V boršovské obřadní síni budou po čtyři následující neděle k vidění panenky ze sbírky Ilony Lonsmínové.Ta zde vystavuje již podruhé a opět pro dobrou věc. Tentokrát je akce spojená také s malým jarmarkem, výtěžek poputuje k Nadaci pro transplantace kostní dřeně.

Výstava je tady již podruhé. Jak vznikl nápad na její pořádání a jak dlouho pak trvala samotná příprava expozice?
Domluvili jsme se s boršovským starostou Janem Zemanem, že by bylo dobré v předvánočním čase opět něco hezkého uspořádat. Na jaře měly panenky veliký úspěch, a tak výstavu opakujeme, jen jsem ji trochu pozměnila, aby byla vánočně laděná. Příprava trvala dva dny.

Byla jste na to sama, nebo vám někdo pomáhal?
Pomáhal mi manžel.

Znamená to, že celá sbírka panenek je vaše?
Téměř. Dvě panenky, které jsou umístěné v kočárcích, jsou od kolegyň sběratelek.

Kolik jich máte ve sbírce?
Asi čtyřicet až padesát porcelánových a pak kolem deseti realistických miminek.

Právě ta miminka mě zaujala nejvíce.
To už jsou spíše umělecká díla, jsou to práce špičkových výtvarníků.

Máte nějaký svůj oblíbený kousek?
Ten tady zrovna teď není. (Rozhovor se konal ve všední den, kdy všechny panenky v obřadní síni nebyly. Pozn. red.) Ale jinak je to třeba andílek, který je na stole v obřadní síni.

Jak taková vášeň ke sbírání panenek vznikne? Je to už odmala, kdy jste třeba sbírala Barbie?
To ne, ale panenky se mi líbily vždy a vzniklo to asi tak před deseti lety, když jsem dostala první panenku od manželovy kamarádky. Ta miminka jsem objevila asi tak před čtyřmi roky, a miminka byla vždy moje, chtěla jsem být i dětská sestra, což ale nevyšlo.

A čemu se tedy věnujete?
Jsem zdravotní laborantka.

Tak alespoň ve zdravotnictví jste, to se vám splnilo.
To je pravda.

Na výstavě jsou i obrázky dětí, které navštívily výstavu na jaře. Figuruje tam i obrázek vaší dcery. Jak to má s panenkami ona?
Dcery mám dvě. Té starší je čtrnáct, ta už má trochu jiné zájmy. Mladší je devět, takže ta má větší zájem.

Smí si třeba sáhnout na ty nejvzácnější kousky, nebo ty jsou nedotknutelné?
Ví, že to nejsou panenky na hraní, takže by ji určitě nenapadlo, aby si je dávala do kočárku a podobně. Ale když máme třeba na jaře období, kdy převlékáme šatičky a svetříky, tak mi určitě pomáhá a může si je i pochovat.

Tahle výstava není jen pro podívání, má také další rozměr.
Dohodli jsme, že výtěžek z dobrovolného vstupného bude věnovaný Nadaci pro transplantaci kostní dřeně, u které shodou okolností jako dobrovolník pracuji. Pak je tu ještě malý vánoční jarmark, takže i výtěžek z jarmarku půjde částečně na tuto nadaci.Kromě výstavy se bude ještě v boršovském kostele konat 22. prosince od 18 hodin koncert dětského sboru z Krumlova a i zde půjde výtěžek na stejné účely.

Když bude chtít kdokoli v neděli vyrazit na obecní úřad do Boršova na výstavu, v kolik hodin se má dostavit?
Otevřeno je od 14 do 17 hodin každou neděli až do Vánoc. Pak ještě toho 22. prosince tady budu také dopoledne, kdy bude výstava končit a volně se pak přesuneme na koncert do kostela.

Máte přehled, jak jsou na tom jiní sběratelé panenek po republice? Setkáváte se s ostatními sběrateli?
Mou největší inspirací, a také odtud mám nejvíce panenek, je Muzeum medvídků a panenek v Troskovicích pod Troskami v Českém ráji. To je veliké muzeum panenek historických, ale i moderních rebornů (realistická miminka). Tam se schází hodně nadšenců.

Právě ta realistická miminka mě zaujala nejvíce, z jakého jsou materiálu?
Jsou z měkčeného vinylu a na omak skutečně působí trochu jako dětská kůže. Musím říct, že si dokonce i některá z našich návštěv myslela, že se jedná o živé miminko. Dnes už tedy ne, protože už jich tam mám mnohem více, tak to vypadá hned podezřele.

A naopak, jakou máte nejstarší panenku?
Asi z padesátých let minulého století. Jsou samozřejmě i mnohem starší, ale žádnou skutečně historickou, které by bylo dvě stě let, nemám.