Jak jste se dostala ke svému povolání?
Mým snem bylo povolání zdravotní sestry. Již na základní škole jsem v rámci zdravotní výchovy pobíhala po třídách s nafukovací pannou a účastnila se zdravotních kurzů a soutěží. Ale maminky často své děti vidí někde výš a tak jsem šla na gymnázium. V 18 jsem paradoxně nevěděla kam dál, a protože jsem měla těžce postiženou sestřičku (a ve svém srdci stále mám), šla jsem studovat speciál〜ní pedagogiku v Praze. Z nepovinných předmětů jsem mezi romštinou a znakovým jazykem volila znakový jazyk, ale celé studium i diplomovou práci jsem zaměřovala na poradenství a péči o osoby s těžkým kombinovaným postižením. Zoufalá situace jihočeských neslyšících, kteří neměli tlumočníka, mne však přesvědčila, abych se stala tlumočníkem znakového jazyka.

Veřejnosti často splývá pojem znaková řeč a znakový jazyk. O co se vlastně jedná?
Pojem znaková řeč je často užívaný, ale zastaralý. Správný výraz je znakový jazyk. Znakový jazyk je mateřský jazyk neslyšících. Dnes je roven ostatním jazykům. Je tvořen znaky, což jsou tvary a pohyby rukou, dále mimikou obličeje, která nahrazuje rytmus, melodii a intonaci hlasu a pohyby těla a hlavy. Znakový jazyk je velmi odlišný od mluveného jazyka. Tedy především je založen na pohybu (ne na zvuku), je vnímán zrakem (ne sluchem) a má odlišnou gramatiku.
Právě proto neslyšící nerozumí plně psanému českému textu a nepíší gramaticky správně. Je to podobné jako když my, slyšící, špatně píšeme a čteme anglicky. Pro neslyšící je znakový jazyk mateřským jazykem a český jazyk je pro ně jazykem druhým - cizím. Protože však žijí ve většinové společnosti slyšících, jsou i jejich školní učebnice, formuláře na úřadech i pracovní smlouvy v českém jazyce. Musí se tedy s češtinou poprat i přesto, že jim příroda či nemoc „vzaly“ sluch, který je základem k osvojení si mluveného jazyka. Gramatika českého jazyka bývá problémem i pro slyšící cizince. V tom tedy mají čeští neslyšící oproti například anglickým neslyšícím další nevýhodu.

Jak těžké je tlumočit ve znakovém jazyce cizincům?
Slyšící lidé někdy mají představu, že znakový jazyk je mezinárodní, univerzální. Ale tak to není. Znakové jazyky jsou jen národní jako čeština nebo němčina. Existuje ale mezinárodní znakový systém, ve kterém se však vzdělávají většinou neslyšící tlumočníci.
Tlumočit cizincům ve znakovém jazyce je tedy stejně náročné jako v mluveném jazyce. I když - určité výhody zde jsou. Některé znaky jsou totiž ikonické, to znamená, že vycházejí z reality a podobají se tomu, co naznačují. Například rohlík – ukážeme tvar rohlíku, čistit zuby – naznačíme čištění zubů. Porozumění mezi národními znakovými jazyky také trošku usnadňují některé součásti gramatiky znakového jazyka, například specifické znaky či nepřímá pojmenování.
Aby se však tlumočník zapotil, nemusí mít před sebou zrovna neslyšícího cizince. Někdy stačí neslyšící Moravan nebo i Čech. Stejně jako má mluvený jazyk dialekty, odlišují se některé znaky region do regionu, město od města, dokonce i škola či rodiny mohou mít své znaky.

Kterým neslyšícím cizincům už jste tlumočila a využila jste při tom svou znalost jejich mateřštiny?
Několikrát jsem tlumočila neslyšícím Němcům či Rusům a pomohla mi znalost jejich jazyka. Mohla jsem občasným artikulovaným slovům rozumět a sama cizí slova artikulovat. Správně by však u takového jednání měli být tlumočníci dva. Tlumočník německého znakového jazyka a zároveň „klasický“ tlumočník z mluveného německého do mluveného českého jazyka. A nebo tlumočník českého znakového jazyka a „relay“ tlumočník.

Zmínila jste se o „relay“ tlumočníkovi. Kdo je to?
„Relay“ tlumočení je jedním z typů týmového tlumočení, při kterém spolupracuje najednou více překladatelů. Tlumočník na místě okamžitě tlumočí z překladu jiného tlumočníka do dalšího jazyka. V tomto případě by se jednalo o tlumočníka českého znakového jazyka a neslyšícího tlumočníka, který umí mezinárodní znakový systém. Tento způsob týmového tlumočení bývá využíván právě k tlumočení pro neslyšící cizince nebo pro neslyšící se sníženými mentálními schopnostmi, kombinovaným postižením či pro neslyšící, kteří si dostatečně neosvojili ani mluvený, ani znakový jazyk.

Co je na tlumočení do znakového jazyka nejtěžší?
Myslím, že obecně na profesi tlumočníka jsou kladeny velmi vysoké nároky. Předpokladem je dokonalá znalost obou jazyků a kultur, výborné jazykové schopnosti, dobrá paměť, odolnost vůči stresu, profesionální přístup, dodržování etického kodexu a celoživotní vzdělávání. Splnit tyto podmínky je velice náročné. Tlumočník znakového jazyka by měl být navíc „neviditelný“, měl by pouze klientovi propůjčovat svůj hlas a udržovat s ním nepřetržitý oční kontakt. Cílem je, aby se například lékař, u kterého tlumočení probíhá, obracel k neslyšícímu a ptal se neslyšícího. Nakonec i ruku na rozloučenou podá neslyšícímu, protože s ním komunikoval. A to je pro tlumočníka největší odměna, když komunikace proběhne hladce a klient má kromě maxima informací i pocit, že se mohl vyjadřovat svým mateřským jazykem, nemusel se trápit vydáváním jemu nekontrolovatelných zvuků, odezíráním a dopisováním si na papírku.

Není tlumočení časově náročné?
Já se specializuji na komunitní tlumočení, což je tlumočení u lékaře, na úřadě, v zaměstnání, tlumočení telefonátů a psaných textů. Mám možnost datum a čas tlumočení po dohodě s klientem uzpůsobit svému diáři. Některá tlumočení jsou již předem objednána, ale pokud o nich včas vím, tak není problém. Někdy je nutné vyjet v nočních hodinách k autonehodě, do nemocnice či na policii, ale nebývá to tak časté. Časově náročnější jsou tlumočení v jiných městech, to pak mohu strávit na cestě dvě hodiny a tlumočit jen pár desítek minut. Odhadnout délku tlumočení není lehké, někdy strávím na jednom tlumočení třeba tři hodiny. Bohužel,zde není jiný kolega – tlumočník, pracující na plný úvazek, který by mne zastoupil. Proto je důležité mít v pohotovosti mobilní telefon, odpovídat klientům na sms a být stále k dispozici.

Jste tedy nakonec s výběrem své profese spokojena?
Ano, povolání je to zajímavé. Jen je v poslední době příliš mnoho starostí s budoucností tlumočnické služby. Ze Zákona o znakové řeči a jeho novely z roku 2008 kromě jiného vyplývá, že neslyšící mají bezplatný nárok na tlumočníka. Kdo však nyní bude platit tlumočníky? Mou malou jistotou je, že jsem na poloviční úvazek zaměstnancem Magistrátu města České Budějovice, zatím jako jediná v republice. Ostatní tlumočení mi proplácí na živnostenský list pražská organizace, která – stejně jako mnoho jiných - dostala od MPSV nedostačující dotaci a hrozí její uzavření. Tím by však zkolabovala celorepubliková síť, zajišťující tlumočnické služby. Budoucnosti se tedy trochu obávám. Částka 200 000 Kč/rok by pro sponzory nemusela být tak vysoká, ale tlumočení není hokej nebo fotbal, je to sociální služba. Přesto zůstávám optimistou a věřím v možnou podporu kraje a města.

Existují v komunikaci neslyšících nějaké zajímavosti?
Určitě. Třeba když mají neslyšící zábavu nebo ples, tak si objednávají hudbu a celý večer protančí, a to někdy i když se už nehraje. Když si přejí dobrou chuť, tak zaťukají pěstí (hřbetem nahoru) do stolu a všichni sedící u stejného stolu, cítí vibrace a poděkují za přání. U oběda mne napomínají, ať nemlaskám, že je to ruší a k lepšímu přidají, jak jsem na posledním školení chrápala přes tři pokoje, že se nevyspali. Uklidním se jen vzpomínkou, jak si jeden mistr s úsměvem stěžoval, že „ty dva neslyšící musel dát od sebe, protože jsou strašně ukecaný.A když kecaj, tak nedělaj.“ Když si chtějí získat pozornost ostatních neslyšících, tak zhasnou a za chvíli rozsvítí. Všichni hledají toho, kdo zhasl a ten jim pak může říci, co potřeboval. Znakový jazyk také nezná vykání… Při tleskání zvedají ruce nad hlavu a třepou s nimi, alespoň pak v divadle poslední řada ví, že první řada tleská… a slyšícím jde při tom pohledu mráz po zádech. A také – velmi chválí všechny, kteří se snaží znakovat, jsou nadšeni ze zdravotních sester či úředníků, kteří použijí pár znaků. A tak, vy všichni, kdo čtete tyto řádky a chcete v komunikaci směrem k neslyšícím udělat pár kroků, zapište se do kurzu znakového jazyka. Neslyšící k vám zbytek cesty doběhnou…