Sběratel strašidel přijel s Radoušem

Bludičky jsou duše nepokřtěných dětí, nebo upálených čarodějnic? Obě odpovědi jsou správné. Alespoň to tvrdí známý spisovatel Hynek Klimek, který jezdí už od září za školáky s poutavým vyprávěním o strašidlech.

Hynek Klimek je strašidlolog na slovo vzatý, vždyť připravuje ke knižnímu vydání rozsáhlý Strašidlář, zachycující nejrůznější podivuhodné bytosti – vodníky, víly, čerty, bílé paní nebo čarodějnice. S poutavými ilustracemi Zdenky Študlarové jej vydává pražské nakladatelství Grada a dva díly vyjdou již na jaře.

S některými strašidly se mohli lidé setkat při potulkách jihočeskými městy a krajinou, nebo alespoň v letním seriálu na stránkách našeho Deníku.
Čtvrteční dopoledne tak prožili žáci čtvrté a páté třídy základní školy ve Dřítni na Českobudějovicku opravdu strašidelně a při netradičně vyplněných hodinách českého jazyka a matematiky jim v zádech nemrazilo kvůli písemkám.

Černobílé paní
S napětím školáci naslouchali třeba příběhu o Bílé paní z Rožmberka, která vyděsila i mladé nacistky. „Jsou ale i Černé nebo dokonce Černobílé paní a další bytosti,“ prozrazuje Hynek Klimek dětem, aby nebyly překvapené, až nějakou takovou potkají.

Děti pak po zvonění nenápadně pokukují, neobjeví-li se na chodbě třeba strašidelný Radouš z Radyně u Plzně s oslíma ušima a kančími tesáky, o kterém právě slyšely.

„Když přijedu někam poprvé, zajdu do hospody zeptat se místních, jestli se u nich nevypráví nějaké pověsti,“ odpovídal Hynek Klimek zvědavým školákům na dotaz, jak se o strašidlech dozvídá.

„Někdy si tam klepou na čelo, jindy mi nějakou neznámou řekne třeba i hostinský. Jako někdo sbírá pohledy nebo známky, sbírám strašidla,“ usmívá se spisovatel. „Mám k nim ale úctu a nezesměšňuji je,“ dodává vzápětí jedním dechem, aby nějakou nadpřirozenou bytost náhodou svými slovy neurazil.
„Je mnoho hradů a zámků, kde se to strašidly jen hemží. Je jich všude hrozně moc, a kniha Strašidlář má mít proto osmnáct dílů,“ prozrazuje Hynek Klimek, který dětem odpovídal i na dotazy, kolik knih už napsal. „Jsem autorem 23 knih a publikoval jsem i ve 14 sbornících,“ říká s tím, že knihy se nedají uspěchat.

Cesta za šotkem
„Aby byla kniha poctivá a nemusel jste se za ni stydět, napíšete tak dvě tři do roka. Píšu, když mám náladu. Napřed vše promyslím, pak sednu a několik dní v kuse píšu. Už se těším, až budu psát o vílách,“ usmívá se autor i několika pohádkových knížek.

Děti se dychtivě zajímaly, jak se stát spisovatelem. „Chtěl jsem jím být odmalička,“ vysvětluje Hynek Klimek. „Pracoval jsem jako novinář, a to je dobrá průprava k tomu, abyste se spisovatelem staly,“ prozradil dětem, které si ho po besedě nechaly podepsat do památníčků nebo na kousky papíru.
Jestli je to pravda, pak mají žáci v Dřítni dobré předpoklady. Vydávají totiž školní měsíčník Klokánek.

V příštích týdnech by se rádi podívali do opravdové redakce, aby nakoukli pod pokličku zkušenějším kolegům.

A protože v nich Hynek Klimek probudil zájem o strašidla, možná tam potkají i tiskařského šotka, který zlomyslně škodí, kde může. Tak proč ne zrovna i v Českobubudějovickém deníku.