Hluboká nad Vltavou, Bojnice – Již měsíc návštěvníci ZOO Ohrada na Hluboké obdivují dvacetikilogra­mového krasavce ze Slovenska. Rysí mladík Dox se přestěhoval ze zoologické zahrady v Bojnicích na Slovensku do prázdného výběhu pro rysy na jihu Čech. Do konce dubna mu sem přivezou i nevěstu z Německa, takže se snad můžeme těšit na malé chlupaté rodáky z Hluboké.

Pracovníci hlubocké zoo se v březnu pro rysa vypravili za svými kolegy do ZOO Bojnice na Slovensko. Výpravu s dřevěnou bednou doprovázeli i reportéři Deníky, aby přinesli vám čtenářům exkluzivní reportáž o stěhování chlupatého krasavce z východu.

Chlupaté podzámčí

Vyrážíme ve středu ráno ze dvora zoologické zahrady. „Jedeme si pro mladého samce karpatského rysa,“ říká jeden z nejpovolanějších účastníků cesty do ZOO Bojnice na Slovensku, hlavní zoolog Ivan Kubát.

Čeká nás asi čtyřistakilometrová cesta, která naštěstí rychle utíká. Jedeme přes Vysočinu a jižní Moravu a poslední oběd za české koruny si dáváme v motorestu ve Starém Hrozenkově. Zanedlouho jsme už v Jánošíkově království, kde se platí eury.

Do areálu bojnické zoologické zahrady přijíždíme pozdě odpoledne. Naproti zahradě stojí nádherný bojnický zámek, který vlastnil i československý obuvnický král Tomáš Baťa.

Na chlupaté zboží se jdeme podívat hned druhý den ráno.

„Jedná se o hendikepovaného jedince, který prošel přes naši záchrannou stanici,“ říká u velkého výběhu kurátor bojnické zoo Branislav Tám, který má na starosti šelmy.

Návrat nevyšel

Hendikepovaný neznamená, že by se jednalo o zdravotního invalidu, ale ztratil šanci na návrat do volné přírody.

„Dox je rysí mládě, donesené z přírody a odchované lidmi. Našli ho 25. října 2007 na dvoře rodinného domu v obci Velká Lesná na Spiši,“ pokračuje Branislav Tám.

„Do naší rehabilitační stanice jsme ho přijali 31. října spolu s jeho sestrou, která se tehdy zatoulala z divočiny s ním. Do vlastnictví slovenského státu pak propadl Dox 25. ledna 2008,“ dodal pro úplnost Branislav Tám.

Dox žil v zadní části zoo, kam nesmějí návštěvníci. Počítalo se totiž s tím, že bude vypuštěn do volné přírody a na přítomnost lidí si tedy nezvykal. Jenže paní, která ho k vypuštění na svobodu připravovala, na delší dobu onemocněla, a ideální čas se zkrátka prošvihl. Dox se tak místo potulek ve volné přírodě zřejmě natrvalo upsal do království klecí a nadšených dětských výkřiků.

Neusne a neusne

Ve čtvrtek se vyřídily všechny dokumenty a papíry, aby rysí přesun nabyl administrativní dokonalosti. Rys zůstává majetkem Slovenska, je na Hlubokou jenom zapůjčen. Natrvalo. A není sám. Z bojnické zoo již máme na jihu Čech například i pelikány.

K nejdůležitější akci – k odchytu Doxa, dochází v pátek ráno. Spolu se zaměstnanci hlubocké i bojnické zoo sledujeme ve vzdálenosti několika desítek metrů výběh, kde nervózně popochází Dox.

„Tuší, že se něco děje,“ říká veterinář Michal Belák. Připravuje si šipku s uspávacím prostředkem. Není to snadné.

„Snad postačí jedna dávka,“ říká, když z kufru auta vytahuje foukačku. „Je to obyčejná trubka na závěs ve sprše,“ vysvětluje její původ. Pomalým krokem míří ke kleci, my zůstáváme v dostatečné vzdálenosti. Aby se nevylekal.

„Musím se mu trefit do masa – do zadnice, stehna nebo na lopatku,“ vysvětluje tiše.

Veterinář je šikovný. Foukne a šipka s uspávacím prostředkem najde svůj cíl. „Za půl hodiny by měl spát,“ myslí si veterinář. Jenže po třiceti minutách se Dox stále prochází ve svém teritoriu. Z okolních klecí ho sledují dva chlupatí kolegové, rysové, kteří v Bojnici zůstávají.

Veterinář jde tedy uspávat podruhé. „Neusne a neusne. Protože je nervózní, nezabírá to,“ krčí rameny. „Cítí, že se něco děje, a místo aby usnul, je stále ve střehu. Adrenalin.“

Veterinář musí ke kleci ještě jednou, než Dox konečně usnul. Do klece za ním hned vnikli pracovníci obou zahrad a chlupatého spáče zasunuli do dřevěné bedny.

„Počkáme, až se probudí, jestli je v pořádku,“ říká veterinář. Bednu odnášejí chlapíci z hlubocké zoo do auta a zůstávají svědomitě na místě, dokud se Dox neprobudí. Stísněný prostor vystlaný senem Doxovi po procitnutí zjevně vadí, ale je v pořádku. Cesta za novým domovem na Hlubokou může odstartovat.

Družka z Německa

Po šesti hodinách se auto se vzácným pasažérem konečně vrací zpátky do zoologické zahrady na břehu Munického rybníka.

Na dvoře, posypaném drobnými vločkami sněhu, nečeká primátor ani hejtman, ale několik natěšených zaměstnanců zoo i novináři. Ještě se musí zvážit bedna, kolik chlupatý nováček váží. „Je to asi dvacet kilo,“ prozrazuje Ivan Kubát, který cestu Doxe neustále sleduje.

Čtveřice silných chlapů nese bednu k výběhu. Otevřou dveře a Dox je hned venku. Prohání se výběhem, seznamuje se s novým domovem, vypadá spokojeně,. Jeho přítomnost sledují značně vyplašení sousedi – vlci. Dox si rychle zvyká.

Zatím je sám, ale koncem dubna se dočká nevěsty. Přivezou mu totiž čtyřnohou chlupatou slečnu z Německa.

„Ke spáření s Doxem a dalšímu chovu v naší zoo ji doporučil koordinátor chovu karpatských rysů ostrovidů v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií které jsme členem,“ vysvětluje zástupce ředitele hlubocké zoo Roman Kössl.

„Asociace vede plemennou knihu tohoto druhu zvířat, kde jsou zapsáni i oba jedinci, kteří najdou nový domov u nás na jihu Čech.“

Mladík Dox se na slečnu určitě těší, vždyť je jaro. A než mu ji přivezou, přijďte mu do zoo zkrátit dobu smutného čekání. Aby nebyl sám.

Rysí návraty:

Rys (lynx lynx) chyběl v hlubocké zoo více než půldruhého roku.

„Posledními zde chovanými jedinci byli dva samci, kteří zemřeli stářím,“ prozrazuje zástupce ředitele zahrady Roman Kössl.

„Byli to bratři, zatím poslední mláďata rysů ostrovidů narozená u nás v roce 1992. Jejich matka původně přišla do ZOO Ohrada z Lipska.“

Výběh pro rysy prošel opravami a úpravami vybavení, aby se v něm noví obyvatelé cítili dobře.

„Obnovujeme svůj chov rysů ostrovidů dovozem mladých zvířat ze zahraničních zoo. Po vyřízení úředních formalit dorazil v březnu jako první samec Dox, “ vysvětluje Roman Kössl s tím, že pro nevěstu mu pojedou do německé zoo v Chemnitz.