vyšetřuji několik do týdne," přibližuje psychiatr.

Podle něj je každý sebevražedný pokus určitou formou volání o pomoc. Leckdy přitom může tragédii zabránit třeba všímavá rodina či blízcí lidé. „Hodně ale záleží na příčinách takového jednání. Pokud jsou vnější, může dotyčnému pomoci jeho okolí. Pokud je sebevražedné jednání podmíněno duševní chorobou, je už skutečně čas pro zásah odborníka a ani ten nemusí být vždy úspěšný," je si primář vědom.

Poměrně častým problémem, se kterým se budějovičtí psychiatři setkávají, jsou také lidé závislí na drogách, alkohol a tabák nevyjímaje. „Problém je v tom, že v minulosti nebyly drogy dostupné tak snadno, jako je tomu dnes. V předrevoluční době byla závislost převážně alkoholová, po revoluci k nám ve velké míře přišly
i nealkoholové drogy. Proto počet závislých rychle narostl. Ale v posledních několika letech se dá říct, že stagnuje," vypočítává Jan Tuček.

„Znepokojujícím fenoménem je ovšem návrat mládeže k alkoholu, poměrně hodně lidí zneužívá také tabák. Velkým problémem je také zneužívání marihuany," upozorňuje. „Tu řada lidí nepovažuje za nebezpečnou drogu, za návykovou látku, staví ji na roveň nikotinu 
a alkoholu, ale nebezpečnost marihuany je vyšší. Nezřídka se setkáváme s pacienty,
u kterých se i vlivem působení marihuany rozvinul stav podobný schizofrenii," varuje lékař před přílišnou lehkomyslností.

Na zcela opačném pólu případů, které se čas od času dostanou do ordinací psychiatrů, jsou naopak stavy, které jsme ještě nedávno považovali za normální, a dnes v nich vidíme nemoc. „Roste počet lidí, kteří své problémy psychiatrizují. Pro příklad si vezměme zadluženost. K nám přichází spousta lidí, kteří jsou kvůli dluhům depresivní, neumí dluhovou zátěž, kterou na sebe vzali, unést, 
a hledají pomoc u psychiatrů. Je ale velký problém s takovými lidmi pracovat, protože v takovém případě je jediné východisko – zbavit se dluhu. A to zdravotnictví nemůže za pacienta vyřešit," krčí primář rameny.
Oddělením, za jehož chod odpovídá, ale prochází především celá řada skutečně nemocných lidí. Je jediným uzavřeným oddělením v kraji, jehož personál je schopen se postarat i o neklidné a agresivní pacienty. Léčí se tu především lidé s akutními problémy. Většinou nejsou na oddělení hospitalizovaní déle než jeden či dva měsíce. Poté lékaři pacienty buď propouštějí domů, svěřují do ambulantní péče, nebo nemocní přecházejí do následné péče v psychiatrických léčebnách, které na započatou péči navazují. „Spolupracujeme s psychiatrickou léčebnou v Písku a ve Lnářích, ale také s psychiatrickou léčebnou v Plzni, která nám bere řadu dlouhodobě nemocných pacientů," nastiňuje primář Jan Tuček.

„V současné době máme dvaačtyřicet lůžek, které jsou rozdělené na mužské a ženské oddělení. Na ženském oddělení je těch lůžek více než na mužském. Skutečně máme z řad žen více pacientek. Je to zřejmě proto, že ženy vyhledávají pomoc dříve než muži. Chlapi tu potřebu tak často nemají, většinou se déle trápí sami a ve většině případů přijdou, až když je problém skutečně vážný," vysvětluje Jan Tuček obvyklou praxi.

„Kromě lůžkové máme 
i část ambulantní s ambulancí všeobecné psychiatrie, dále ambulancí pro léčbu závislostí, funguje zde i centrum pro léčbu závislosti na tabáku. Nechybí sexuologická ambulance, kam docházejí i pacienti v takzvané ochranné léčbě. Součástí oddělení jsou i dvě psychologické ambulance a dvě ambulance pro děti a dorost."

Pacienti jsou podle primáře mnohdy překvapení, jak to na oddělení vypadá, jaká je tu struktura pacientů i jak vypadá léčba. „Ta je postavena hodně na psychofarmakologii, kde využíváme nejnovější poznatky. Naše oddělení se podílelo na řadě klinických studií, na hledání nových způsobů léčby. Máme zde i možnost podpůrné psychoterapie," vyjmenovává.

„V některých případech používáme také elektrokonvulzivní terapii, což může pro některé být trochu rozporuplná metoda léčby, kdy elektrickým proudem upravujeme poměry v mozku. Ta léčba ale už dávno vypadá úplně jinak, než zná veřejnost z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. Výkon přístroje o nejnižší možné intenzitě proudu je vždy individualizovaný přímo na konkrétního pacienta. Léčba je k pacientům šetrná, při zákroku jsou uspaní, takže to pro ně není nijak nepříjemné. Podstatné je, že to velmi dobře a rychle pomáhá při léčbě těžkých depresivních onemocnění, kdy nám pacient nereaguje na běžnou antidepresivní léčbu. Pak přistupujeme k této metodě," vysvětluje MUDr. Jan Tuček.

Autor: Hana Svítilová

21.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Nehoda na objízdné trase na Netolice

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Dobrá zpráva pro řidiče: Sobotní ráno už se Švehlovým mostem

Tábor - Táborský deník dostal pozitivní zprávu. V noci z pátku na sobotu začne provoz přes Švehlův most.

Testovaní hokejisté Jáchym a Prokeš na zkoušce v ČEZ Motoru neuspěli

České Budějovice – Poprvé se v přípravě hokejisté ČEZ Motoru střetli s jedním ze svých soupeřů z první WSM ligy a ukázali svou sílu. Kladenské Rytíře, kteří by rovněž měli patřit k aspirantům na postup, porazili po velice solidním výkonu 3:1. Další zápas odehrají v úterý netradičně ve Strakonicích proti Plzni (17.30).

Země živitelka bude letos jiná

České Budějovice - Organizátoři považují letošní 44. roční Země živitelky za přelomový. Tradiční událost se koná 24. až 29. srpna na Výstavišti v Českých Budějovicích. Na největší výstavní a veletržní akci v České republice přijede 747 vystavovatelů. To je o 50 více než loni. Zúčastní se 22 zemí.

Lidé kolem Vltavy na Českokrumlovsku zachraňují i psy

Rožmberk nad Vltavou – Nejenom věci, ale také své psy ztrácejí vodáci plující po Vltavě. Své o tom ví Martin Pavljuk, který se ujal nejednoho bezradného psa běhajícího kolem Vltavy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení