„Pomáhala jsem postiženým dětem kvůli praxi, aby mě přijali na vysokou školu, a zůstala jsem u toho, protože je to bezvadná práce,“ přiznává Nikola Erhartová z Českých Budějovic. Za dobrovolnickou činnost získala před několika dny Cenu Křesadlo spolu s ostatními laureáty. Čestné uznání si pak odnesla další studentka Eva Adamová.

„Obě dívky působí v našem Dobrovolnickém centru Diecézní charity,“ pyšní se dívkami s otevřeným srdcem vedoucí centra Věra Michalicová, kterou ocenění obou děvčat velmi potěšilo.

Zaskočená radost
Nikola začala s dobrovolnictvím před třemi lety. Postupně si přibírala další činnosti a nyní působí jako dobrovolník na třech místech. Od roku 2008 se věnuje dětem s postižením v Arpidě.

„Nominace na cenu Křesadlo pro nejlepší dobrovolníky mě zaskočila a potěšila,“ přiznává jednadvacetiletá studentka psychologie, která vede v Arpidě muzikoterapii. „Práce s dětmi je hrozně zajímavá, a kdo má vztah k dětem, měl by o dobrovolnictví také uvažovat,“ myslí si.
„Strašně mě to s nimi baví a dělá mi to radost.“

Nikola pomáhá dětem celý rok, například při přípravách maškarního bálu nebo na Mikuláše. Jezdí ale také jako vedoucí na dětský tábor. Od roku 2009 se věnuje dětem ze sociálně slabých rodin, s jejichž rodinami pracuje charitní Poradna Eva.
„Nikola se zúčastnila dvou letních táborů a několika našich výletů,“ říká Věra Michalicová.
„Od podzimu se pak týdně schází s devítiletým chlapcem. Společně si hrají a tancují hip-hop, ve kterém mají oba zalíbení. Nikola pomáhá chlapci s přípravou do školy a doučováním. Klučina se na Nikolu vždy moc těší, schůzky s ní ho baví a všem svým kamarádům se svojí kamarádkou učitelkou chlubí.“

Práce s romskými dětmi je podle charitních pracovníků docela náročná a lidé, kteří se jim věnují, musí občas překousnout různé narážky a postavit se předsudkům a zažitým stereotypům o nevděčnosti a nezvladatelnosti dětí.
A co na doučování říká samotná učitelka? „Jednou nebo dvakrát týdně žáka doučuji matematiku a češtinu a je to prima,“ říká dívka. V roce 2009 vypomáhala Nikola půl roku dospělým lidem s mentálním postižením v českobudějovickém Centru sociálních služeb Empatie. „Vedla jsem zde tanečně pohybový kroužek pro skupinku čtyř klientů,“ prozrazuje dívka.

Směr Afrika
S pomocí handicapovaným se dostala i do zahraničí. Loni na pozdim byla totiž členkou podpůrného týmu Expedice Kilimandžáro 2010.
„Skupina pacientů s roztroušenou sklerózou zdolala za pomoci našeho podpůrného týmu nejvyšší horu Afriky. Byli jsme s klienty v Tanzánii a Keni,“ prozrazuje Nikola, která dobrovolnictví vnímá jako naplňující, přínosné a zábavné.

„Od malička mě baví práce s dětmi, atmosféra táborů a výletů. Dobrovolnictví není ničím navíc, je to přirozená součást mého života.“
A nejhezčí zážitek z dobrovolnictví?
„Když se ke mně děti ve městě hlásí a mají radost, že se vidíme,“ dodává s úsměvem dívka, která chce druhým pomáhat i v budoucnu.