Na snímku z archivu Jana Řehovského je zachycena Ledenická ulice v Suchém Vrbném ve směru od Dobrovodské. Na pohlednici je uvedeno německy Dierenfellern – Ledenitzerstrasse. Provoz na silnici byl minimální, takže fotograf mohl sehnat v okolí asi 20 dětí a seřadit je přes silnici. Pravděpodobně zrovna v Suchém Vrbném probíhala dětská slavnost, třeba karneval anebo nějaká hra, čímž to měl fotograf usnadněné. Děti jsou totiž nezvykle pestře oblečeny. Kluci mají klobouky a helmy, jeden policejní helmu. Jiný kluk v tropické helmě jako cestovatel, zcela vpravo u stromu, se zdá, že je ke stromu připoután.

Vpravo v přízemním domě je pekařství Antonína Brabce. Ten měl v roce 1923 zapsané živnosti pekařství a krupařství. Prodával tím i mlýnské výrobky. Firma „Pekařství“ a prodávaný sortiment jsou napsány též v němčině, z čehož lze jen odhadnout, že snímek byl pořízen v době, kdy na krámech bývaly nápisy české i německé.

Pekařství na Ledenické, dnes dům č. 6, bylo v provozu podle pamětníků ještě kolem roku 1950. Pece se nacházely v prostoru vpravo, směrem k dnešní pizzerii. Na místě pekařství je dnes oční optika. Po zrušení pekárny se v domě zabydlela aranžovna obchodního podniku Drobné zboží.

To se ulice nešikovně jmenovala Zápotockého. Odjakživa to byla Ledenická. Před rokem 1868, kdy se postavilo nádražní těleso se starou nádražní budovou, jezdily vozy a chodilo se z města Žižkovou a Průmyslovou přímo do pozdějšího Pětidomí na Dobrovodskou. Před návsí (stávala na ní návesní kaplička) se odbočovalo Ledenickou na Srubec, Ledenice a Borovany.

Úředně byl uznán název Ledenická až v roce 1910 zastupitelstvem obce Mladé, pod kterou tehdy Suché Vrbné patřilo. Jen územně, poněvadž Suché Vrbné bylo mnohem větší než Mladé. Roku 1945 se úsek Ledenické na snímku přejmenoval na třídu 5. května. Když bylo Suché Vrbné připojeno k městu, kde také existovala třída 5. května, vyskytovaly se najednou ve městě dvě třídy 5. května. Suchovrbenská třída 5. května byla proto v roce 1963 přejmenována na ulicí Zápotockého. Ne celá, nahoře u Pohůrky Ledenická zůstala. Od 1. ledna 1991 je to zase celá Ledenická.

Na snímku leží před domem Antonína a Marie Brabcových velký pes, ale poněvadž není přesně zjištěna doba na pohlednici, nebude to asi ten pes, který zachránil paní Brabcovou při náletu. Může to být druhý nebo třetí pes Brabců. Cílem náletu amerických letadel bylo nádraží. Ledenická silnice se nachází poměrně daleko od kolejiště, nebyl důvod bombardovat Suché Vrbné (ve skutečnosti nebyl ani důvod bombardovat nádraží), takže někteří obyvatelé byli doma a čekali, až se nálet přežene. Jenže letadla sypala bomby v koberci od Hardtmuthky, přes město až na Pohůrku.

Traduje se, a má to reálné jádro, že paní Brabcová seděla v křesle a vedle ní pes. Když začaly padat bomby a dunět výbuchy, pes se lekal a celý se přitiskl na paní Brabcovou. Zasáhly ho však střepiny a pes byl na místě mrtvý. Paní Brabcové se nic nestalo. Přitom podle Pamětní knihy obce Suché Vrbné, jak zapsal kronikář, byl dům Antonína Brabce, ve kterém měl také truhlářství Josef Žáček, zničen.

Zničen byl také dům Otakara a Marie Vegerových vedle Brabců vlevo. Vegerův dům byl ve dvouletce znovu postaven a zvýšen o patro. Brabců dům obnovili a opravili i pekárnu. Na Suché Vrbné bylo vysypáno 90 bomb. K Brabcům a Vegerům spadly nejméně 4. Kronikář zapsal další zničené domy: Josefa Kopřivy, Adolfa Maršíka, Matěje Remiše, Václava Kneis〜sla, Tomáše Vacka, Josefa Štěpky, Anny Stehlíkové, domy Šochmanů a dalších. Zahynulo jen v tomto okolí 16 lidí.

JAN SCHINKO