„Vždy se ale snažím dát na pomyslné váhy přínos operace a její negativa. A neberu to tak, aby to bylo výhodné pro mě, ale aby to bylo výhodné pacienta," říká.

Když se řekne plastická chirurgie, lidé si obvykle představí tu estetickou. Věnujete se jí také?
Souvisí to s vývojem plastického chirurga. Nejlepší estetičtí chirurgové se většinou etablují z rekonstrukčních chirurgů. Já jsem docela dlouho nerozuměl tomu, proč se lékaři tímhle směrem vydávají, ale pak mě to postihlo také. Uvědomil jsem si, že je to výzva. Před lety jsem si myslel, že je to jenom komerční medicína, ale není to pravda. Když někomu uděláte pěkný nos nebo prsa, tak mu můžete v pozitivním slova smyslu změnit vnímání sebe sama a zlepšit mu kvalitu života. A to se mi už v praxi mnohokrát potvrdilo.

Které operace spadají do oboru estetické chirurgie?
Estetická chirurgie zahrnuje zákroky, které nejsou hrazeny pojišťovnou a pacient si je platí sám. Podle světových statistik to nejčastěji jsou operace prsou – zvětšování, zmenšování nebo zpevňování. Na druhém místě jsou liposukce, na třetím operace víček. Potom následují ostatní operace jako liftingy obličeje, úpravy nosu, ušních boltců nebo operace po výraznějším zhubnutí.

Je už i v České republice o tyto zákroky zájem?
Je, každý rok dělám statistiku pro světovou organizaci estetické chirurgie a sleduji pěti až desetiprocentní nárůst. Sám ročně provedu stovky těchto operací, zahrnuje to okolo šedesáti liftingů obličeje, zhruba čtyřicet plastik nosu, více než sto úprav prsů a tak dále. Pro zajímavost, nejvíce lidí podstupuje plastické operace ve Spojených státech amerických, na druhém místě je Brazílie, z evropských zemí stojí vysoko na žebříčku Německo. Česká republika je zajímavá tím, že v rámci Evropy sem za operací jezdí nejvíc cizinců.

Jaké operace jsou pro chirurga nejnáročnější?
Nejobtížnější bývá situace u pacientů, kteří už plastickou operaci absolvovali a nejsou spokojeni s výsledkem. Tam může být poměrně problematická už konzultace a také je náročné operovat v oblasti, kde už byl nějaký zákrok proveden. Někdy si také lidé myslí, že je obtížné zmenšovat opravdu velká prsa nebo velký nos, ale to je paradoxně jednodušší než úprava nosu, který primárně vypadá velmi dobře, ale pacientka chce, aby vypadal perfektně. Tam je totiž prostor pro zlepšení už podstatně menší.

Co předchází samotné operaci?
Na začátku si vše musí ujasnit hlavně pacient. Sám si musí uvědomit, že má nějaký problém a chce ho řešit. Určitě to nemůže vycházet z návrhu manžela, příbuzných nebo kamarádky. Když se pacient rozhodne pro chirurgické řešení, kontaktuje lékaře a domluví si konzultaci. Poté se rozhodne, zda zákrok opravdu podstoupí.

Rozmlouváte někdy zájemcům plastickou operaci?
Ano, každý týden. Přesto, že jsou lidé přesvědčení, že operaci chtějí, zhruba dvacet procent z nich odmítnu. Buď je to z toho důvodu, že jejich problém nepovažuji za tak velký, nebo jim nastíním, že rizika té operace nepokryjí její profit. Například minulý týden jsem měl konzultaci s pacientkou z Rakouska, která měla pěkná prsa a chtěla je jen trochu zvětšit a trochu zpevnit. Odmítl jsem ji. Prostor pro zlepšení byl malý a rizika, která chtěla tou operací podstoupit, relativně velká. Je třeba si uvědomit, že každá operace má rizika.

Stává se, že mají pacienti nereálné představy?
To se stává také, dokonce známe případy celebrit, které se nechali estetickou chirurgií doslova zmrzačit. Tam je spíš otázka, proč na to jejich lékaři přistoupili. Myslím, že v těchto případech už je chyba, že chirurg neřekne, že to prostě neudělá.

