Potkali se hned první týden na vysoké škole a zůstali spolu dodnes. Učitelka Anna Papoušková je manželkou odborníka na literaturu a děkana Filozofické fakulty Jihočeské univerzity Vladimíra Papouška. Spojuje je láska ke knihám, podobná profese i rocková hudba.

Dvojice se seznámila v roce 1977 při studiích na českobudějovické Pedagogické fakultě. „Bylo to takové prozaické. Manžel mě hned první pátek v prvním týdnu školy pozval na koncert polského hudebníka Czeslawa Niemena. To byla tehdy v Budějovicích velká událost, takže jsme šli,“ vzpomíná Papoušková. Dnes mají manželé dvě dcery a žijí v Trhových Svinech.

Papoušková říká, že se samozřejmě navzájem trochu ovlivnili, manžel jí například rozšířil hudební obzory. „Oba posloucháme rockovou hudbu, ale on k ní měl daleko blíž. Díky tomu jsem poznala spoustu nových skupin a hudbu pořád společně posloucháme. Už skoro nemáme, kam dávat cédéčka, a dcery si vždycky stěžují, že je to moc nahlas,“ popisuje s úsměvem.

Odlišný vkus

Dvojici spojuje také láska k literatuře. Často si povídají o knihách a sledují novinky. Jen vkus mají trochu odlišný. Papoušková miluje ruskou klasiku 19. století, její manžel dává přednost americkým dílům. Knihy jsou zároveň neodmyslitelnou součástí jejich domácnosti. „Knihovnu máme na několika místech, knihy jsou rozložené po celém domě,“ vypráví Papoušková.

Ta pracuje od roku 2000 jako učitelka českého jazyka a výtvarné výchovy na českobudějovickém Biskupském gymnáziu. Manželé mají tedy podobné povolání. Přesto se doma rádi baví o práci. „Zvykli jsme si, že si uděláme večeři a povídáme si, co se za celý den událo u nás na gymnáziu a co na univerzitě. Můžeme si i dávat malé tipy do výuky, ale naše práce je trochu odlišná,“ komentuje Papoušková.

Občas se jejich profese také zajímavě protnou. Stává se, že maturanti, kteří odcházejí od Papouškové, zamíří studovat bohemistiku k jejímu manželovi. „Vždycky mu říkám: Teď ti tam posílám velice šikovného chlapce nebo dívku. A jsem také ráda, že pak mohu ještě zprostředkovaně sledovat, co se s mými studenty děje,“ doplňuje Papoušková.

Ačkoli oba působí ve školství, neznamená to, že by měli přes léto dva měsíce volna. Papoušková většinou musí během prázdnin číst knihy, které potřebuje znát pro nadcházející školní rok. Její manžel zase píše odborné publikace. „Tomu by asi málokdo věřil, ale pracuje prakticky celé prázdniny, i v sobotu a neděli. Za začátku jsem měla tendence mu říkat, aby tolik nepsal a udělal si volno, ale teď už jsem si zvykla,“ říká Papoušková.

Do práce manželovi podle svých slov příliš nemluví, ale on se na ní občas obrací s žádostí o radu. „Ptá se mě spíš na jazykové jevy nebo mi kousek přečte a chce vědět, jestli je to srozumitelné,“ popisuje. Když její muž knihu dokončí, pokaždé si jí přečte. Díky tomu mnohdy objevuje nové autory.

Jakmile si dvojice najde chvíli volna, vyráží na dlouhé procházky do přírody. Rádi také cestují. „Když jedeme na dovolenou, tak ji plánujeme tak, abychom zároveň něco poznali. Nejsme jenom plážoví povaleči. Naposledy jsme prozkoumali ostrov Rhodos,“ vypráví Papoušková.

Toho, že se rozhodla pro povolání učitelky nelituje. Snila o tom už od mládí a práce ji stále baví. Přiznává ale, že je také velmi náročná. „Musím například neustále číst, protože si nemůžeme dovolit chtít na dětech něco, co sami neznáme,“ vysvětluje. Její pracovní doba navíc nekončí školním zvoněním, řadu dalších hodin si vyžádají přípravy.

Rozčílí ji neslušnost

Oba své předměty – český jazyk a výtvarnou výchovu má Papoušková ráda stejně. Nejvíc ji těší, když studenti spolupracují. „Vzájemně se doplňujeme. Je hrozně fajn, že oni něco dobře udělají a obohatí tím vlastně i mně,“ vysvětluje.

Jediné, co jí ve škole spolehlivě rozčílí, je neslušné chování. Jinak už podle svých slov zvládá všechno s klidem. „Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že i studenti mají svoje starosti a nemůžou být každý den stoprocentní,“ uzavírá.