Představa, že jsme odtrženi od rodiny, že své blízké občas nevidíme, občas s nimi společně nepoobědváme, či s nimi jen tak chvíli nepopovídáme po telefonu, je určitě pro většinu z nás dost nepředstavitelná. Ale najdou se mezi námi lidé, kteří přesně tohle poznali.

Jedná se o lidi trpící schizofrenií. Ti tráví svůj život v ústavu, kde jim mohou alespoň trochu pomoci tuto poruchu zmírnit a kde se o ně nepřetržitě starají. Jejich rodinou se stávají stejně nemocní lidé. Většinu z nich jejich příbuzní ani nenavštíví. Zdravotnický personál se jim tudíž snaží zajistit co nejlepší péči pomoct jim žít vcelku spokojený život. „Jsme jedna velká organizace, která má tři různá pracoviště. Centrum sociálních služeb Empatie poskytuje sociální služby osobám s mentálním postižením a kombinovanými vadami. Rekondiční zařízení Mrhal je zřízeno pro pobyt, rekondici a aktivizaci uživatelů sociálních služeb. Domov Libníč je zřízen jako domov se zvláštním režimem pro lidi s chronickým duševním onemocněním, případně kombinovaným zdravotním postižením, jehož situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby,“ vysvětluje vedoucí zdravotního úseku Domov Libníč Jaroslava Reiserová.

Arteterapie

V Domově Libníč jsou většinou lidé trpící schizofrenií. Jde o závažnou duševní chorobu, kterou provází změna myšlení a vnímání reality. U pacientů se objevují úzkosti, bludy a halucinace.

„Jsou to lidé, kteří mají sníženou soběstačnost, selhávají v běžných věcech a nemají moc šancí na uplatnění v běžném životě. Poskytujeme jim sociální zázemí, jelikož většina z nich nemá vlastní bydlení, nemají rodinu. Pro rodinu je to velmi těžké a mnohdy je nechodí ani navštěvovat. Máme zde mnoho klientů, které nikdo z příbuzných za celou dobu jejich pobytu nenavštívil,“ řekla Jaroslava Reiserová.

O uživatele se stará 84 zaměstnanců, kde víc než polovinu tvoří zdravotnický personál. Zbytek jsou terapeuti, fyzioterapeuti, sociální pracovnice, administrativní a technický personál. V zařízení působí praktický lékař, naopak psychiatr, psycholog a ostatní odborní lékaři dle individuální potřeby dojíždí ze zdravotnických zařízení v Českých Budějovicích.

„Psychologa jsme zde měli, ale neosvědčil se. Klienti se otevírají spíš neverbálně při terapiích. Máme zde arteterapii, což je léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů.

Další léčbou je ergoterapie. Je to léčba prováděním každodenních pracovních činností. Terapii uplatňujeme i v keramické dílně nebo truhlářské dílně, výtvarných ateliérech, ateliéru pro ruční práce nebo prácí na zahradě. Jejím účelem je zjistit rozsah poškození, možnou změnu pracovní schopnosti a možnost návratu funkční způsobilosti pacienta, tedy zda je schopen vykonávat různé práce včetně svého původního zaměstnání,“ podotkla vedoucí zdravotního úseku Reiserová.

Klidně bych spal

S klienty jezdí personál na různé výlety, pořádají výstavy, sportovní turnaje a také spolupracují s jinými zařízeními. „Jezdíme s nimi na lyže, cykloturistické výlety, do zahraničí k moři. Připravujeme různé besídky a koncerty pro ostatní zařízení. Jsou to skutečně velmi nadaní lidé a hudební koncerty pro náš Domov pořádají pravidelně. Velmi šikovní jsou také v kreslení či keramice,“ prozradila Jaroslava Reiserová.

„Moc se mi tady líbí. Po jedenácti letech se tu cítím už jako doma. Jsme dva v jednom pokoji. To je bezva, ale byl bych rád i sám. Trošičku nám tady chybí soukromí. Ale jinak jsou tu všichni skvělí. Máme jen problém se vstáváním. Sestřičky nás ráno budí kvůli terapii a nám se nechce. Sám bych zůstal v posteli klidně celý den,“ řekl spokojený klient Martin.

Moře nebo hrady

Chválí si i program mimo domov. „Byli jsme týden na Kvildě, kde jsme sáňkovali a běhali na běžkách. Měli jsme chatu jen pro sebe. Večer jsme opékali buřty a hráli na kytaru. Jinak podnikáme výlety po hradech, výstavách nebo k moři. To všecko nás inspiruje k tvorbě v ateliéru,“ dodává Martin.

Zřizovatelem Domova Libníč je Jihočeský kraj. V současné době je v celé České republice zhruba pět takovýchto zařízení. Proto dostává Domov žádosti o úmístění z celé republiky. „Je na nás velký tlak. Máme nedostatek volných míst. Naše kapacita je 110 lůžek a máme přibližně sedmdesát nevyřízených žádostí, což je vyhlídka asi na šest let,“ sdělila Reiserová.

Spokojenost

Cílem Domova Libníč je spokojenost uživatele ve všech aspektech, tedy v oblasti tělesné, psychické, etické nebo duchovní.

Snaží se proto respektovat soukromí, svobodu v rozhodování a jednání, poskytovat klientům bezpečné zázemí, umožnit jim seberealizaci, prosazuje rovnost a respektování odlišností.

Petra Friedrichová