26. dubna v roce 1986 totiž vybuchl plyn v reaktoru ukrajinské jaderné elektrárny Černobyl. Jaderný mrak se pak šířil nad další státy. Letos je tomu tedy přesně dvacet tři let, kdy Evropa zažila největší jadernou havárii všech dob a největší průmyslovou tragédii v historii lidstva.


Co se stalo?

Operátoři tehdy začali zvyšovat výkon reaktoru, i když bylo před tím vypnuto mnoho ochranných prvků. S výkonem reaktoru rostla také teplota, která vyvařila vodu v primárním okruhu a vzniklá přehřátá pára se přeměnila na vodík a kyslík.


Směs těchto plynů způsobila výbuch, který pak zapálil grafit. Během požáru došlo k velkému úniku radioaktivních látek do okolního prostředí.

Podle Vědecké komise Spojených národů pro účinky atomového záření zemřelo v roce 1986 na následky černobylské havárie dvacet osm osob a dalších devatenáct osob v letech 1987 – 2004. Většinou se jednalo o pracovníky obsluhy bloku, havarijní pracovníky a hasiče, kteří havárii likvidovali.


Hrozí iTemelín?


Ještě v dnešní době se řada lidí obává, že se něco podobného může stát s Jadernou elektrárnou Temelín (JETE), kterou mají Jihočeši za humny. Odborníci na jádro však mají pro veřejnost jen jedinou odpověď. Nemůže!


Základní rozdíl je v tom, že se jedná o různé typy reaktorů. V Černobylu byl reaktor varného typu. To znamená, že v reaktoru se voda ohřívá až na bod varu a vzniká v něm pára. Aby mohla štěpná reakce proběhnout, používal se grafit. Při zvýšení výkonu nad maximální provozní hodnotu se podmínky pro průběh štěpné reakce zlepšují. To znamená, že reaktor má snahu samovolně zvyšovat výkon. A v tom je podstatný rozdíl mezi tlakovodním temelínským reaktorem a varným černobylským reaktorem.


V případě nadměrného růstu výkonu se temelínský reaktor sám reguluje. Jestliže jeho výkon roste, zhoršují se podmínky pro štěpnou reakci a vzápětí se růst výkonu sám zastaví a blok se odstaví. Pokud by tedy z reaktoru z jakéhokoliv důvodu unikla voda, pak se zastaví i štěpení.


„Současné jaderné reaktory i způsob jejich provozování jsou na mnohem vyšší bezpečnostní úrovni, než byl ve své době Černobyl,“ říká tiskový mluvčí JETE Marek Sviták. „Po Černobylu bylo založeno Mezinárodní sdružení provozovatelů jaderných elektráren. Jeho hlavním smyslem je předávat informace a to nejlepší z praxe mezi jednotlivými provozovanými světovými elektrárnami a neustále tak zvedat laťku bezpečného a spolehlivého provozu,“ dodal Sviták s tím, že právě Temelín patří ke světové špičce, co se týče velice sledovaných hodnot radiační ochrany.

Otazníky zůstávají dál

„Stále je zřejmá tendence zlehčovat či zamlčovat zdravotní následky černobylské havárie. Dělo se tak v socialistickém Československu, ale již od roku 1986 i u Mezinárodní agentury pro atomovou energii a u Vědeckého výboru OSN pro účinky atomového záření. Děje se tak i dnes, přestože následky havárie jsou významné a lze je pozorovat na území Běloruska, Ukrajiny, Ruska, ale i v dalších zemích Evropy.


Velmi diskutované je téma možného zvýšení výskytu karcinomu štítné žlázy, a to nejen v oblastech nejvíce zasažených radioaktivním spadem,“ říká Monika Machová Wittingerová ze sdružení Jihočeské matky.