VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Optika je kumšt. Někdy by k práci potřeboval tři ruce

České Budějovice - Martin Žilka převzal povolání po rodičích. Svou práci přitom považuje za řemeslo, ke kterému je třeba i zručnost

9.6.2013
SDÍLEJ:

Martin Žilka ve své optice.Foto: Deník/Andrea Zahradníková

Už druhá generace jejich rodiny se stará o oči Jihočechů. Žilkovi 
z Českých Budějovic spojili život s oborem oční optika. Mají obchod v centru města. Ten společně s manželkou otevřel v roce 1994 otec současného vedoucího Miroslav Žilka. „Začátky byly těžké," říká.

Máte bohaté vzdělání a zkušenosti z oboru. Kdy jste se 
s manželkou rozhodli založit vlastní optiku? A jak náročné byly začátky?
O vlastní provozovnu jsme usilovali od roku 1990, ale povedlo se nám ji otevřít až v květnu 1994. Začátky byly těžké, počínaje nedostatkem finančních prostředků a z toho vyplývající zadlužeností. Trvalo více než osm let, než jsme splatili zařízení a přístroje. Ačkoli jsme provozovnu otevřeli jako pátí v Českých Budějovicích (dnes je tu optik téměř třicet) trvalo poměrně dlouho než se dostala do povědomí. V prvních letech bylo nejvíce zákazníků z ciziny, zejména z Rakouska, Německa a téměř všech států západní Evropy. Ti nám pomohli překonat obtížnou situaci.

Myslel jste hned na to, že praxi v budoucnu převezme váš syn?
To jsme původně nepředpokládali, vyplynulo to až 
z okolností. Původně se vyučil jako elektrikář a když ztratil postupně tři zaměstnání, vystudoval obor oční optiky 
a také získal kvalifikaci optometristy. Když jsme poté uvažovali o ukončení aktivní činnosti, provoz jsme mu předali.

Sledujete ještě dnes dění v oboru? Proměňují se trendy?
Dění v oboru sledujeme průběžně a nadále synovi pomáháme i aktivně. Trendy se mění neustále a čím dál tím rychleji postupuje technika. Rychleji se mění i módní trendy, tvary a velikosti brýlových obrub se za posledních dvacet let již potřetí opakují.

Chodí si k vám syn ještě někdy pro radu?
Rada je potřebná vždy, ať se jedná o vlastní práci očního optika, výběr obrub, objednání zboží, zpracování zakázek nebo i o provozně ekonomické záležitosti jako účetnictví či daňové otázky. Pokud si syn neví v něčem rady, tak se zeptá a já nebo jeho matka mu rádi pomůžeme.

Jak podle vás zákazník pozná dobrého optika?
Těžko, protože v naší společnosti převažuje klamavá reklama a lidé se více než 
o kvalitu zajímají o cenu. Přitom pak na základě víry v reklamu vydají více peněz tam, kam je reklama naláká, než 
v malých provozovnách. Kromě toho v řadě těchto řetězců pracují nekvalifikovaní zaměstnanci a zboží se s nabídkou malých provozoven nedá srovnávat. O tom, že se dobrý optik pozná těžko, svědčí i to, jaké brýle lidé nosí. Často jim například padají, protože mnozí optici neumí správně obruby přizpůsobit.

Přál byste si, aby v budoucnu převzala optiku spojenou s vaším jménem další generace?
Ani bych si to nepřál, protože rodinné firmy budou stále více ztrácet na konkurenceschopnosti. Lépe se další generaci bude žít, pokud nebude mít starosti spojené s podnikáním v malém. Za rodinnou firmu lze navíc považovat takovou, kde jsou zaměstnáni pouze rodinní příslušníci a všichni jsou patřičně kvalifikováni, což je dnes těžko splnitelné.

Syn má oči dobré

Nejdřív to vypadalo, že se stane elektromechanikem, nakonec ale pokračuje v rodinné tradici. Martin Žilka převzal po rodičích optiku v Českých Budějovicích. „Obor se velice rychle mění. Dřív jsme spoustu věcí dělali ručně, teď jsou na to přístroje," říká.

Jak moc ovlivnilo vaše dětství povolání rodičů?
Často jsem chodil za maminkou, která se věnovala oční optice, a zajímalo mě to. Pořád jsem se kolem toho motal.

Chtěl jste vždycky dělat stejné povolání?
Já jsem původně elektromechanik. Když se totiž ve čtrnácti letech máte rozhodnout pro povolání, je to složité a něco jsem tehdy vybrat musel. Když ale rodiče začali podnikat a otevřeli vlastní optiku, dalo se počítat i se mnou. Doplnil jsem si vzdělání, praxi jsem absolvoval u rodičů. Pak projevili zájem, abych převzal to, co budovali.

Udělal jste nějaké změny?
Jsem oční optik a dále také optometrista, takže jsem rozšířil služby o optometrii. Co se týče vzhledu, tak jsem žádné úpravy nedělal, převzal jsem obchod po rodičích tak, jak byl. Výhledově by se tu ale samozřejmě něco udělat dalo.

Jaký je vlastně rozdíl mezi optikem a optometristou?
Optik je člověk, který prodává na provozovně, zabrušuje brýle, ale neměl by měřit zrak. To dělá optometrista. Lidé pak nemusí chodit k lékaři, když třeba v Českých Budějovicích trvá čekací lhůta až tři měsíce. Zdůrazňuji ale, že nejsem lékař, umím kvalifikovaně změřit zrak, ale nedělám diagnostiku.

