VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pod Eiffelovkou malovala kraslice

České Budějovice – Hana Doskočilová vede Křesťanské mateřské centrum Petrklíč, v roce 1994 stála u zrodu střediska pro volný čas v dětském centru v Arpidě, založila a sedm let provozovala chráněnou dílnu, která vyráběla až 10 tisíc malovaných kraslic ročně.

19.1.2014
SDÍLEJ:

Hana Doskočilová.Foto: Deník/Radka Doležalová

Je živou pokladnicí starých řemesel, zvyků a folkloru. Báječná kuchařka, která pod značkou „Mama Doskochilli" vyrábí pro přátele domácí chilli zavařeniny.

Nejdříve jste pracovala  v Arpidě, v centru pro zdravotně postižené?
Učila jsem se dělat neziskovky tam, to byla obrovská škola. Učila jsem se to, čemu se dneska říká fundraising a PR. Nikdy mi ale nešlo prosit sponzory o peníze, ani jsme to tak v Arpidě nedělali. V té době za námi jezdili různí ministři a politici, sedli si s námi do stavební buňky na kafe a pak jsme je prováděli čerstvě postavenou Arpidou. Měli jsme skvělého a přísného šéfa, pana Cibocha, a museli jsme vědět úplně o všem. Když přijel host, tak naše sekretářka seděla u počítače a nenápadně zapisovala, co říká, co má rád, a při jeho příští návštěvě už bylo napečeno pro každého to jeho.

V Arpidě jste skončila po sedmi letech, co jste dělala potom?
Pak jsem si založila chráněnou dílnu a malovali jsme kraslice. V jednu chvíli jsme malovali až 10 tisíc kraslic ročně. V kroji jsem v Paříži 
a v Bruselu malovala kraslice na Veletrhu cestovního ruchu za Českou republiku a holky doma makaly. Jindy jsem je vzala zase s sebou. Ale po sedmi letech jsem už byla unavená, přišly zdravotní potíže, pomalu se vytrácela motivace.  Když pak jedna z mých zaměstnankyň našla práci 
v chráněné dílně na demontáž elektronického odpadu, mohla jsem s klidným srdcem malování kraslic zrušit.

Uzavřením chráněné dílny jste ale přišla o práci i vy.
Zavolala jsem kamarádovi, mladému faráři z kláštera 
v Žižkově ulici, a on řekl, že můžu nastoupit okamžitě. 
V tu chvíli jsem byla  nastartovaná něco v klášteře udělat a úplnou náhodou tři maminky zrovna hledaly prostor pro své aktivity.  I když pan Ciboch říká, že náhoda neexistuje, náhoda je prý jen boží inkognito. Upekly jsme společně nekomerční Křesťanské mateřské centrum Petrklíč. Mámy s dětmi jsou tam v klidu a když chtějí nějaký program, tak si ho připravují samy. Vše začalo fungovat přirozeně odspodu a bylo to tak správně.

Byla jste ve víře vychovaná?
Jo, já jsem věřící od malička, ani v pubertě jsem moc rodičům neodporovala, ale moje víra znamenala v mládí hlavně to, že jsem chodila v neděli do kostela. A uvědomila jsem si až kolem mých třiceti, že  víru chci žít. Až v té době jsem se utvrdila v tom, že je to správná cesta. Teď je to v Budějovicích pro věřící hodně dobré, hodně farářů má moderní přístup.

Jak jste se učila všechna ta řemesla, která ovládáte?
Jezdila jsem k babičce do chaloupky pod Kletí. Pekly jsme perníčky, malovaly kraslice.   Na Doudlebsku se hodně udržuje i folklor. Vždycky jsem se okolo řemesel motala, tkám, pletu, maluju kraslice, batikuju, učím se řemesla od dalších, kteří něco umí. Bohužel řemesla upadají, protože se jimi nelze uživit.

Proč tedy s řemesly a folklorem trávíte tolik času?
Zachovává to kořeny, člověk si lépe uvědomí odkud vzešel a kam chce jít. Mám potřebu stát pevně rozkročená na zemi, kde bydlím, kde jsem. 
A předkové mi v tom pomáhají. Čas strávený v chalupě 
u babičky byl pro mě zásadní. Stačila mi toho hodně předat. Posílala mě pást kozy, celý den jsem tak strávila v lese, jedla domácí chleba a sýr 
a vracela se domů až večer. To by dneska už nikdo neudělal. Byla jsem moc ráda sama, seděla na pařezu a koukala jsem do stromů, koza se pásla a tohle ve mně přirozeně zůstalo. Od té doby vím, že chci žít jen tady.

Nemáte pocit, že to určité staromilství vás vyčleňuje ze současné společnosti?
Vůbec. Naopak já to chci té společnosti vrátit a trochu 
i vnutit. Chtěla bych, aby se 
k tomu společnost trochu vrátila, aby lidé věděli, odkud co vzešlo.

Co ze své historie považujete za nejdůležitější, jaký krok v životě byste nemohla vynechat?
Určitě je to založení rodiny a život s ní. Sedět jen doma 
s dětmi, to mi nešlo. Všechno, co jsem dělala, jsem dělala hlavně tak, aby to mohlo do sebe zahrnovat i rodinu.

RADKA DOLEŽALOVÁ

Autor: Redakce

19.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Purkarec zaplavili voraři. Spolek "Vltavan" oslavil 115. výročí své existence. Letos se rozhodli k výročí nestavět vor, ale zrekonstruovat kapličku svatého Jana Nepomuka, patrona všech plavců.
21

OBRAZEM: 115. výročí spolku "Vltavan"

Baráčníci z Boršova letos pozvali na dožínky 16 povozů s koňmi. Ty se sem sjeli z celých jižních Čech a vyšperkovali tak tradiční vesnickou slavnost.
30

OBRAZEM: Staročeské dožínky v Boršově

OBRAZEM: Mladošovice slaví 650 let i štěstí při bouřce

Mladošovice - Mladošovice slaví velké výročí, na které se sjíždí místní rodáci.

AKTUALIZUJEME / SLEDUJEME ON-LINE

Noční bouřka se prohnala jihem Čech, zastavila i vlaky

Jižní Čechy - Bouřka, která se prohnala zemí, neušetřila ani jižní Čechy.

Tehdy tam palci zamačkávali bubliny horkého asfaltu

Jaroslavice – Na místě, kde kdysi stála vesnice Jaroslavice, je nyní Hněvkovická přehrada. V sobotu se na loučce u přehrady setkají rodáci této zatopené vesnice a zavzpomínají na staré časy.

Povodně 2002: Poslední oběť zemřela tři týdny po velké vodě

Jižní Čechy – Povodňový vzpomínkový seriál dnes končíme příběhem Marty a Vlastimila Weberových.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení