To místní děti hledaly s lampiony a lucerničkami v rukou legendárního římského vojáka.

Bylo to moc pěkný, chválili si sourozenci Kačka a Lukáš Joanidisovi. Zatímco starší Lukáš si matně pamatoval, že už příjezd Martina alespoň minulý rok viděl, jeho sestřička si nebyla jistá. „Ale bylo to lehký, Martina jsme našli rychle," komentovala úkol, kterého se s chutí společně s ostatními zhostila.
Spolu s bráškou ocenila výkon místních ochotníků,, kteří akci pravidelně pro děti připravují. „Poznali jsme tátu a taky Víťu ze školky," všimli si malí diváci stejně jako drobného rozporu mezi legendou a skutečností. „Kůň, na kterém dneska Martin jel, by měl být správně bílej, tenhle byl hnědej, ale to nevadí," usmívaly se spokojené děti.

Příchozí mohli být svědky i krátké scény, kdy se Martin nezištně podělil o svůj plášť s potulným žebrákem. A právě pomoc druhým byla nedílnou součástí celé akce. Představitel žebráka táhnoucí kárku vybíral celý večer mezi příchozími dary na charitativní sbírku společnosti Bakhita. Ta výtěžek rozdělí potřebným rodinám, matkám samoživitelkám a jejich dětem. Lidé mohli přispět nejen trvanlivými potravinami či drobným obnosem do kasičky, ale třeba i nákupem malého občerstvení a horkých nápojů, které v mrazivém večeru přišly kdekomu vhod.