VYBERTE SI REGION

Řádilo před sto lety u Chotýčan tornádo?

Českobudějovicko - Přírodní katastrofy, které čas od času postihují české země, nejsou, jak by se mohlo zdát, fenoménem naší moderní doby, ale potýkat se s nimi museli i naši dědové a pradědové. Ať šlo o povodně, požáry, kruté zimy nebo třeba kobylky, ty nejtragičtější zůstaly dlouho uchovány v lidské paměti a mnohdy i zapsány do obecních kronik pro paměť budoucích generací.

4.2.2016
SDÍLEJ:

Následky větrné smrště roku 1916 u Borku.Foto: Archiv

Mezi nejkrutější pohromy 1. poloviny 20. století v jižních Čechách jistě patřila krutá zima roku 1929, kdy u Stecherova mlýna nedaleko Českých Budějovic byla naměřena rekordně mrazivá teplota -42°C, a také větrná smršť, která postihla především oblast severně od Českých Budějovic v létě 1916.

V sobotu 10. června kolem druhé hodiny odpolední tehdy udeřila taková bouře, že nezůstala téměř žádná nepoškozená střecha v obcích kolem Borku, Chotýčan a Ševětína. Dřevěné stavby včetně kolen, včelích úlů a suchých záchodů, byly odneseny. Všechny telegrafní dráty byly přetrhány, zneprůjezdněny vyvrácenými stromy byly všechny cesty, silnice i železnice. Na jejich zprovoznění musela být povolána armáda.

Největší škody napáchala bouře na lesních pozemcích v Mojském lese a Velechvínském polesí. Vesměs se jednalo o majetky knížete Schwarzenberga. Desetitisíce metrů dřeva ležely v lesích, které připomínaly spíše pokosená pole. Bylo třeba dříví urychleně vytěžit a alespoň levně prodat. V době zuřící světové války se ale nedostávalo pracovních sil muži byli na frontě a nebylo ani dost koňských potahů, protože koně i vozy byli rekvírovány armádou.

Správa hlubockého panství nakonec rozhodla zřídit lesní kolejové drážky, které svážení dřeva usnadní. Stavba trati byla zahájena o rok později. Státní správa vyšla té hlubocké ve všem vstříc. Sama nedokázala pro civilní obyvatelstvo zajistit dostatek uhlí a dřeva na topení a levné dřevo ze severního Českobudějovicka tak bylo vítané.

Na stavbu tratí byli dodáni váleční zajatci především Italové a Rusové. Ubytováni byli v malých zajateckých táborech, kde jich několik zemřelo díky nevyhovujícím životním podmínkám. Pohřbíváni byli v Ševětíně a Hosíně. Jedna drážka vedla z Mojského lesa po pražské silnici ke Kněžským Dvorům, kde bylo překladiště na klasickou železnici. Další drážka svážela dříví z Velechvínského polesí na ševětínské nádraží. K provozu byly dodány lokomotivy Liesel. První zmíněná drážka byla v provozu do roku 1921, ševětínská o něco déle.

Většina dobových zpráv o větrné smršti 10. června 1916 se omezuje na výčet škod, které přírodní pohroma napáchala. V tomto směru jsou unikátní paměti pozdějšího starosty obce Chotýčany Vojtěcha Fučíka, který větrnou smršť zažil na vlastní kůži jako dospívající chlapec. Jeho popis přírodního řádění je velmi barvitý a silně připomíná obávaný větrný vír tornádo. Napáchalo v červnu 1916 na Českobudějovicku v lesích takové škody právě tornádo, či dokonce tornáda? Posuďte sami:

„V červnu 1916 přijel najednou na dovolenou švagr. Byl po celou tu dobu od začátku války na východní frontě u zásobovacího oddílu. Jezdil v Haliči, v Bukovině, ba i na Ukrajině. Ještě jsme sváželi seno a zrovna jsme sušili u Stružinek. Sestře se pro seno moc nechtělo, protože se schylovalo k bouři. Hřmělo současně ze tří stran: od Kletě, od Rudolfova i od Hluboké. Bylo to po strašně parných dnech.

Švagr ale dělal hrdinu a vydal se na cestu pro seno, řka, že na vojně lítají kulky i šrapnely a že se taky musí jít. Černá kobyla ucítila pevnou ruku a jen vyšívala. Dojeli jsme na louku, dali na vůz jedno položení, když se náhle rozpoutala taková bouře, že otřásla i starým vojákem z fronty.