Kolik času v optice trávíte?
Je to o něco víc než běžná pracovní doba, protože i po té hlavní práci, kterou tvoří především péče o zákazníky, je potřeba dodělávat další věci. Celkově to vychází asi na deset hodin denně.

S čím k vám lidé často chodí?
Kromě toho, že si jdou vybrat nové brýle, to bývají 
i opravy. Na to se také specializuji, například zlomené obruby se svařují. Objevují se 
i banální opravy, třeba vypadlý šroubeček, který spravím za deset minut.

To musíte být manuálně zručný.
Ano a musím přiznat, že ve škole mi to trochu dělalo problémy. Museli jsme tam například brousit brýlové čočky do příslušného tvaru. Navíc zručnost není nutná jen při  při zhotovení brýlí, ale i při měření zraku. Tam také musíte mít cit v rukou, protože pracujete s různými přístroji. Někdy se říká, že v optice by člověk potřeboval tři ruce.

Vaše práce tedy neznamená jen stát v obchodě za pultem.
Optika je sice obchod, ale to pro mě není úplně ta podstata. Je to řemeslo, kumšt. Člověk by měl být znalec, který pozná, co zákazník opravdu shání a jaké jsou jeho potřeby. Brýle totiž nejsou jen estetický doplněk, ale musí plnit určitou funkci.

Chodí vám pomáhat rodiče?
Tatínek spíš přijde se známým, kterému se chce osobně věnovat, ale už není nutné, aby tady pořád byl. Když se ale objeví něco speciálního, třeba zákazník s deseti dioptriemi, tak vím, na koho se obrátit.

Jak podle vás Jihočeši pečují 
o svůj zrak?
Vyvíjí se to. Jsem v oboru asi deset let a za tu dobu se to určitě zlepšuje. Potvrzují to 
i moji rodiče, když o tom s nimi mluvím. Lidé jsou teď schopní investovat víc peněz do brýlí než dříve. Mrzí mne ale, že leckdy mají jen jedny. To je trochu problém. Když jim brýle vypovědí službu 
a nemají náhradní, tak já je musím rychle spravit a dostávám se do stresu. Třeba v Německu platí pravidlo, že řidiči musí mít dvoje brýle v autě. Spousta lidí mě také překvapí, když jim změřím dvě dioptrie a oni řeknou, že ty brýle  budou nosit jen do kina. Přitom to není zanedbatelná vada. 
A kdybych vzal namátkou jakéhokoli člověka na ulici, tak jsem si celkem jist, že u každého změřím nějakou vadu.

Projevují se módní trendy, mění se vzhled?
Určitě ano, je hodně velká pestrost. Vrací se retrostyl šedesátých nebo sedmdesátých let, přibývají i nové trendy 
a tomu jsem rád. Zákazníci jsou sice někdy zoufalí, protože neví, co vybrat, ale je to tak lepší. K dispozici mají například hodně barev, ale troufnu si říct, že v tomhle jsou Češi stále konzervativní. Vede hnědá a černá. To je přitom tvrdá barva a ne každému jde.

Projevuje se ve vašem oboru technologický pokrok?
Ano, všechno se vyvíjí 
a dnes je vývoj docela velký. Máme už přístroje, které zabrušují brýle. To jsme dřív dělali ručně a teď je to skoro jako když zapnete mikrovlnku.  Technika je rychlejší, modernější, objevují se lepší přístroje na měření zraku i brýlových čoček. Stále se také vylepšuje materiál brýlových obrub, má paměť, nezlomí se, narovnává se a podobně.

Staráte se vy sám o své oči?
Těžko si sám můžu změřit zrak, ale využiji služeb u kolegů. Zatím mám oči dobré.

Vaše rodinná firma je spojená se stejným příjmením. Reagují na to lidé?
Byl tu například pán a hlásil se k tatínkovi, znal to jméno. Zajímavé je, že máme ještě jmenovce optika, který působí v Jihlavě a Praze a je známý tím, že dodával brýle do seriálu Rodinná pouta. Tak na toho se mě hodně lidé ptají, ale nejsme přímo příbuzní.

Autor: Andrea Zahradníková

9.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Fotbalisté SK Mladé "35" vyhráli 61. ročník memoriálu Antonína Hynka starých pánů. Ve finále porazili pořádající Slavii ČB 3:2.
23

Hynkův memoriál vyhrála stará garda SK Mladé

Cipískoviště. Ilustrační foto

Cipískoviště skončilo. Nahradí ho Pískoviště

Krumlovský vícemistr světa míchal svůj stříbrný drink na Staroměstském

Český Krumlov - Českokrumlovský barman Jan Lukas z baru Apotheka získal úžasné 2. místo na mistrovství světa v míchání nealkoholických koktejlů Mattoni Grand Drink 2017.

OBRAZEM: Prachatické Slavnosti Zlaté stezky

Prachatice /VIDEO/ - V pátek 23. června v pět odpoledne začaly Slavnosti Zlaté stezky v Prachaticích. Starosta Martin Malý přepustil na jediný den vládu nad městem historickému předchůdci. Dorazili soumaři se solí, kteří připomněli, že právě v jejich dobách město kvetlo. Od té chvíle se na pódiu střídali pozvaní umělci. Náměstí se totiž změnilo na festival a v areálu na Parkáně našli útočitě soumaři a celá historická část Slavností Zlaté stezky.

Smuteční obřady v českobudějovickém krematoriu a v kapli sv. Otýlie

České Budějovice - Poslední rozloučení v Obřadní síni českobudějovického krematoria a v kapli sv. Otýlie

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies