Obdržela jste nominace pro to ucházet se o post rektorky už v některé z předešlých voleb?

Ano, pokaždé. Počet návrhových lístků se navíc volbu od volby zvyšoval.

Proč jste se tedy až nyní rozhodla kandidaturu přijmout?

Svým podporovatelům jsem dříve slíbila, že bych šla do třetí volby. Tehdy mi ale přišlo jako absurdní, že by taková situace vůbec nastala. Překvapilo mě, že rektor ještě nebyl zvolen.

Mluvila jste o slibu jít do třetí volby. Proč jste tedy ale nekandidovala?

Nominaci přijal Pavel Kozák. Ten mezi kandidáty představoval novou tvář, a proto nemělo smysl volbu už více tříštit.

Jak to myslíte?

Jsem přesvědčena o tom, že první a druhá volba je vždy záležitostí k tomu, aby svůj mandát obhájil stávající rektor. Teprve třetí volba je o nových lidech, a tím byl Pavel Kozák.

Takže kvitujete, že ve čtvrté volbě se utkáváte s dalšími dvěma kandidáty, kteří se stejně jako vy v předchozích volbách vůbec neobjevili?

Ano, tak by to mělo být. Jsme v patové situaci a tímto způsobem by se ji dalo vyřešit.

Jak jste sledovala celý dosavadní průběh?

Musím přiznat, že velmi intenzivně. Rektor totiž nastavuje směr školy na příští čtyři roky. Univerzita potřebuje být uznávaná a mít prestiž. V současné době nás bohužel doma i v zahraničí začínají vnímat více a více nestabilněji. Je to kvůli naší rozpolcenosti. Dostáváme se tak do horší pozice v očích veřejnosti.

Nervy si čistí v přírodě, ráda malujeDagmar Škodová Parmová získala inženýrský titul na Jihočeské univerzitě v oboru obchodně podnikatelském. Doktorské studium absolvovala na Univerzitě Jana Keplera v rakouském Linci v oboru mezinárodní marketing a export.
Celým osobním životem ji doprovází vášeň ve výtvarné umění, kdy aktivně sama maluje.
K dalším koníčkům řadí sport a hlavně volejbal. Věnuje se historii, ve které ji zajímá období středověku. Nervy si ráda čistí při pobytu v přírodě.

Což vás vůbec netěší, že?

Samozřejmě. Především v době přihlášek na vysoké školy. Současná nestabilita nevysílá pozitivní signál směrem k uchazečům, kteří by mohli mít zájem o studium na naší škole. Také mohou čekat, jak vše dopadne. Hrajeme o čas. Hrajeme o to, abychom aktuálně získali co největší počet uchazečů, kterých není mnoho. Bojujeme totiž s generačním propadem v podobě snižujícím se počtem maturantů.

Z jakých důvodů jste se rozhodla kandidovat na rektorku?

Rozhodnutí úzce souvisí s předchozí odpovědí. Ale nejdříve jsem se musela poradit doma s mojí rodinou. Mám totiž dvě malé děti a v případě zvolení by pomoc od členů rodiny byla nutná. Ale oni už jsou zvyklí za dobu, co vykonávám funkci prorektorky. Současná situace je tristní, konec mandátu současného rektora je blízko, proto si už vyžádala nějaký aktivní čin.

Cítíte podporu?

Ano. Nejen z vnitřku naší univerzity, ale i z jiných vysokých škol.

Čím si to vysvětlujete?

Dovolím si říci, že mám dobré renomé, které jsem si vydobyla díky působení ve skupině prorektorů v rámci strategického projektu na internacionalizaci vysokých škol KREDO. V rámci dvou let jsme podle mě dokázali sestavit velmi podařený dokument. V roli hlavního experta skupiny jsem získala pomyslné ostruhy.

Nyní zastáváte úřad prorektorky pro zahraniční vztahy. S jakými pocity by se vám jej opouštělo?

S pocitem dobře vykonané práce.

Můžete to prosím rozvést?

V posledních pěti letech máme na univerzitě každoročně více zahraničních studentů, hostujících profesorů či počet kolegů, kteří v zahraničí působí jako stabilní vyučující. Za dobu mého mandátu se zvýšil i počet partnerství s jinými univerzitami. Nyní jich je navázáno tři sta.