Za náhlé tmy a v prudkém dešti ujížděli naši domů sotva dechu popadajíc. Božena spadla z vozu a zase si na něj znovu vylezla. Ale co to moje ubohé zvíře? Jak se Černá dostala domů v záři těch blesků a toho strašlivého hromobití, nevím. Jak jsem se já dostal k domovu tehdy, také nevím. Měl jsem oči přivřené, jak do nich sekal déšť a kroupy a sotvaže jsem je pootevřel pro orientaci, viděl jsem tu spoušť vody kolem sebe, která nepadala z přisedlých mraků na zem, ale točila se ve velikých kruzích osm až desetimetrových kolem mne v jakýchsi spirálách, které horizontálně postaveny vypadaly jako ohromná živoucí kolesa, která mi dovolila hned vestoje, hned jakoby vleže, abych se pohyboval.

Blahořečil jsem někdy tomu plazení po zemi, neboť nebýt toho, mohl jsem se také ocitnout vysoko v povětří, unášen smrští, která nevím, jakou rychlostí se pohybovala, a mohl jsem být v mžiku zanesen udušený k lesům, kde se mezi tím rozpoutalo takové peklo, o němž nikdo nic dosud netušil. Zdálo se mi, že blesky létají zcela nízko nad mou hlavou a že mohu každou chvíli přijít o život.

Ale nemyslel jsem v té tísni více na smrt než na život. Naši měli přede mnou nepatrný náskok, a tak se bohudíky dostali včas z té větrné růžice, kdežto já jsem v ní zůstal. Půl hodiny mi trvalo, nežli jsem se vrátil k domovu, vyčerpán a promočený. Nikdo naštěstí z obyvatel vesnice neprožíval celou tuto bouři venku a nikomu se nic nestalo. Ale když potom zcela náhle ustala tak jako přišla, když vysvitlo zase náhle potrhanými a divokými mraky slunce, byli jsme jako znovuzrození.

Všichni už byli doma dávno převlečení v teplém prádle, ale já teprve jsem šel domů se převléci jektaje zubama. Ne strachem už, ale zimou. Teprve nyní jsem si prohlížel veliký dub před sestřiným domem. Byl rozčísnutý bleskem od shora až dolu a bylo mi jasné nyní, z čeho byly veliké třísky na zemi, o které jsem zakopnul, vraceje se, bylo mi jasné, že ani naši už nemohli dál a museli ve spěchu odpřáhnout koně venku za vsí, kde zůstal stát vůz s přelomenou ojí. Nikdo nevěděl, jak se to mohlo stát, a sotvakdo po tom pátral, neboť přišly zprávy, že telefonní dráty na Budějovice a široko daleko v okolí jsou zpřetrhány a leží po silnici spolu s mohutnými lipami z kořenů vyvrácenými a se zpřeráženými telefonními sloupy. Udivovala mě síla smrště.

Smršť vzala od Borku kusy lesů, prolétla kolem Chyňavy po pravé straně a sebrala spoustu hektarů lesního pěkného porostu z Libničského revíru, přelétla kolem Lhotic a sedla si na Kubíčkovo jitro, které vzala šmahem a ještě nebylo dosti na tom. Stočila se přes vesnice Vitín a Drahotěšice do revíru Radonického, kde jí padly za oběť další lesy.

To byla asi tak zhruba bilance natropených škod za jednu hodinu. Polámané dříví potom odstraňovali lidé a váleční zajatci po čtyři roky, v zimě i v létě. Dlouhá léta trčely pahýly stromů po vyholených pasekách, kde se zachránily toliko aleje dubů a americké sosny hedvábnice, jimiž byly smrkové lesy lemovány kolem cest. Jen v tom nádherném lesním porostu Kubíčkova jitra lehlo na sedmdesát hektarů lesa," vylíčil svůj zážitek Vojtěch Fučík.

Za laskavé zapůjčení strojopisu pamětí bývalého starosty Vojtěcha Fučíka děkuji panu Viktorovi Tomsovi z Chotýčan, který jako obecní kronikář dlouhodobě spolupracuje s naším spolkem Historie severního Českobudějovicka.

AUTOR: JAN CIGLBAUER

Autor: Redakce

4.2.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kvůli výbuchu kontejnerů hledají policisté svědky

České Budějovice – Výbuch kontejnerů v ulicích Nerudova a Čéčova stále vyšetřují kriminalisté. Jak jsme již informovali, k incidentu, který notně vyděsil obyvatele obou ulic, došlo 16. listopadu před půlnocí.

OBRAZEM: Baletní večer Shakespeare & Stravinskij v Jihočeském divadle

České Budějovice - Dvě různé choreografie tvoří baletní večer s názvem Shakespeare & Stravinskij, které měly premiéru v pátek 2. prosince v Jihočeském divadle.

Vítejte Vánoce zpěvem koled. Už 14. prosince

Českobudějovicko - Nalaďte se na Vánoce a secvičte spolu se svými sousedy či známými koledy, které budou naráz zpívat lidé v celé republice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies