„Je to skoro přesně rok, co jsme měli premiéru," říká o působení neslyšících v coun᠆tryové taneční skupině Blueberry lektorka Gábina Levá. Inspirací byl koncert skupiny Traband.

„Koncert byl tlumočený do znakové řeči a vznikl nápad, že když jednou byli neslyšící jako posluchači, tak příště by mohli být jako předtančení," vrací se do podzimu roku 2012 Gábina Levá.

Původně se plánovalo jednorázové vystoupení, ale ujalo se a teď už se nacvičují další tance. Neslyšící jsou nadšeni. Při nabídce na účast se vůbec nerozpakovali. „Hned jsem věděla, že chci tancovat," znakuje Jitka Tesařová z Netolic (Deník děkuje za tlumočení znakové řeči Renátě Brabcové z Českých Budějovic).

Mladá tanečnice dodává, že v oboru má i další cíle. „Strašně bych se chtěla naučit stepovat. Step neumím, ale strašně doufám, že se ho naučím," svěřuje se Jitka Tesařová. A podle čeho drží neslyšící při vystoupení rytmus? „Jsme smíšené páry. Neslyšící se slyšícím," vysvětluje  zákulisí taneční skupiny Janko Tressl z Českého Krumlova.

„Rytmus držíme určitě podle partnera," zdůrazňuje   hlavní oporu také Maryna Tsirubina z Českého Krumlova. Sympatická dívka, která pochází z Běloruska a v České republice žije od roku 2010,  dodává,  že je to i věc nácviku. „Známe ten rytmus, máme jej naučený," naznačuje Maryna Tsirubina, jak si pomáhá, aby držela správné tempo.

Neslyšící si kvůli správnému načasování pohybů také docela obyčejně počítají, vnímají i chvění podlahy a koukají též po okolí, vše uvedené jim pomáhá odstranit jejich handicap. „Při začátku počítání jen počkáme na start, vedoucí nám kývne hlavou," doplňuje ještě malou zajímavost Maryna Tsirubina.

Někteří neslyšící už přitom mají i zahraniční praxi. „Tančila jsem v Bělorusku i na Ukrajině. Běloruské národní tance, břišní tance, námořnické tance," vypočítává Natallia Martynenka, která také přišla do České republiky z Běloruska. „Miluju tanec, nechtěla bych vůbec skončit. Jsem hrozně ráda, že máme skupinu," zdůrazňuje  Natallia Martynenka.