Druhé nejžádanější operace jsou liposukce. Neberou to občas lidé jen jako snadnou cestu, jak zhubnout?
Když ke mně přijde pacient s velkou nadváhou a chce liposukci, moje první věta zní: Liposukce není hubnutí. Ideální kandidát pro tuto operaci je člověk, který má normální váhu nebo mírnou nadváhu, ale tuk se mu ukládá disproporčně na jednom nebo dvou místech na těle. 
V těchto případech pak operace přináší velký profit.

Když někdo hodně zhubne, je nutné chirurgicky odstraňovat přebytečnou kůži?
Reklamy, které ukazují snímky před zhubnutím a po zhubnutí, jsou fabulace. Neexistuje nikdo, kdo by zhubl mnoho kilogramů a neměl velikánské kožní nadbytky. Ty je třeba chirurgicky odstranit. Začíná se zpravidla plastikou břicha, dále se dělají plastiky vnitřních stehen, paží, případně odstraňujeme nadbytek kůže na zádech. Těch zákroků, které pacienty po zhubnutí čekají, je hodně, ale jsou to většinou lidé pozitivně naladěni, jsou spokojeni s tím, co už dokázali, a neočekávají úplně perfektní výsledky.

Je těžké se některým pacientům zavděčit?
Existují světové statistiky, podle nichž je největší spokojenost po plastikách břicha a nejmenší po plastikách nosu. Promítá se do toho, že právě při plastikách nosu bývají nároky pacientů veliké a může se projevit ne úplně optimální průběh operace a pooperační péče.

Patří mezi vaše pacienty jenom ženy nebo se objevují i muži?
Většinou jsou to ženy, ale počet mužů stoupá. U nás jich máme kolem deseti procent, ve světě asi patnáct. Muži nejvíce podstupují liposukce, plastiky prsou po zhubnutí, plastiky nosu a uší a výjimkou nejsou ani facelifty.

Když někdo absolvuje operaci, vrací se pak na další?
Jsou takoví pacienti a mezi nimi se objevuje i malé procento těch, kteří se pak na estetické chirurgii stanou závislými a chtějí zlepšovat další a další partie. V těchto případech se snažím poradit, zda to má smysl. Snažím se dát na pomyslné váhy přínos operace a zároveň negativa. 
A neberu to tak, aby to bylo výhodné pro mě, ale aby to bylo výhodné pro pacienta.

Vyžadují estetické operace hospitalizaci?
Všechny ne. Ty, které provádíme v celkové narkóze, vyžadují krátkodobou hospitalizaci, zpravidla maximálně dvě noci. Ty, při kterých se využívá lokální anestezie, například operace nosu, víček, uší nebo rtů, děláme ambulantně. Po zákroku jde pacient domů.

Když se s někým potkáte třeba na ulici, poznáte na něm, zda má za sebou nějakou plastickou operaci?
Obvykle ano. Když jsem někde, kde mám chvíli času, pozoruji lidi kolem sebe a všímám si. Nepoznám to ale vždy, a to je vlastně dobře. 
V oboru plastické chirurgie platí, že čím méně lidí si všimne, tím lepší práci chirurg odvedl.

Proměnil se tento obor během let, co se mu věnujete?
Určitě ano, vyvíjí se techniky operací, je snaha o co nejmenší viditelnost zákroků a o to, aby trvanlivost byla co nejdelší. Neustále sledujeme trendy, jezdíme na světové kongresy a kurzy a snažíme se na nich vybírat a u nás zavádět to dobré. Teď se například objevila nová technika, která do jisté míry mění operační postupy – jedná se
o vyplňování tukem.

Myslíte, že bude zájemců o zákroky stále přibývat?
Když jsem s tímto oborem před patnácti lety začínal, tak se skoro na každého pacienta, který šel na plastickou operaci, koukalo skrz prsty.   Lidé v jeho okolí a někdy i zdravotnický personál si o něm mysleli, že je nějaký divný. V současné době už se ten pohled změnil, z estetických operací se stala normální věc. Myslím si tedy, že to bude v tomto trendu pokračovat. Navíc plastická chirurgie je nejdynamičtěji se rozvíjející byznys. Když se každý rok porovnávají obraty, tak jsou tu větší přírůstky než v počítačové technice.