Jak dlouho působíte v SUDu?
Se SUDem jsem si začala 
už někdy kolem roku 2006, kdy se tam pomalu začal 
ze ZUŠ Piaristické náměstí přesouvat náš dramaťák vedený Lenkou Krčkovou. Zamilovala jsem si prostor, 
o který se starají a hýčkají ho jenom sami studenti, a to všechno dobrovolně ve svém volném čase. Bavily mě filmové večery, Literární šlehy, autorská divadlení představení a LiStOVáNí, které v Budějovicích v těchto prostorech, dalo by se říci, začínalo. Tvůrčí atmosféra, bezva kolektiv a nadšení lidé mě naprosto pohltili – a potom už to šlo rychle. Zapojovala jsem se do aktivit SUDu i mimo dramaťák, stala jsem se místopředsedkyní a v roce 2011 nakonec předsedkyní SUDu.

Jaká je historie SUDu?
SUD byl založen studenty Teologické a Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity 
v Českých Budějovicích 
pod vedením Jiřího Šestáka 
a Jana Samohýla. Právě je napadlo využívat prostor, kde 
v minulosti sídlila kulturní komise, úplně opačným způsobem – vytvořit místo, kde to bude kulturou  nekontolovatelně kvasit. Divadlo vzniklo už na konci roku 2002, takže by se dalo říci, že dnes už je vyzrálé jako kvalitní prémiový rum. Pravdou ale je, že koncepce studentského divadla byla 
už od prvopočátku založena na tom, že studenti budou divadlem cirkulovat a členská základna bude hodně proměnlivá. Jenže mít v čele každé dva roky člověka s úplně jinou vizí SUD bohužel nemohlo posouvat nějak zásadně vpřed. Až v posledních několika letech se našli nadšenci, kteří se snaží vytvořit z divadla nedivadla živé kulturní místo a pobývají v něm mnohem více času.

Je těžké být předsedkyní spolku, kde se všichni věnují divadlu jen dobrovolně?
Ano. Všichni členové spolku jsou studenti vysokých nebo 
i středních škol, někteří dokonce už pracují, a proto je potřeba v nich probudit nadšení dost velké na to, aby věnovali svůj volný čas zajištění chodu divadla i přes to, že všechno je to absolutně zadarmo.

SUD se ale nevěnuje jen divadlu, na čem se budete v nejbližší době podílet?
Rozhodli jsme se naše divadlo pořádně zpropagovat 
a po hlavě jsme se vrhli do organizování velikého festivalu pro studenty všech vysokých škol v Českých Budějovicích, kterých je tady kolem 15 000. Festival se jmenuje Vítání prváků 2014 a vítat (nejen prváky) bude úplně celé město!

Zůstávají lidé vašemu divadlu věrní, i když už nejsou studenty?
Myslím si, že pokud někdo jednou podlehne svodům SUDu, na své působení v něm určitě jen tak nezapomene. Snažím se stále zůstat v kontaktu s bývalými předsedy a předsedkyněmi a když je potřeba, 
s čímkoli si pomůžeme. Rozhodně také stojí za zmínku dramaťák Lenky Krčkové, který k SUDu neodmyslitelně patří a každoročně zásobuje novými studenty DAMU i JAMU. Na to, jak málo lidí ví
o SUDu v Budějovicích, o to víc je o nás slyšet v Brně 
a v Praze.

Stačí na váš provoz nadšení 
a příjmy ze vstupného nebo vám pomáhají i nějaké granty?
Nebýt pravidelných grantů na celoroční činnost divadla od Statutárního města České Budějovice, náklady na celoroční provoz divadla bychom určitě nepokryli. Nejsme jen jednorázová akce, ale zařízení, na jehož chodu se musí pracovat nepřetržitě – 7 dní 
v týdnu 24 hodin denně.

Najdete při svém studiu dost času na zálibu jako je divadlo?
Studuji na Jihočeské univerzitě obory bohemistika, historie a anglistika a k tomu ještě na českobudějovické konzervatoři obor hra na saxofon. Zpívám ve sboru Puallae Budviciences, v Tanečním orchestru Saturn, kapele Dixie Outsiders a Duu kolo-běžka. Užívám si hraní na saxofon v Jihočeském univerzitním orchestru a především ve špičkovém saxofonovém kvartetu Kateřiny Pavlíkové – SaxWork Quartet. Miluju návštěvy Jihočeského divadla. Tohle jsou moje záliby. SUD pro mě ale není záliba, je to život.