V roce 1946 se konala v bance
v Krajinské oslava 90.výročí služeb veřejnosti, jak je patrné z výzdoby hlavního vchodu. Banka měla tehdy název Českobudějovická spořitelna a byla v letech 1945 až 1948 po znárodnění národním podnikem. Slavnost za účasti národopisných spolků v jihočeských krojích se konala pravděpodobně kolem 16. června, poněvadž přesně  před 90 lety v roce 1856 toho dne byla otevřena Městská spořitelna. Sice z iniciativy Adalberta Lanny a českého starosty města F. J. Klavíka, ale banka to byla převážně německá. První český bankovní ústav Českobudějovická záložna byl založen později v roce 1864.

Německá Městská spořitelna sídlila první dva roky 
na radnici, potom od roku 1858 v Klavíkově domě (později 
u Herrmannů) v Krajinské na rohu Hradební. V únoru roku 1911 koupila Městská spořitelna českobudějovická od dědiců rodiny Ettmayerových renesanční dům v Krajinské třídě čp. 112 na rohu Hroznové bočně proti Masným krámům 
za 70.000 korun a vedlejší dům v Krajinské čp. 113 od Františka Maška za 92.000 korun. Nájemci v těchto domech byli vyrozuměni o tom, že v květnu 1911 dostanou výpověď. Spořitelna poté oba historické domy zbourala a postavila si zde do roku 1913 svůj bankovní palác. 
Ve dnech 3. až 8. prosince 1913 se do svého paláce přestěhovala z Herrmannova domu.

Městská spořitelna v Krajinské je zajímavý velkoměstský dům pozdně secesního stylu s vídeňským střihem, ale objekt připravil město o pět arkád cenného podloubí, což však nezavinila spořitelna, ale radnice. Spořitelna totiž poslala na radnici dotaz, jestli musí její novostavba zachovat v Krajinské podloubí (stavebně to žádný problém nebyl). Radnice s většinovým německy mluvícím vedením však sdělila usnesením obecního zastupitelstva ze dne 6. února 1912, že nemusí. Tudíž projektant Heinrich Ried z Vídně podloubí nezachoval. Stavitelé Josef Hauptvogel, Jakob Stabernack a Johann Stepan stavěli potom palác podle projektu bez podloubí.

Ještě v období let 1945 až 1950 se ve městě rozlišovala Českobudějovická spořitelna v Krajinské a Českobudějovická záložna na rohu náměstí a ulice 
U Černé věže. V roce 1950 byla úředně sloučena spořitelna se záložnou a ještě se třemi dalšími bankami. Banka v Krajinské byla chvíli obsazena KV KSČ. Roku 1951 koupila palác Státní banka československá (známá pod zkratkou SBČS). Na rohu náměstí místo záložny vznikla spořitelna.

Starousedlíci léta potom  používali pro spořitelnu termín „záložna". I dnes ještě můžete toto označení zaslechnout. Obyvatel města šel dát své peníze do záložny či založit záložnu, která pak s penězi po svém hospodařila, přičemž měl 
z vkladu úrok. Spoření do spořitelny (původně německé) nebylo tak rozšířené.Skoro přesně v místech, které zachytil snímek ze slavnosti v roce 1946, stál barokní  dům s vysokou atikou a se starším gotickým jádrem. V prosinci roku 1897 předal zde umístěný hlavní sklad mělnického vína ze svých vinic J. K. Haupt, majitel vinic v Mělníku, Antonínu Královi, který později rozšířil obchod mělnickým vínem o lahůdkářství a zařídil jídelnu uzenářských výrobků. Jídelnu prezentoval jako „ochutnávárnu". Zřejmě však ochutnat uzeninu a zapít mělnickým zadarmo nebylo.

V domě měl ještě kupectví Adolf Mandl, galanterní a krátké zboží Marie Semelková a hodinářství provozoval Hynek Kauder. V domě bydlel MUDr. Samuel Sachs, městský lékař, který měl mimo jiné služebně na starosti lékařskou péči v divadle a zdravotní prohlídky prostitutek. V domě vedle na rohu Hroznové byl chvalně známý obchod střižním a módním zbožím Josefa Zimmerhansela.

JAN SCHINKO