Politici, zejména ti „proevropští", jezdili podporovat revoluci na kyjevském Majdanu a řečnili na tribunách před tisíci demonstranty. Tito politici nejen vyvolávali v Ukrajincích nesplnitelná očekávání od Evropské unie, ale zároveň pomáhali odstartovat procesy v ukrajinské politice, na jejichž konci je anexe Krymu nebo násilí v Doněcku a Luhansku. Nevšiml jsem si, že by ti politici, kteří se procházeli po Majdanu v dobách největších demonstrací, dnes jezdili podporovat kteroukoli stranu konfliktu do oblasti války.

„Majdan" byl zcela jistě akcí milionů ukrajinských demokraticky smýšlejících občanů a projevem odporu proti zkorumpovanému režimu prezidenta Janukoviče. Každý však mohl vidět, že část Majdanu tvoří nelegálně ozbrojení militantní příslušníci „Pravého sektoru", kteří se nerozpakovali použít násilí „na obranu revoluce". Výsledkem byl nejen pád prezidenta Janukoviče, ale i střelba a desítky mrtvých na obou stranách barikád.

Prezident Putin populisticky prohlašuje, že bude bránit každého ohroženého občana Ruské federace a snahu prezidenta Porošenka o udržení územní celistvosti Ukrajiny označuje za nepřijatelné násilí na vlastních občanech. Když se však od Ruské federace chtělo osamostatnit Čečensko, tentýž prezident Putin neváhal pozemní ofenzivou i leteckými útoky rozbombardovat čečenská města a ve vleklém konfliktu zahynulo tehdy okolo sta tisíc občanů Ruské federace, byť Čečenců. Putin může stokrát ujišťovat, že nepodporuje separatisty, disponují-li však separatisté protiletadlovými střelami, tanky a minomety, nikdo mu taková ujištění neuvěří.

Nicméně Evropská unie na tom není s politickým pokrytectvím ve vztahu k Ukrajině o nic líp. Když probíhaly demonstrace na Majdanu, byl tehdejší prezident Janukovič mnohokrát varován představiteli EU, že je v demokratické Evropě nepřijatelné použít policejní či vojenské operace proti vlastním lidem. Ponechávám stranou skutečnost, že kdyby jacíkoli demonstranti násilně obsadili vládní budovy ve Francii nebo Německu, policie by s nimi udělala krátký proces. Prezident Porošenko se snaží, za cenu desítek a stovek mrtvých, vojenskou operací udržet územní celistvost země a překvapivě nikdo z představitelů EU za ním nejezdí, aby ho poučoval o nepřijatelném násilí na civilním obyvatelstvu.

Prezident Porošenko na východě Ukrajiny sklízí hořké plody „Majdanu". Nemá moc možností na výběr. Jakmile by zastavil vojenskou operaci, separatisté se opevní ve vládních budovách a s tichou podporou Moskvy vznikne další Podněstří, separatistický režim na území cizího státu. Podněstří v Moldavii, ale i Abchazie a Jižní Osetie v Gruzii jsou pro nové ukrajinské vedení příkladem, který nemohou dopustit. A Rusko ani Evropská unie svým pokrytectvím Ukrajině vůbec nepomáhají.

Tomáš Jirsa, senátor