Při vysídlování Sudet přišel Rychnov o statkáře i domy

Dlouhých deset let sbíral Josef Šupler historické materiály o své obci. Mnohdy to bylo náročné, protože Rychnov u Nových Hradů leží v oblasti bývalých Sudet, nakonec ale získal řadu cenných dokumentů. Ostatním obyvatelům je poprvé ukázal v sobotu, kdy obec slavila 750 let od první písemné zmínky. Výstava bude nadále k vidění v Horní Stropnici. „Uvažuji i o tom, že sepíšu o Rychnově knihu. Jeho historie je totiž opravdu zajímavá a nemělo by se na ni zapomínat,“ říká Šupler.

Rychnov slaví 750 let. Co dokládá, že je obec tak stará?
První zmínka se váže k listině z roku 1261, v níž Anežka, vdova po Pelhřimovi, daruje vyšebrodskému klášteru kostel v Rychnově u Nových Hradů. Kostel byl navíc postaven už o tři roky dříve.

Stojí tu dodnes?
Ano, ale už ne v původní podobě. Vypálili jej husité, takže prošel architektonickou změnou. Pořád však je na stejném místě ve vesnici, 750 let stojí na stejných základech.

Jak náročné bylo shromáždit materiály o historii obce?
Začal jsem je shánět už před deseti lety a nebyla to vůbec práce jednoduchá. Nacházíme se totiž v Sudetech, kde se vystřídalo více národnostních kultur. Doba po vysídlení v roce 1945 pro mě byla dobou temna, historické materiály z těchto let se vytratily, nebo byly dokonce zničeny. Hledal jsem dokumenty v Německu, Rakousku, obracel jsem se na různé spolky, muzea i archiváře. Byla to mravenčí práce.

Pomohli vám starousedlíci?
S pozdější dobou ano, po roce 1945 sem přišla generace lidí, kteří tu jsou dodnes. Od nich mám například školní fotografie.

Co považujete za nejcennější exponát?
Obraz Josefa Bartoloměje Trillsama, který se stal nejslavnější ikonou pro rychnovský život. Založil tady nadaci pro studenty a myslím si, že patří ke klenotům zdejší kultury. Jeho zásluhou se mohlo vzdělat mnoho lidí, povzbudil život vesnice na maximální úroveň.

Našel jste při zkoumání historie něco zvláštniho?
Překvapily mě fotografie domů, které už tady dnes nemůžeme nalézt. Architektura těch stavení byla úchvatná. Když se podíváme na selské dvorce, tak zjistíme, že plnily obrannou i hospodářskou funkci. Byl tam dostatek místa pro dobytek i lidi a ještě ochranu před napadením.

Měnil se Rychnov během těch 750 let hodně?
Ano. Já si myslím, že procházel bouřlivým vývojem hlavně kvůli své poloze, protože se tady prolínaly různé kultury. Lidé se ale dovedli asimilovat a i když si ze začátku ani neměli co říct, protože tu byla jazyková bariéra, zanechali po sobě klenoty.

Nejtěžší období musela obec prožívat asi v době okolo druhé světové války...
Ten vývoj nebyl nikdy jednoduchý, protože tudy procházela napoleonská vojska a další válečné střety. Pakliže se ale podíváme na období od roku 1938 do roku 1945, tak to skutečně patřilo k nejsložitějším a dodnes je považováno za nejtragičtější.

Přišel tehdy Rychnov o hodně?
Nejenže zmizeli původní obyvatelé a vznikla bariéra mezi Čechy a Němci, ale hlavně vymizela kultura a architektura. Před válkou měl Rychnov čtyřikrát více obyvatel než dnes, také počet domů byl výrazně vyšší. Během války a odsunu Němců se ničilo a poté přišli noví osílenci, kteří tady neměli kořeny. Neměli k obci takový vztah jako lidé, kteří tu předtím žili po staletí, takže se již mnohé nemohlo obnovit.

Jak se díváte na vesnici dnes?
Myslím, že ta těžká doba je zažehnaná, a teď už bych všem jen popřál, aby se drželi zdravého selského rozumu a vážili si každého, kdo chce přispět k rozvoji vesnice. Myslím, že nastartované je to dobrým směrem.

Bude vaše výstava ještě někde k vidění?
V Informačním centru v Horní Stropnici, kam se přemístí po oslavách. Rád bych ji ještě nějak vylepšil, něco přidal, takže kdyby kdokoli měl materiály týkající se Rychnova, uvítám je. Věřím, že je jich ještě mezi lidmi dost. Uvažuji také o tom, že sepíšu o Rychnově knihu, protože jeho historie je opravdu zajímavá a nemělo by se na ni zapomínat.