Je mu teprve sedmnáct let a už umí uvařit karlovarský knedlík, domácí těstoviny i limetkový cheesecake tak dobře, že může radit ostatním. Student českobudějovického Biskupského gymnázia Martin Škoda napsal vlastní kuchařskou knihu. Je určená především mladým lidem a navíc spojuje gastronomii s hudbou.

Rodák ze Soběslavi vaří již od svých devíti let. K poněkud netradičnímu koníčku jej přivedl televizní pořad. „Hlavní dík patří Jamie Oliverovi. Začal jsem jej sledovat v televizi a zalíbilo se mi jeho nadšení, pohoda a radost z jídla,“ vypráví Martin. Sám tedy poté zamířil do kuchyně a zkoušel vytvořit vlastní pokrmy.

Dodnes vzpomíná na první úspěch. „Udělal jsem něco jako lentilkový dort s pudinkem a piškoty. Bylo to moje první vydařené jídlo, které jsem si dokonce vyfotil takovým primitivním telefonem,“ říká.

Zabral si kuchyni

Postupně objevoval kouzlo gastronomie a vytlačoval ostatní členy rodiny z kuchyně. Zlom podle jeho slov přišel ve dvanácti letech, když uvařil domácí těstoviny. „Sice to u nás vypadalo jako po výbuchu v mlynářství, ale od té doby jsem si troufal na komplikovanější jídla,“ popisuje.

Martin Škoda nikdy příliš nepoužíval recepty ani návody jiných kuchařů. Jen si prohlížel fotografie jídel, inspiroval se jimi a zkoušel vytvořit vlastní pokrmy. Od 14 let se vaření věnoval naplno a v časopise Gurmán byl dokonce označen za Kuchaře měsíce.

Nápad na sepsání vlastní kuchařské knihy dostal zhruba před dvěma lety. „Bavili jsme se o tom s rodinou, oni to spíše brali jako nadsázku, ale já jsem se toho chytil,“ vysvětluje. Kniha má název Škoda nevařit s podtitulem Kuchařka plná hudby a obsahuje výhradně Martinovy recepty. Ty jsou rozděleny do jednotlivých kapitol podle různých příležitostí, například jídla na cesty, na party, pro dva nebo na stres a kocovinu.

Mladý kuchař se podle svých slov vždy snaží vymyslet nové pokrmy či alespoň ozvláštnit a vylepšit zavedené recepty. Občas ho k dobrému nápadu přivede i úplná náhoda. „Jednou jsem dělal čokoládové muffiny a popletl poměr surovin. Nakonec z toho ale vznikly fantastické brownies,“ vypráví.

Jeho kniha je zaměřená hlavně na mladé lidi. Martin chtěl totiž svým vrstevníkům ukázat, že není nic těžkého na tom udělat si vlastní domácí jídlo. „Myslím si, že je lepší, když jim to přibližuje člověk jejich věku. Navíc u nás moc kuchařek pro mladé není,“ vysvětluje. Zároveň usiluje o to, aby lidé měli z vaření radost. Proto do kuchařky přidal tipy na písně, které se hodí k práci i následné konzumaci.

Vařit podle Martina Škody může každý. Nejsou k tomu třeba žádné zvláštní schopnosti. „Zakládal jsem si na tom, aby v kuchařce byla jednoduchá jídla z běžně dostupných surovin. Jsou tam pak samozřejmě i náročnější věci, ale k tomu se lidé postupně propracují,“ doplňuje mladý kuchař.

On sám vaří především pro rodinu a přátele. Všichni se ze začátku jeho netradičnímu koníčku divili, ale už si zvykli a Martina podporují. „Problém je spíš s tím, že každý chce, abych mu něco uvařil, a to se prostě nedá zvládnout. Už to po mě chtělo několik set lidí,“ směje se kuchař. Také vymýšlení receptů je pro něj časově náročné, protože to musí skloubit se školními povinnostmi. Když ale připravoval kuchařku, zvládl uvařit i šest jídel denně.

Češi mají co dohánět

Nejraději má italskou a španělskou kuchyni. Líbí se mu její lehkost a chuť, která není nahrazována umělými doplňky. Nebrání se ani českým pokrmům, ale myslí si, že zdejší gastronomie  má ještě co dohánět. „Česká kuchyně není v současné době na takové úrovni, na jaké by mohla být. Už tu jsou restaurace, kde se dá dobře najíst, ale stále převládají místa, kde má člověk spíš strach, jak ukazují i některé televizní pořady,“ dodává.

Lidé si podle něj navíc často mylně spojují českou gastronomii jen s klasikou jako je svíčková nebo vepřo-knedlo-zelo. Škoda má přitom raději lehčí jídla. „Do české kuchyně patří všechno, co se u nás vypěstuje, například úplně skvělý je chřest nebo salát s kaprem,“ popisuje.

Nové pokrmy chce Martin Škoda vymýšlet i nadále. Jednou ze surovin, které ho lákají, jsou právě ryby. Kromě toho by rád rozvíjel i ostatní kuchařské dovednosti, líbilo by se mu také lépe poznat provoz profesionální restaurace. „Opravdu bych si přál, aby se gastronomie zapojila do mého budoucího života. Byla by škoda zahodit, co už jsem se naučil. Jen zatím nevím, co přesně bude,“ uzavírá.

Zelňačka podle Martina Škody

Na polévku:
2 větší cibule, 80 g špeku
1/2 klobásy, 1/2 litru vody
1 lžíce sladké sušené papriky
1 lžíce sádla, 2 bobkové listy
400–500 g kyselého zelí
několik kapek bílého vinného octa
1–2 lžíce hladké mouky
několik snítek čerstvé petrželky
kousek nakrájené chilli papričky
špetka muškát.květu (popř. oříšku)
mořská sůl a čerstvě umletý pepř
Na brambory:
asi 8 středně velkých brambor
2 menší cibule, cca 50 g másla
hrst čerstvé hladkolisté petrželky
mořská sůl a čerstvě umletý pepř
Na servírování:
1/2 klobásy, zbytek petrželky

Špek nakrájejte a společně s pokrájenou klobásou restujte na troše oleje v hrnci asi čtyři minuty. Cibuli oloupejte, nasekejte a přihoďte. Vše duste při střední teplotě, dokud cibule nezačne chytat barvu a nezměkne, tedy asi 10 minut. Přimíchejte mouku.
Pak již stačí přisypat sladkou papriku, větší špetku soli a pepře, chilli, bobkový list, muškátový květ, také vodu a zelí (které jste zbavili přebytečné tekutiny) a vařit zhruba 30 minut při slabší teplotě. Díky mouce se polévka začne zahušťovat a zelí jí dodá  typickou chuť. Ke konci vaření přidejte ocet a vše znovu zamíchejte. V případě potřeby dochuťte.
Brambory oloupejte, nakrájejte a v osolené vodě vařte doměkka. Mezitím si nasekejte cibulky a spolu s máslem je při střední teplotě restujte asi 15 minut. Brambory slijte, přidejte cibulky, většinu nasekané petrželky, osolte, opepřete a zlehka rozšťouchejte.
Na pánvi opečte druhou polovinu klobásy. Polévku vlijte do talířů, přidejte brambory, klobásu, zbytek petrželky a podávejte.