VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ROZHOVOR: O soše Přemysla snil už v době studií

České Budějovice - Na vysoké škole si František Postl usmyslil, že by v budoucnu rád vytvořil sochu Přemysla Otakara II. A protože udělal maximum proto, aby se jeho sen stal realitou, můžeme od 28. října letošního roku vídat jeho výtvor v českobudějovickém parku Na Sadech.

6.12.2015 2
SDÍLEJ:

Na soše Přemysla Otakara II. pracoval František Postl tři roky. Vyzpovídali jsme jej v českobudějovické Kavárně LANNA.Foto: Deník/Klára Skálová

Kdy se zrodil nápad vytvořit sochu Přemysla Otakara II.?
V hlavě jsem to měl dlouho, už od dob studií v Brně. Každý rok se mi ta myšlenka vracela, ale musela uzrát. Člověk na to musí být trochu starší, to se nedá dělat hned po škole.

Většinou, když ale mám nějaký sen, tak udělám maximum proto, abych ho mohl realizovat. Tak dlouho jsem myšlenku na sochu živil, až jsem se nakonec pustil do díla.

Věděl jste, že to bude Přemysl?
Přemysla jsem chtěl dělat dlouho. Pak se nabídlo výročí 750 let od založení města. Na podzim roku 2012 jsem tak přišel s malým modelem, který už jsem měl ale dlouho, a potom jsem na základě modelu a myšlenky začal dělat velkou sochu.

Liší se nějak první model od originálu, který stojí Na Sadech?
Socha je udělaná podle modelu, reprodukcí jedna ku jedné. Materiál, jako je žula, nemůže mít přesně modelovanou formu. I když se to přenáší jedna ku jedné, některé věci musí být malinko jinak. Žula totiž nesnese, aby byly věci malé, rozmodelované detailně. Je to udělané hodně blokovitě, a to je ten rozdíl.

Když je něco vymodelované z hlíny nebo ze sádry, je to znát. Socha ze žuly působí robustnějším dojmem kvůli materiálu, na druhou stranu je ale zase důstojnější ve hmotě.

Jak to bylo s kamenem? Kde jste jej našel?
Měl jsem obrovské štěstí. Kámen se hledal sedm měsíců v lomu speciálně jen pro tuto příležitost. Dneska bych musel čekat i několik let, než by v lomu našli úplně stejný a takto kvalitní kámen, protože je unikátní. Jedná se o žlutou variantu mrákotínského typu žuly.

Odhalování sochy Přemysla Otakara II.

Vždycky jste chtěl, aby byla socha ze žuly, nebo připadal v úvahu i jiný materiál?
Žula byla vždycky na prvním místě a tahle okrová je nádherná. Moc hezky vede kamenické nástroje, špičáky a dláta.

Kolik kámen na začátku vážil?
Měl 18 tun.

Kolik žuly jste musel odsekat?
Třináct tun a byla to opravdu kameničina klasického ražení.

Kde jste jej měl schovaný?
Sekal jsem ho v Rojšíně u Brloha u kamaráda a rodiny Křížů. To je kamenická rodina s dlouholetou tradicí. Ti mi také umožnili, abych u nich mohl sochu utvářet a moc mi při tom pomohli. Bez toho by to nešlo.

Jak dlouho jste na soše pracoval?
I s modelem tři roky. Samotné opracování trvalo přibližně rok a půl.

On si to umí málokdo představit, ale každý den musíte udělat závažné rozhodnutí, které je v kameni nezvratné, ta zodpovědnost, respekt ke kameni je velký. Každou věc, kterou na něm děláte, ať se jedná o portrét, figuru i povrch, si musíte pořádně promyslet. Každých dvacet centimetrů přichází nové rozhodnutí, které není možné vzít zpátky. I když děláte reprodukci jedna ku jedné, při samotné práci se kámen chová úplně jinak.

Potýkal jste se při práci na soše panovníka s nervozitou?
To se nedá. Jakmile si člověk nervozitu připustí, tak něco usekne. To nejde. Navíc s kamenem pracuji od čtrnácti let. Je to pro mě materiál číslo jedna a čím jsem starší, tím ho mám radši.

Jak jste spokojený s výsledkem?
Jsem nadšený z místa. Na Sadech se to hrozně povedlo. Mám z toho opravdu hezký pocit. Teď jsem tam s odstupem měsíce zase šel a dojalo mě, když jsem viděl, jak právě u sochy čekal kluk s růží na slečnu, která zrovna přicházela. Myslím si, že úsilí stálo za to a jsem rád, že jsem se do toho pustil. Když bychom si dali sraz za 50 let, mohli bychom to posoudit ještě s větším odstupem.