Jaká je situace v případě fakult?

Za velmi pozitivní vnímám fakt, že každá fakulta v současnosti nabízí alespoň jeden obor v anglickém či jiném světovém jazyce. To dříve nebývalo zvykem. Klást důraz na mezinárodní vztahy je dnes nutné. Velkým progresem prošel i Mezinárodní studentský klub.

Dále čtěte:V sobotu přineseme rozhovor se třetím kandidátem na rektora. Lubomír Pána je ve volbě rektora Jihočeské univerzity první osobností mimo její prostředí. V současnosti řídí Vysokou školu evropských a regionálních studií.
Pokud byste se stala rektorkou, máte představu, kdo by vás ve vaší nynější funkci nahradil?

Představu mám. Ale zatím ji nebudu zmiňovat. Ve hře je více osob, které bych v případě zvolení oslovila ke spolupráci.

A naopak. Když byste důvěru senátorů nezískala, měla byste motivaci do další práce v roli prorektorky?

Určitě. To by nebyl problém. Máme totiž výborný tým. Spolupráce s kolegyněmi mě naplňuje a pokračování činnosti bych brala pozitivně. Samozřejmě, pokud by o mé služby stál nový rektor.

Máte před samotným představením kandidátů akademické obci a samotnou volbou nějaké přání?

Ani ne tak pro mě, ale spíše pro univerzitu.

Povídejte.

Přála bych si, aby došlo ke zklidnění atmosféry. Boj už je velmi vyhrocený a zklidnění je prostě nutné. To by potřebovala univerzita. Za sebe skutečně žádné přání nemám.

O šéfování se ucházíte společně s Tomášem Machulou a Lubomírem Pánou. Jak je vnímáte jako soupeře?

Pan děkan Machula je jistě odborník a uznávaný děkan, který svoji funkci na teologické fakultě obhájil i ve druhém volebním období. Z tohoto pohledu představuje důstojného protikandidáta. V případě Lubomíra Pány se musím přiznat, že jeho kandidaturu vnímám trochu s podivem. Nebývá úplně zvykem, aby se do volby zapojil rektor privátní vysoké školy.

Při pověřeném řízení škola nebyla paralyzovánaJihočeské univerzitě hrozí, že na začátku dubna bude bez rektora. Řízením by pak byl dočasně pověřen některý z prorektorů. Podobnou situaci škola naposledy zažila v roce 2011, kdy se na následujícího půl roku vedení ujal Tomáš Polívka. „Tehdy však byla úplně jiná situace," vzpomíná na zesnutí rektorky Magdaleny Hrabánkové. Situace se podle něj letos může opakovat znovu. „Je to téměř jisté. I kdyby rektor byl nyní zvolen, tak nevidím moc pravděpodobně, že by byl do konce března jmenován," upozorňuje Tomáš Polívka na fakt, že nástupce Libora Grubhoffera musí posvětit prezident Miloš Zeman.
Rektor dočasně pověřený řízením má omezené pravomoci. Tomáš Polívka se však nedomnívá, že by škola byla tímto faktem výrazně paralyzována. „Omezení se týká jen několika málo záležitostí, které ale na běžný život univerzity nemají vliv," říká s tím, že on sám nemohl rozhodovat o nemovitém majetku a personálních otázkách na rektorátu. „Drobný problém nastal pouze v momentě, kdy končilo volební období děkana zemědělské fakulty a já tenkrát Miloslava Šocha nemohl do funkce jmenovat. To může jen rektor," vzpomíná Tomáš Polívka, který ve funkci prorektora pro vědu a výzkum působí dodnes. Mohl by tak znovu dočasně šéfovat? „Zatím jsme ve vedení univerzity tuto otázku vůbec neřešili," prozrazuje. Sám na rektora kandidovat nehodlá. „Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom nepřemýšlel. Ale úplně se mi do toho nechce. Mám spoustu jiných aktivit, speciálně vedu i jednu vědeckou skupinu," říká Tomáš Polívka, který kromě rektorátu působí na přírodovědecké fakultě.