Snímek zachycuje průhled severovýchodním rohem náměstí směrem k Černé věži v roce 1955, kde u záložny právě stojí trolejbus linky č. 2. Nahoře má uveden směr HŘBITOV, což řidič zapomněl přetočit, trolejbus totiž jede opačně od hřbitova k nádraží.

Pravidelná doprava na trolejbusové lince Stalinovo náměstí – Plzeňská zastávka byla zahájena dne 11. září 1949. Dne 29. září 1949 byla prodloužena ke hřbitovu a o 10 let později dne 19. října 1959 protažena až do Nemanic. Nejprve měla linka označení písmeno „C", ale brzy potom to byla linka č. 2. Od hlavní pošty jezdily trolejbusy ulicemi Kanovnickou a U Černé věže v obou směrech. Jízda Kanovnickou v obou směrech by dnes vypadala krkolomně, ale v 50. letech 20. století jezdilo ve městě nesrovnatelně méně automobilů. I tak radnice plánovala, že po jedné straně Kanovnické (od Kneisslů po Svazarm) vytvoří podloubí, čímž bude vozovka širší. Plán se nerealizoval, jen od roku 1961 se jezdilo ulicemi U Černé věže a Kanovnickou jen jedním směrem od sadů do Lannovky a v roce 1969 byla městská doprava v těchto ulicích zrušena zcela. Současně k 1. srpnu 1969 byly na lince Nádraží – hřbitov – Nemanice zavedeny autobusy.

Stanice u záložny (spořitelna se setrvačností hovorově nazývala léta záložnou) se jmenovala „Masarykovo náměstí". Od 29. září 1951 to byl název „Žižkovo náměstí" v souvislosti s tím, že před radnicí se odhalila socha Jana Žižky a Masarykovo náměstí se slavnostně přejmenovalo na Žižkovo. Zastávka v opačném směru od Lannovky k sadům byla naproti Domu látek U Sadovských. Jezdily tudy linky č. 1. 2 a 4, krátce 6. Od roku 1959 jen linky 1 (Čtyři Dvory – Rudolfov) a 4 (to byl tzv. okruh). Autobusová linka č. 6 se pak vedla přes náměstí.

Trolejbus na snímku je Škoda 7 Tr-4. Škodovácké trolejbusy představovaly druhou generaci trolejbusů ve městě po trolejbusu Vetra. První Š 7 Tr-2 měli ještě podélné uspořádání sedadel. Druhá řada Š 7 Tr-4 měla sedadla již moderně příčně. Karoserie, trakční výzbroj a elektromotor Š 7 Tr-4 byla škodovácká. Š 7 Tr-2 měly elektromotor z ČKD. Ulicemi U Černé věže a Kanovnickou jezdila městská doprava mimořádně později v 70. letech, když se např. půl roku rekonstruovala třída Na sadech.

Pamětníci připomínají a dohadují se, že viděli trolejbus na náměstí před radnicí, i když tam nevedly nikdy troleje. Asi se nezachoval žádný snímek trolejbusu na náměstí, ale podle dokladů dopravního podniku se trolejbusy na náměstí výjimečně vyskytovaly. Byly to první trolejbusy značky Vetra, které mohly jet až 2 km mimo troleje na baterii. Na přání kolem roku 1950 vozily od radnice ke kostelu svatby. Jízdenka podle tarifu platného od 1. ledna 1955 byla pro děti a vojsko 0,30 Kč, normální 0,40 Kč, přes pásmo 0,60 Kč. Měsíční jednotraťová 25,- Kč, síťová 40,- Kč. Dopravní podnik uživil i průvodčí trolejbusů. Seděli u zadních dveří.

Na dobovém snímku právě vjíždí na náměstí z Kanovnické mladá maminka s kočárkem. Kočárky v roce 1955 byly nízké, maminky se musely do kočárku značně shýbat. Za to byly kočárky bytelné. Ještě léta po odložení, zejména na venkově, sloužily jako vozíky na různý materiál. Dům s renesanční fasádou na rohu náměstí a Kanovnické s jednou arkádou loubí do náměstí, zvaný Försterův (kdysi zde byl obchod s hračkami), míval na průčelí ve štuku letopočet 15651. To byla kabalistická hříčka, jaké byly v 16. století v oblibě. Letopočet se mohl číst i odzadu. V roce 1964 se při opravě fasády poslední číslice „1" nějak ztratila, asi z neznalosti, a místo ní se udělala neurčitá vlnovka.

JAN SCHINKO