Odpovědný ředitel městské správy Peter Jungreithmair jako organizátor akce poté dostal na stůl přípis welsského inspektorátu práce s tím, že vystoupení děvčátek bylo nepovolenou dětskou prací.

Učitel tance Christoph Hippmann byl podle deníku OÖN šokován – se stejným problémem se, co ví, nesetkala žádná taneční škola v Rakousku, vystupující třeba i při věhlasném bálu debutantů či při dalších akcích. „Děti nedostávají žádnou gáži, pro ně je přece velkou ctí, že mohou vystoupit v tak nádherném prostředí,“ říká.

Následovaly měsíce jednání s inspektorátem práce, zemskou vládou, řediteli škol a úředními lékaři. „Ti měli pro inspektorát prověřit zdravotní stav malých tanečnic,“ vysvětluje list. „Ti se tomu ale bránili s tím, že to může udělat každý praktický (domácí) lékař. Kromě jiného měli rodiče tyto prohlídky zaplatit.“ Od ředitelů škol bylo požadováno potvrzení, že tančení neovlivňuje školní výsledky dívek, a i ti se divili. „Rodiče přece mohou rozhodnout, zda prospěch dětí taneční přípravou trpí nebo ne, a mohou jejich účast v kroužku zakázat,“ pokračuje deník.

Pořadatel městského plesu 2012 měl pocit, že chodí stále v kruhu. „O to víc se mu ulevilo, když ve středu dostal konečný souhlas zemské vlády. Vystoupení jedenácti baletek, kterým je mezi sedmi a jedenácti lety, při zahájení letošního plesu se může konat,“ píše list.

Není to ovšem jen tak. Z přípisu vlády vyplývají mj. podmínky, že jména dětí musejí být uvedena na seznamu, který u sebe musí neustále nosit odpovědná osoba. Ta dále musí před vystoupením souboru s dětmi prokazatelně projít únikové cesty z budovy a informovat je o chování v případě ohrožení. Děti musejí mít k dispozici nealkoholické nápoje v dostatečném množství a zkoušky ani vystoupení nesmějí být v kolizi s vyučováním a vést k přetížení dětí… Čeští byrokraté, kam se hrabete na sousedy!

Potřebují nové kotle

Na 20 000 cestujících se ročně projíždí údolím Steyru s malou železnicí, kterou provozuje spolek nadšenců. Jsou mezi nimi i autobusové zájezdy z Ruska, Česka či Austrálie. Provoz financuje spolek čistě z jízdného, říká v OÖN jeho předseda Karl Mader. Tyto příjmy ale v příštích letech nebudou stačit, poznamenává deník. Parní „oldtimery“ totiž čeká pravidelná technická kontrola, bez níž by nemohly vyjet, což Mader chápe – v mašinkách je velká síla a vadný kotel by mohl vybuchnout, vysvětluje. Jeho kolegové amatéři z klubu s dlouhodobě nezaměstnanými poslanými z úřadu práce sice na údržbě parku průběžně pilně pracují, ale opravovat kotle může jen odborná firma. A ta si za takovou opravu lokomotivy účtuje 250 000 eur, z toho skoro polovinu jen za údržbu kotle. „Pokud nenajdeme řešení, za dva roky budeme muset skončit,“ uvádí v listě Mader.

Starosta a poslanec zemského sněmu Christian Dörfel ujišťuje, že železničku nenechají ve štychu, uzavírají OÖN.

I kuřácké kluby bez dýmu?

Striktní zákaz kouření v bavorské gastronomii platí i pro kuřácké kluby a spolky, napsal deník PNP. Potvrdil to bavorský ústavní soud, který projednával formální žalobu, která měla prosadit těmto klubům výjimku. „Hostinská zařízení a spolkové místnosti, do nichž má přístup jen vymezená skupina osob, nejsou veřejně přístupné,“ argumentovala žaloba. „Není tedy žádný důvod nepovažovat je za uzavřené společnosti.“

Ústavní soudci se s tím ale neztotožnili. „Přísná zákonná úprava má návštěvníky restaurací chránit před nebezpečím pasivního kouření, a tím sleduje legitimní cíl,“ uvedli v rozsudku. „Zákonodárce o to může usilovat i v prostorách vyhrazených členům kuřáckých spolků a klubů.“ Je prý totiž třeba vycházet z toho, že vedle kouřících hostů se nacházejí i takoví, kteří do klubu vstoupili z jiných důvodů, třeba aby rozvíjeli sociální kontakty nebo mohli využít gastronomických nabídek. „Dobrovolné členství v kuřáckém klubu neznamená srozumění s ohrožováním zdraví pasivním kouřením,“ prohlásili soudci. Proto také zákonodárce zakázal kouření nejen v hostincích, ale ve všech veřejně přístupných klubových prostorách.

Bysta generála nebude

Kulturní výbor města Pasova jednomyslně odmítl návrh historičky Anny Rosmusové na instalaci pamětní bysty amerického generála Stanleyho Erica Reinharta jako výraz díků za to, že v posledních dnech války uchránil občany Pasova před masakrem. Jak jsme uvedli, Rosmusová tvrdí, že Reinhart opakovaně prodlužoval ultimátum k odevzdání města americkým jednotkám. Podle oponenta návrhu, kulturního referenta města Maxe Brunnera, byl podrobně prozkoumán četný historický materiál k průběhu prvních květnových dnů 1945 ve městě, ale nebyl nalezen žádný doklad tvrzeného generálova postupu. Zdůrazňoval, že ovšem neprověřovali všeobecně ceněnou celkovou osobnost generála, který je v Pasově mimo jakoukoliv pochybnost váženým člověkem. „Naznačoval přitom, jak by prý asi Reinhart sám při nedostatku dokladů rozhodl - byl by prý tím posledním, kdo by za těchto okolností chtěl mít ve městě bystu,“ napsala PNP.

Rosmusová naopak opakovala, že jsou četné doklady toho, že Reinhart odkládal avizované bombardování či dělostřelecké ostřelování města po vypršení ultimáta vzhledem ke zjištění, že na území města je na 2000 náloží s jedovatým plynem, které by při explozi ohrozily obyvatelstvo. Argumentovala služebním předpisem americké 3. armády, zavazující ji ke vždy stejnému postupu – dát jedno jediné ultimátum k odevzdání města, po jehož vypršení se z něj měly jednotky stáhnout a objednat letectvo k bombardování. „Ultimátum v Pasově prodloužit měl v rukou jen Reinhart, velitel, který tak musel jednat proti služebnímu předpisu a město zachránil,“ tvrdí Rosmusová a odkládání vysvětluje právě zmíněným arsenálem jedovatého plynu, který Američané zjistili ve městě 27. dubna.

Její argumenty ale už kulturní výbor nevyslechl a rovnou o věci hlasoval.