Do terénu vyrážejí den co den zjišťovat, jak se Čechům žije. Ptají se třeba na to, jak se kamarádíme s počítači nebo chytrými mobilními telefony, zda zvládáme skloubit pracovní a rodinný život nebo jak jsme na tom se zdravím a péčí o ně.

Otázky, které Jihočechům pokládají, si tazatelky, jichž v kraji pro ČSÚ pracuje stabilně devatenáct, nevymýšlejí. Dostávají je připravené od kolegů z pražského ústředí ČSÚ na základě požadavků Evropské unie. „A to i s přesným seznamem obcí, domů a bytů, u jejichž dveří máme zazvonit," upřesňuje Jana Beranová z oddělení terénních zjišťování budějovické krajské správy ČSÚ. Předem daný seznam respondentů, kteří se vybírají náhodně, má své opodstatnění. „Zaručí, že při opakovaných výzkumech nezazvoníme dvakrát u stejných dveří a naopak při dlouhodobých šetřeních víme, kam se třeba po několikaměsíční pauze máme vrátit," vysvětluje Jana Beranová.

Tazatelkou je již třicátým rokem. A tak různých historek má v paměti mnoho.

Při jednom z šetření se dokonce v temné chodbě potkala s člověkem, který na ni vytáhl revolver. „Šetření se mělo uskutečnit v paneláku. Byla to první návštěva. Dům byl zamčený a po několika neúspěšných pokusech dostat se do domu jsem podle zadání odpočítala zvonky a zazvonila na respondenta," začíná své vyprávění.

„Když jsem vysvětlila, o jaké šetření se jedná, otevřel mi dotyčný pán dveře bzučákem a pozval mě nahoru. Bylo to v šestém patře," pokračuje Jana Beranová. Následně si v přízemí přivolala výtah a rozsvítila světlo, které se rozzářilo na všech chodbách v domě a vždy po chvíli samo zhaslo.

„Když jsem otevřela dveře výtahu v šestém patře, trvalo dvě nebo tři vteřiny, než se všude zhaslo. A v těch několika vteřinách jsem zahlédla člověka, který seděl na zemi, díval se na mne a z kapsy saka vytahoval pistoli. Pak nastala tma, ticho a hrůza," popisuje dramatické okamžiky Jana Beranová.

Zůstala tedy stát jako přikovaná, dotyčný pistolník pořád seděl. „Udělala jsem pomalu tři kroky zpět do výtahu a stiskla přízemí. Zatím žádná střelba. Výtah se rozjel dolů. Vyběhla jsem v šoku před dům. Chvíli jsem bezradně stála a pak opět zazvonila na respondenta. Říkala jsem mu: Máte na chodbě člověka s pistolí! Mám zavolat policii? Pán se jen smál: Pojďte nahoru, ten vám nic neudělá. Je to můj hlídač. A hlavně je sádrový!"

Když jela Jana Beranová výtahem znovu nahoru, opět se bála. Ale pistolník byl opravdu ze sádry.