„Neonatologie je specializovaný nástavbový obor dětského lékařství," vysvětluje primář oddělení Milan Hanzl. „Je to taková malá pediatrie, řeší problematiku ať zdravých nebo nemocných novorozenců. Znamená to na jedné straně úplně běžnou péči o zdravé donošené děti. Specializovaná neonatologická centra, mezi které patříme, jsou ale známá především díky péči o nedonošené a extrémně nedonošené děti. Léčíme i různá onemocnění v novorozeneckém věku či vrozené vady. Naše specializace na jedné straně přesahuje do pediatrie, na druhé má mnoho společného s oborem ženského lékařství a prenatální diagnostiky, protože dnes je naším zájmem už dítě, které se vyvíjí v bříšku maminky," zdůrazňuje.
V ideálním případě hrají neonatologové v prvních momentech a dnech po narození dítěte jen nenápadnou roli. „Naším úkolem je, abychom provedli základní ošetření po porodu a zjistili, zda je miminko v pořádku. Děje se tak zásadně před očima maminek a tatínků. Jejich první otázka vždy zní: ‚Je zdravé?' My neužíváme slova zdravé, což je daleko širší pojem, ale říkáme, že po porodu má dítě všechno, co má mít a vypadá zdravě. Ač lékaři a sestřičky musí udělat některé nutné výkony, snažíme se být na porodním sále co nejméně rušivým momentem, dopřát mamince a tatínkovi hned od prvních chvil nerušeného kontaktu s miminkem. My jsme tam od toho, abychom situaci jen tak nenápadně pohlídali," usmívá se primář.
I v dalších dnech, kdy maminky spolu s dětmi pobývají v porodnici, je personál oddělení pro novopečenou maminku především rádcem. „Soustředíme se na to, aby byla maminka co nejméně rušená a abychom jí jen pomohli naučit se základní prvky bezpečného ošetřování dětí, ať už je to přebalování, koupání, bezpečné přenášení. Samozřejmě se snažíme také maminku i dítě nasměrovat na plnohodnotnou a hlavně dlouhodobou přirozenou výživu mateřským mlékem," shrnuje MUDr. Milan Hanzl.
Trochu jiná situace ale nastane, pokud miminko nemá v začátku úplné štěstí a přijde na svět podstatně dřív, než by mělo. Pak se bez péče neonatologů neobejde. Ti budějovičtí se starají i o extrémně nedonošené děti z celého kraje. „Potřebují zvláštní péči, jen abychom je udrželi při životě. Ohroženy jsou už jenom vlivem extrémní nezralosti," zdůrazňuje lékař.
„I z nich se ale snažíme pomoci vypiplat děti, na kterých ve dvou, třech, natož pak v šesti či dvanácti letech nikdo nic nepozná. Doby, kdy se počítaly promile úmrtnosti, už pominuly, to už ve vyspělých zemích není kritériem péče. Zásadní je, aby si od nás rodiče odnesli domů byť těžce nezralé dítě, které má ale velké a reálné šance na normální vývoj. Ne vždycky se to podaří, ale počet dětí, které odcházejí domů bez velkých rizik pro jejich další vývoj, se zvyšuje," těší primáře Hanzla i jeho kolegy.
Takovou šanci přitom dnes mají dokonce i extrémně nezralé děti s neuvěřitelnou porodní váhou kolem půl kila. Jak ale primář zdůrazňuje, hmotnost novorozence není rozhodujícím faktorem, díky kterému lze i při dnešních možnostech medicíny a úrovni neonatologické péče, se špičkovým technickým vybavením a erudicí nemocničního personálu dospět ke zdárnému výsledku. Daleko důležitější je délka těhotenství a především míra zralosti, se kterou ti nejmenší drobečci na svět přicházejí.
Těch, kteří při narození váží méně než 1500 gramů a vinou extrémní nezralosti jsou bezprostředně ohroženi na životě, projde rukama budějovických neonatologů přibližně sto do roka. „Největší rizika pro svůj vývoj mají děti narozené kolem 23., 24. týdne těhotenství, tedy až tři a půl měsíce před termínem. O úspěchu či neúspěchu pak velmi často rozhoduje i jejich individuální zralost. I to dítě musí mít do boje co vložit, přístroje, technika a naše péče jsou berličkou," nastiňuje Milan Hanzl komplikovanost situací, které spolu s kolegy řeší. A potřeba je nejen úsilí a um zdravotníků. „Divili byste se, jak důležitá je také spolupráce rodičů. V té první fázi, kdy miminko leží na intenzivní péči, i oni bojují spolu s ním," vyzdvihuje klíčovou roli maminek i tatínků.
Nedonošenec krom špičkového technického vybavení potřebuje už v prvních minutách po porodu také perfektní souhru celého týmu zdravotníků. „Důležité je stabilizovat základní životní funkce hned poté, co se přeruší pupečník. Taková práce má spoustu složek, v prvních vteřinách až desítkách minut to musí personál zvládat téměř zautomatizovaně. Stejně jako u porodů donošených dětí se snaží nebýt rušivým elementem," doplňuje.
Kdo si u každého předčasného porodu představuje dramatický zásah zdravotníků, asi by se divil. „Dnes i s nedonošenými dětmi zacházíme trochu jinak, než dříve, kdy se prakticky všechny hned připojovaly na dýchací přístroj, dostalo se jim intenzivní péče tak, jak to známe na ARO oddělení. S vývojem neonatologie se ukázalo, že nemusíme být vždy tak invazivní. Většina dětí je sice malá, ale jejich schopnost udržet třeba vlastní dýchání i jiné funkce je větší, než se dříve předpokládalo. Dnes jsme samozřejmě připraveni od prv᠆ní chvíle poskytnout pomoc s dýcháním, děti dostanou léky na vylepšení stavu plic, musíme sledovat jejich krevní oběh a spoustu dalších fak᠆torů, pomůžeme jim s obranou proti infekcím, ale důraz klademe na to, abychom byli co nejméně invazivní. I malinkým dětem dáme prostor, aby se projevily trošičku samy," shrnuje primář.
Právě dýchání je typickým příkladem, kdy se zásah zdravotníků hodně řídí aktivitou samotného dítěte. „Kde nemusíme, do situace nezasahujeme. Dáváme hodně na jejich projevy, snažíme se je rychle a šetrně stabilizovat, zajistit jejich tepelnou pohodu, provést nejnutnější kontrolu jejich zdravotního stavu, zajistit jejich monitorování. Snaha je ale dnes miminko připojit jen na nezbytně nutný počet hadiček a poskytnout mu především ideální podmínky pro další vývoj. Dá se říct, že jde o jakousi simulaci maminčina lůna. I prostředí extrémně nezralého nebo nemocného novorozence se snažíme maximálně přiblížit poměrům v děloze," vysvětluje Milan Hanzl trendy v péči o nedonošené děti.
Nejen ty, ale i nastávající maminky a děti, které by se měly narodit letos na podzim, čeká premiéra ve zbrusu novém prostředí perinatologického centra. To v nemocničním areálu právě dokončují stavebníci a v říjnu by se sem měla postupně začít stěhovat neonatologie a porodnická část ženského oddělení. „Moc se na to těšíme," neskrývá nadšení primář Hanzl. Jak dodává, nový pavilon by měl plně vyhovovat potřebám obou součástí centra. „Zatím dovnitř chodíme v přilbách, ale vidíme jej očima lidí, kteří tu budou pracovat. Jsme přesvědčeni, že v tomto ohledu je stavba vydařená. Je to i zásluha ředitelství, které nám umožnilo od první chvíle stavbu připomínkovat. Primáři, vrchní sestry i další personál obou oddělení se podíleli na podobě pavilonu už od stadia projektu. Musím ocenit, že naše názory a potřeby byly respektované," pochvaluje si.
Vznikla tak nově koncipovaná pracoviště. „Dají nám hodně prostoru, abychom naši péči posunuli ještě dál. Uspořádání pavilonu nám umožní minimalizovat odtržení, byť chvilkové, maminky od dítěte. I nedonošené děti, které už nepotřebují intenzivní péči, budou bydlet s maminkami, zároveň ale bude možné mít je pod kontrolou," vyzdvihuje MUDr. Milan Hanzl jednu z výhod nového centra. „I intenzivní a resuscitační péče bude mít prostorově optimální podmínky. Vyhneme se tak například situacím, kdy jsme z kapacitních důvodů museli v případě přeplněného oddělení odesílat maminky s hrozícím předčasným porodem do Plzně nebo do Prahy. Vyřešena je i otázka optimálního odizolování dětí, které představují nějaké infekční riziko, aniž by to bylo na úkor dohledu nad nimi. Máme také svůj plně vybavený operační sál výhradně pro operace novorozenců a malých kojenců. Odpadne tak převážení na sály chirurgie," dodává další z výhod.