Přátelé šlapacího kola si věk a bolístky nepřipouštějí

„Léta jsem jezdil závodně na kole a zůstalo mi to. Pak přišli další bývalí sportovci, jestli můžou jezdit se mnou, a tak vzniklo naše přátelství," vzpomíná předseda spolku Karel Plzák na dobu, od které uplynulo více než dvacet let.

Přesně dvě desetiletí letos uplynou od oficiálního založení spolku s neotřelým názvem. „Proč Přátelé šlapacího kola? Proč nemáme v názvu dnes tak časté tvary cyklo- nebo bike? Jsme především hecíři, chceme být jedineční a hlavně – všichni jsme přátelé, spojuje nás kolo a na tom se musí šlapat," vysvětluje Karel Plzák.

A jeho slova dokazují i aktivity spolku, jehož název se často zkracuje jen na počáteční písmena PŠK. „Minimálně dvakrát týdně vyrážíme na společné tréninky. Kdo není v práci, vlítne na to. Obyčejně se sejdeme tak ve čtyřech, v pěti a někam vyrazíme. Jedna vyjížďka měří tak padesát kilometrů, když je hezké počasí, klidně je i delší. Nejraději jezdíme v okolí Borovan, směrem k novým Hradům, Hranicím, Suchdolu," nastiňuje oblíbenou trasu starších pánů.

Nezůstává ale jen u ní, na řadu každý rok přicházejí i vícedenní výlety do vzdálenějších končin, samozřejmostí je účast na řadě dalších akcí, například oblíbené Jízdě pro Růži. „Tam nemůžeme chybět, jezdíme například s vnoučaty," dodává Karel Plzák.

Přátelé šlapacího kola mají v současnosti jedenáct členů. „Nejstaršímu je jenom osmdesát devět let, i ten za sezónu najezdí pře dva a půl tisíce kilometrů. Průměr nám kazí dva mladí smradi kolem šetačtyřiceti let," žertuje Karel Plzák. Připouští ale, že i on už v sedle cítí věk.

„Kopce jsou čím dál tím těžší, vyšší a delší. Ale když si sundám brýle, tak je nevidím. Ostatní, když jsou vyfluslí, koukají jen na asfalt před sebou a nakonec to vždycky dáme. Zkrátka si věk nepřipouštíme a sem tam nějaké bolístky překonáme," říká předseda spolku odhodlaně.

Navíc platí pravidlo, že s nejslabším členem výpravy vždy někdo zůstane vzadu, zkrátka se nestane, že bychom někomu ujeli," zdůrazňuje důležité pravidlo. Už teď se těší na novou sezónu. „Kolo mi tak chybí, že si snad vezmu do obýváku aspoň sedlo," směje se. Ani v zimě ale s přáteli nezahálí a vyráží aspoň na pěší výlety.

Navíc členové spolku chystají oblíbené závody pro veřejnost. „Jezdí na ně místní, lidé z okolí a dokonce už byli na startu i cizinci ze Slovenska," vyjmenovává Karel Plzák. „Sezona závodů začne prvního května závodem dětí. Jede se časovka nejlepší tři dostanou medaile z fidorek, ale cenu máme pro všechny. Nejdůležitější je se zúčastnit," zve malé závodníky.

Ti větší se pak mohou těšit na dva nevšední a dnes již proslulé závody. „V srpnu pořádáme Pražatron, naši vlastní variantu triatlonu pro jednotlivce i družstva u rybníka Pražan, na podzim se pak jezdí Borovanský vrchař, závody na trati mezi řekou Stropnicí a borovanským náměstím," přibližuje další oblíbené akce.