VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Parkour je svoboda v betonové jungli

Zliv – Skupinka školáků jde ve Zlivi po náměstí. U místního obecního úřadu jeden ze skupiny zničehonic překonává ladným skokem poměrně vysokou zídku, druhý se mezitím proplétá mezi větvemi stromů.

23.4.2016
SDÍLEJ:

Parkouristi ve Zlivi. Na fotce jsou v dolní řadě zleva Matyáš Drázda, Matyáš Tupý. V horní řadě stojí zleva Barča Drázdová, Jakub Kodl, Jakub Skoblík, Vítek Císař, Radek Šindelář a Adam Jíša. Foto: Deník/ Klára Skálová

Nedělají to ale z nudy, je to pro ně součást tréninku. Jejich koníčkem je totiž parkour – pohybová disciplína založená na překonávání libovolných překážek v okolním prostředí. Více jsme si 
o této zatím nepříliš známé aktivitě povídali se začínajícími parkouristy ze Zlivi Jakubem Kodlem, Jakubem Skoblíkem a Matyášem Tupým.

Parkour je poměrně neznámá věc, vysvětlíte mi, co je podstatou této disciplíny?
Jakub Kodl: Parkour je pohybová disciplína založená na překonávání překážek. Dalším odvětví se jmenuje freerun.

Rozdíl mezi freerunem 
a parkourem je v tom, že 
v parkouru se máte z bodu A do bodu B dostat v co nejkratším čase, kdežto ve freerunu se máte z bodu A do bodu B dostat co nejefektivněji, udělat co nejvíce salt a dalších různých triků.

Kolik má vaše skupina členů?
Jakub Kodl: Dohromady je nás dvanáct. Nejmladšímu členovi je osm a nejstarší jsem já, čtrnáctiletý.

Jak jste se dostali k parkouru?
Jakub Kodl: Asi každý z nás se k parkouristům dostal přes Taryho a Smusu. To jsou kluci ze Středočeského kraje, kteří sdílejí svá videa na youtube 
a pořádají navíc různé workshopy, kde se člověk naučí víc.

Já osobně jsem se k parkouru dostal tak, že jsem jednoho dne potkal kamarády Radka, Adama a Tomáše. Řekli jsme si, že bychom mohli založit skupinu ve Zlivi. Pak jsme šli na jednu parkourovou akci a tam jsme potkali naše další členy Matyho, Kubu, Císaře a Flasche, a postupně jsme se začali tak nějak víc rozvíjet.

Kde trénujete?
Jakub Kodl: Většinou na dopravním hřišti a občas chodíme do posilovny.

Co potřebuje člověk k tomu, aby mohl dělat parkour?
Jakub Kodl: Hlavně tělo 
a pak i nějaké ty svaly.

Jaké prvky by mělo mít hřiště na parkour?
Jakub Kodl: Měly by tam být nějaké schody, mohlo by tam být i zábradlí, betonové zídky. Dobré by bylo, aby tam bylo 
i pískoviště, aby bylo kam skákat salta.

Jak vypadá trénink?
Jakub Kodl: Záleží na tom, jakou máme fyzickou sílu. Většinou trénujeme až dvě
a půl hodiny, trénink se snažíme mít aspoň jednou týdně.

Samotný trénink je o tom naučit se nové triky, předtím je ale třeba se řádně rozhýbat a protáhnout, a pak děláme také nějaké cviky na posílení rukou. V sokolovně je tělocvična, takže posilovat se dá tam a ještě máme tělocvik ve škole.

Co se musí v parkouru naučit člověk jako první?
Matyáš Tupý: Základní přeskok a parakotoul. Když je překážka vyšší než vy, tak aby se vám nestalo něco s nohama, tak se musí udělat parakotoul. To je kotoul na šikmo zad, aby nešla hlava na beton.

Jako první jsme se ale učili padat na špičky. A také to, kam při dopadu dávat ruce, abychom si něco neudělali.

Jakub Kodl: Když se tohle naučíme, tak přejdeme na jednodušší triky, jako je třeba lazy – to je trik, při kterém se jednou rukou dotknete překážky, přehodíte nohy a druhou rukou se odrazíte dolů.

Jak dlouho trvá, než se naučíte jeden trik?
Jakub Kodl: To záleží na tom, jak obtížný ten trik je. Lehčí trik jsme schopni se naučit během jedné dvou schůzek, ale těžší triky jsme se učili celý den a stejně je ještě neumíme.

Co máte na parkouru rádi?
Matyáš Tupý: Že se můžeme pohybovat jakýmkoliv směrem.

Jakub Skoblík: Svobodu pohybu. Jako to říkal jeden kamarád. Parkour znamená svobodu pohybu v betonové džungli. To se mi líbilo.

K jakému sportu je podle vás tato pohybová aktivita nejvíc podobná?
Jakub Kodl: V parkouru je od všeho něco. Je v něm kousek z atletiky, je tam gymnastika, vytrvalostní běh.

Vy běžíte a přeskočíte vše, co vám stojí v cestě. Je důležité si i rozmyslet, jak to chcete přeskočit, představit si to už dopředu.
Matyáš Tupý: Potřebujete mrštnost, sílu, náročné je to 
i na psychiku. V parkouru totiž nejde jen o fyzické zatížení, náročné je to také na psychiku, protože z některých překážek máte doopravdy strach.

Jaké máte cíle?
Jakub Kodl: Můj velký sen je udělat ve Zlivi parkourové hřiště, ale nejen pro parkouristy, ale třeba i pro ty, co jezdí na koloběžkách nebo kolech, protože tady ve městě vlastně žádná rampa není.

Také bychom byli rádi, aby hřiště bylo multifunkční. Aby tam lidi měli zdi, na které by mohli sprejovat a nedělali to tak na domech.

Autor: Klára Skálová

23.4.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Boršovští v sobotu pořádali první letošní boršovský trh. U fotbalového hřiště vyrostly stánky s občerstvením, s ručně vyráběným zbožím jako šperky nebo cukrovinkami, nebo kořením
28

OBRAZEM: V Boršově nad Vltavou začíná jaro trhy

Suchdol nad Lužnicí /OBRAZEM/ - Stovky lidí, téměř 150 lodí, krásné jarní počasí, stav vody přesně podle představ a dobrá nálada. Při tradičním rituálu vodáků, kterým je každoroční Odemykání Lužnice, panovaly ideální podmínky.
28

OBRAZEM: Vodáci odemkli řeku Lužnici

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

Praha /VIDEO/ - Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku získal učitel češtiny a angličtiny Lukáš Lis ze základní školy Soběslav. Lis vyhrál i hlasování na internetu a stal se zároveň Ámosem sympaťákem. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ho korunovala Ámosem češtinářem.

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

Sezimovo Ústí - Když ve svých 22 letech mladá Anna přijela do Sezimova Ústí, všude rostlo jen obilí a stálo pár domků, kde našla bydlení. Jako první přijely do Baťova ženy a dívky a jak oslavenkyně říká, trochu se tu bez mužů bály.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies