„Okamžitě jsme letěli dozadu do auta, jestli se něco nestalo sedmiměsíční dcerce, pak jsme s manželem utíkali k příkopu, kde ležel ten chlap. Vypadalo to, že ho budeme křísit. Naštěstí motorkář vstal sám. Jako zázrakem měl jen odřenou ruku,“ líčí mladá řidička okamžiky těsně po nehodě.

Každý nepomůže

Paní Freyová patří k těm, kteří neváhají pomoci cizím lidem v nouzi. Zkušenosti zdravotníků, policistů i obyčejných lidí, které na veřejnosti překvapí zdravotní potíže nebo utrpí zranění, ale ukazují, že takové chování není samozřejmostí.

Ve čtvrtek odpoledne se o tom přesvědčili i redaktoři Českobudějovického deníku. Spolu s figuranty z Českého červeného kříže testovali lidi procházející po Lannově třídě. Fiktivního maroda jsme nechali svíjet se v křečích na lavičce u fontány na samém začátku pěší zóny.

Naštěstí na frekventovaném místě nikdy netrvalo dlouho a někdo z kolemjdoucích přispěchal na pomoc, pokud o to požádal druhý z figurantů v roli kamaráda, dočkal se nemocný pomoci během několika málo vteřin. Pokaždé ale kolem pár lidí prošlo bez povšimnutí.

„Nic jsme neviděli, asi je opilej, tady se občas válejí pobudové,“ reagovali o pár kroků dál, když jsme se ptali, proč nezasáhli. „Ani opilce bychom neměli lhostejně překročit. Pokaždé bychom se měli zastavit a zjistit stav dotyčného. Pokud člověk někde leží a nereaguje, je dobré mu alespoň zavolat záchranku,“ zdůrazňuje lektor Českého červeného kříže Marek Lintner.

Otřesnou zkušenost s nevšímavými kolemjdoucími má epileptička Lucie Mládková z Českých Budějovic. Už čtyřikrát jsem dostala záchvat na ulici. Když to byla lehčí forma, lidi si jí nevšímali. Vnímala jenom poznámky typu: „Ježiši feťačka, fuj!“

Několikrát se i válela na zemi v křečích s pěnou u úst. „Trvalo dlouho, než se někdo sklonil. Ve dvou případech to byli ale lidé, kteří mě obrali o všechno, co jsem měla u sebe,“ vypráví trpké zážitky.

O to nadšeněji mluví o Cikánovi, jak sama nazývá člověka, jenž se nachomýtl na Lannově třídě ve chvíli, kdy měla těžký epileptický záchvat. „Ten jediný mi pomohl, zavolal záchranku, která mě odvezla do špitálu. Druhý den mi do nemocnice přinesl všechny věci, nechyběla ani koruna. A pak mě navštívil ještě s manželkou a přinesli mi kytku a čokoládu, prý pro štěstí. Později dokonce odmítl nějakou maličkost jako poděkování,“ líčí Mládková.

Stránky Oblastního spolku Českého červeného kříže České Budějovice

Další informace naleznete v ČbD 1.3. na straně 3.