Soužití učitelů je občas strašné, směje se pedagog

Coby čerstvý absolvent Provozně ekonomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích nastupoval na své první středoškolské působiště rovnou v pozici zkoušejícího u maturit. Dodnes s úsměvem vzpomíná, že měl tehdy větší strach než samotní studenti.

Jeho hlavním oborem a zároveň největším koníčkem je zahradnictví, které vyučuje posledních 13 let na Střední odborné škole veterinární, mechanizační a zahradnické a Jazykové škole v Rudolfovské ulici v krajském městě. Za jeho dlouholeté úsilí jej ocenili zástupci krajského úřadu udělením titulu Vynikající pedagog Jihočeského kraje. Společně s ním i dalších jedenáct lidí.

„Začátky byly příšerné. Postupně jsem se však k tomu dostával a letos jsem měl už asi pětačtyřicáté maturity, které jsem absolvoval jako předseda nebo zkoušející,“ vzpomíná 63letý Pavel Trubač z Nových Hradů.
Svou kariéru začínal v roce 1972 na zahradnickém učilišti v Budějovicích, kde vydržel asi dva roky. Později působil i na zahradnických středních školách v Dubu u Prachatic a Nových Hradech, kde dělal dlouhou dobu zástupce ředitele. Když škola na konci 90. let skončila, přemístil se zpět do Budějovic. „Učím zahradnické předměty, především ochranu rostlin. V posledních letech jsem se dal i na zelinářství. Jsem už sice v důchodu, ale pan ředitel mi umožnil pokračovat, takže mám i na příští rok plný úvazek,“ zmiňuje Trubač.

Před 12 lety přišel s nápadem na pořádání výstavy ovoce, jíž je dnes škola proslavená. Působí tam i jeho manželka Eva, která vyučuje angličtinu, matematiku a fyziku. Podle Trubače bývá občas soužití mezi dvěma učiteli strašné. „Dojíždíme denně z Nových Hradů autem a během cesty tak neustále řešíme nějaké školní věci. Často říkám manželce, abychom se už bavili i o něčem jiném. Ale jinak si absolutně nemůžu stěžovat,“ směje se. Volný čas tráví nejraději v přírodě. Popisuje, že před nedávnem koupil starší zanedbanou zahradu, kterou teď kultivuje.

„Momentálně mě čekají spíš takové technické práce, jako postavit chatu, pergolu a koupací jezírko. Vlastní zahradničení s kytičkami nastane nejspíš až příští rok,“ plánuje Trubač. Dodává, že byl celý život také členem mnoha společenských organizací – ať už rybářů, zahrádkářů či ochránců přírody.

Práce ho naplňuje

A jak jej naplňuje jeho práce po čtyřech desítkách let? Nemusel se za tu dobu potýkat třeba se syndromem vyhoření? „Nemůžu říct, že mě to baví pořád, to bych lhal. Jsou chvilky, kdy je člověk mrzutý a smutný, protože výsledky nejsou takové, jaké by měly být. Ale naplňuje mě to pořád,“ uzavírá pedagog.