TŘEBOŇ
Byl poslední srpnový den před patnácti lety. Lidé, které zasáhla ničivá povodeň, již byli z nejhoršího venku, ale Martě Weberové z Třeboně se najednou život zhroutil jako domeček z karet. Do dneška vidí svého manžela Vlastimila bez známek života. Byl totiž poslední obětí těchto povodní na jihu Čech.

Stalo se 19. srpna
před 15 lety

Třeboňsko – lidé žijící pod rybníkem Rožmberk se stále nesměli vrátit domů.
Až den na to evakuace končila, lidi čekalo po návratu domů hodně vyčerpávající práce.

Marta Weberová.Zdroj: archiv Marty Weberové„Nás se povodně až tolik nedotkly. V té nejkritičtější době jsme byli na dovolené v Chorvatsku a akorát jsme měli zatopenou zahradu pod světskou hrází. Voda už opadla, ale hasiči teprve lidi pustili do zatopených chatek. A protože vše bylo takové spontánní a pomáhali jsme si navzájem, manžel šel mé kamarádce vyčerpat vodu ze sklepa chatky v Dukelské. Sice ho hlídala, ale když dlouho nevycházel, tak svolala chlapy z okolních zahrad. Ti ho vytáhli a začali s oživováním,“ popsala tragickou událost Marta Weberová.

Oživovací pokusy trvaly přes tři čtvrtě hodiny, ale byly marné. Příčinou smrti byla podle manželky shoda nešťastných náhod. Nadýchal se výfukových zplodin z čerpadla a bahenních plynů, zřejmě omdlel a utopil se v pár centimetrech vody.

Na Hvízdalkách.
Hvízdalky by musely kvůli opatřením na Rožmberku ustoupit

„Čekala jsem na manžela, pekla jeho oblíbené koláče, ale místo toho přišli policisté a řekli mi, co se stalo. Vzali jsme se synem kola a jeli tam. Vůbec nechápu, jak jsme celé město přejeli. Pořád vidím ty jeho zelené montérky. Tři roky mi trvalo, než jsem se smířila s pocitem, že už to nikdy nebude jako dřív. Teprve pak jsem si uvědomila, že je to nevratné. Dcera už byla dospělá, ale synovi bylo necelých dvanáct let a já musela začít dělat mámu i tátu. Přesto mu mužský vzor doma chyběl,“ říká Marta Weberová.

Tehdy pracovala v lázních Aurora a díky kamarádkám v práci, které se jí snažily zaměstnávat myšlenky, to zvládla. Na manželův hrob chodí několikrát týdně.