Máte nějaké plány do budoucna?
Tohoto typu určitě ne, protože mi to vzalo hodně energie. A tak nabité baterky zase nemám. Ale chtěl bych se věnovat sobě. Za dva roky bych si chtěl ke čtyřicetinám udělat nějakou výstavní kolekci soch. Ke kulatinám také trochu radosti…

Už máte první vlaštovku?
První kusy toho, co bych chtěl dělat, už mám. Ale víc prozrazovat bych zatím nechtěl. Materiálem bude samozřejmě kámen, ale tentokráte bych chtěl využít více ušlechtilých kamenů. Rád bych použil nějaké mramory, žuly, opravdu hezké kameny.

Chtěl jste být vždycky sochařem?
To je zajímavé. Já jsem chtěl být původně malířem, ale jeden z mých prvních profesorů, kterého jsem na střední škole měl, pan Zadražil, k němuž jsem chodil ještě před střední školou do přípravky na kresbu, mi řekl: „To je jasná sochařina." Ani se mnou moc nepolemizoval. Nakonec jsem se stal sochařem a neměnil bych.

Umělecké ambice máte ve více směrech, také píšete…
Píšu, ale teď jsem to trochu opustil. Nemůžu honit tolik zajíců. Mám rád svou poslední knihu nazvanou Mistr národní poklad občan Seberon. Tato kniha je napsaná podle jednoho mého kamaráda. Je to na základě skutečných událostí, ale psané trochu úsměvnou formou, poeticky. Myslím, že tato kniha měla i docela dobré reference.

Kolik knih jste napsal celkem?
Celkem jsem napsal tři knihy. Pozoruhodný rok dívky Loris, to bylo na hranici science fiction . Úplně první knížka byly pohádky Příhody čerta Moldana.

František PostlNarodil se před 37 lety. Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu sv. Anežky v Českém Krumlově. Tady v současné době také působí jako garant oboru kamenosochařství. Vysokoškolská studia prožil v Brně na Vysokém učení technickém při studiu na Fakultě výtvarných umění. Na stáži byl v Remeši ve Francii. Při studiu na střední a vysoké škole jej nejvíc ovlivnili Stanislav Zadražil, Vladimír Preclík a Michal Gabriel.


Autor: Klára Skálová

6.12.2015 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:
Boršovští v sobotu pořádali první letošní boršovský trh. U fotbalového hřiště vyrostly stánky s občerstvením, s ručně vyráběným zbožím jako šperky nebo cukrovinkami, nebo kořením
28

OBRAZEM: V Boršově nad Vltavou začíná jaro trhy

Suchdol nad Lužnicí /OBRAZEM/ - Stovky lidí, téměř 150 lodí, krásné jarní počasí, stav vody přesně podle představ a dobrá nálada. Při tradičním rituálu vodáků, kterým je každoroční Odemykání Lužnice, panovaly ideální podmínky.
28

OBRAZEM: Vodáci odemkli řeku Lužnici

Bitva u Sudoměře má čtvrté pokračovaní

Sudoměř 24. března - Už počtvrté se v sobotu 235. března vrátí dějiny na místa, kde 25. března 1420 došlo k památné bitvě. Přibližně 400 husitů (včetně žen a dětí), mířících na horu Tábor, dostihli jejich nepřátelé – vojsko strakonických johanitů a katolických šlechticů, přezdívaných Železní páni.

Uzavírka u Diamantu skončila, příští týden začne další

České Budějovice – Řidiči v pátek zajásali, neboť před 14. h byl znovu otevřen pravý jízdní pruh ve směru do města a pravé odbočení na Strakonickou ulici směrem na sídliště Vltava.

Zlatým Ámosem se stal Jihočech Lukáš Lis

Praha /VIDEO/ - Titul Zlatý Ámos pro nejoblíbenějšího učitele v Česku získal učitel češtiny a angličtiny Lukáš Lis ze základní školy Soběslav. Lis vyhrál i hlasování na internetu a stal se zároveň Ámosem sympaťákem. Ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) ho korunovala Ámosem češtinářem.

Stoletá Anna Buriánková se nejraději směje

Sezimovo Ústí - Když ve svých 22 letech mladá Anna přijela do Sezimova Ústí, všude rostlo jen obilí a stálo pár domků, kde našla bydlení. Jako první přijely do Baťova ženy a dívky a jak oslavenkyně říká, trochu se tu bez mužů bály.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies