K rybám přivedl Kateřinu Švagrovou její otec. Nyní sama rybářství studuje na Jihočeské univerzitě.Jak jste se k rybaření dostala?

Někteří lidé říkají, že jsem se s muškařským prutem a s citem k rybám už narodila. Ale přivedl mě k tomu otec. Na prvním videu, kde muškařím, jsou mi čtyři roky. Takže už je to opravdu dlouhá doba, co se muškaření věnuji. Už jako malá jsem si ráda prohlížela encyklopedie s rybami a učila se je pojmenovat.

Za rybami cestujete do různých koutů světa, muškaříte ještě i doma?

Samozřejmě. I když má rybaření na moři své kouzlo, já se ráda vracím domů, na místa, která dobře znám. Jižní Čechy a jejich vody mám stejně ze všeho nejradši a ráda se sem vracím.

Kde ve světě jste už rybařila?

Když nepočítám blízké státy, jako je Chorvatsko, Rakousko, Řecko nebo Francie, tak jsem byla během posledního roku v Jihoafrické republice a dvakrát v Austrálii. A za měsíc odlétám do Ameriky, je to spíše pracovní cesta, kdy jedu na exkurzi do jedné muškařské firmy, která mi nabídla spolupráci, a doufám, že to alespoň trochu spojím s chytáním ryb.

Muškaření na takové úrovni tedy musí být pěkně drahý koníček.

Ano, snažím se při škole chodit na různé brigády. Zatímco jiné dívky si za vydělané peníze kupují oblečení, chodí se bavit a podobně, já si všechno šetřím na zahraniční cesty.

Máte na svém kontě v Čechách nějaký úlovek, kterého si považujete?

Cením si úlovku na muškařský prut, kterým byl candát dlouhý 85 centimetrů. Candát je pro rybáře tajemnou rybou a ulovené kapitální kusy nejsou až tak moc časté. A pak si cením ještě candáta, kterého jsem nechytila na mušku, ale na přívlač. Měl 98 centimetrů. Ulovila jsem je v nádrži Květoňov u Kaplice.

Kdybych se vrátila dál do minulosti, kdy mi bylo 10 let, byla to třeba tenkrát moje největší štika, která měřila 84 centimetrů. A samozřejmě můj první pstruh, kterého jsem ulovila na lískový klacek na umělou mušku. Je to asi zvláštní, ale mlhavě si ten den pamatuji.

Jak je to s nástrahami, mušky si vyrábíte sama?

Určitě. Muškaření je právě i o vázání mušek, bez toho by to nebylo to správné muškaření, protože vázání mušek je alchymie a není nad to, když si člověk vykoumá nějakou úspěšnou mušku. Dříve jsem si dokonce vedla deníčky, kdy jsem si psala, v kolik hodin, za jakého počasí a na co mi braly i jaký hmyz se vyskytoval zrovna okolo. Z toho jsem pak vycházela v následujících dnech a vázala mušky podle toho. Ostatně, jak vypadá vázání mušek, je k vidění i na současné výstavě v Kaplici.

Chycené ryby pouštíte, nebo končí u vás na talíři?

Ryby mám ráda, ale své úlovky si nechávám jen výjimečně, třeba pokud mě o rybu požádá někdo z rodiny. Jinak je pouštím. Myslím, že k nim člověk musí mít pokoru jako ke každému jinému zvířeti.

Je velký rozdíl mezi muškařením u nás a na moři?

Ano, na moři jsou úplně jiné podmínky, je to také silově mnohem náročnější. Loví se mnohem větší a bojovnější ryby než u nás ve sladkovodních vodách. Člověk potřebuje dobře znát techniku, zapojuje se celé tělo. Důležité je i dokázat udržet rovnováhu. Cenné jsou také rady zkušených průvodců.

Muškařit jezdí Katka Švagrová po celém světě.

Kterého úlovku si považujete nejvíc při muškaření na moři?

Plachetníka. To byl můj sen už od dětství. Když mi byly dva roky, mám video, jak jsem vyprávěla, že mečouna jednou chytím a ukážu ho taťkovi. Boj s ním trval dvě a půl hodiny. Těch plachetníků a marlinů jsem měla na prutu několik, ale ke vší smůle, většinou mi po dlouhé době u lodi utekli. Když jsem měla poprvé plachetníka na prutu, neměla jsem úplně tu správnou techniku. Dostala jsem křeče do celého těla, zůstala ležet na lodi, brečela jsem, že to není možné, že už tu rybu neudržím a pustím prut. Naštěstí mi průvodce poradil, jak mám protáhnout tělo, jak se prodýchnout, ať rybu povolím a nechám ji volně plavat. Potom už jsem měla sílu se zvednout a začít s ní zase bojovat.

Kde ve světě jste si zachytala nejlépe?

V Austrálii. Mně se vždycky nejvíc líbilo muškaření na oceánu. Nedá se to srovnat s muškařením ve sladkých vodách. Pro mě je to boj s predátory. To mě baví, že to není takový ten oddych, pohodička, pozorování přírody a malých ryb, ale je to vyloženě lov. Mě prostě baví velké ryby.

A jaký mám ohledně úlovků sen? Ráda bych ještě ulovila arapaimu v Amazonii, pavího okouna v Brazílii, tygří rybu v Zambezi, tajmena v Mongolsku, kranase obrovského či novozélandského potočního pstruha a další.