Kapela PE-JA zahrála první píseň a životem zkušení lidé začali zpívat, pohupovat se a s ďolíčky ve tvářích si ťukat s kelímky plnými piva. Paní Milena Klabouchová si prý při dechovce vzpomene, jak chodili na zábavy: „Vzpomínáme na ty naše chlapy, jak nás vytáčeli.“ Dřív se prý ale nechodilo na zábavy v deset večer jako dnes, ale v neděli odpoledne od čtyr a v deset to končilo.

O pár stolů dál si pan Eger chtěl zapálit cigaretu. Na dotaz, jestli se tady smí kouřit, odpověděl: „Jmenuje se to tu domov pro seniory, ne? A doma bych si zapálil, takže může.“ Šibalsky se usmál a vyprávěl, že v domově je jen kvůli své paní Aničce, se kterou spolu jsou již 58 let. Paní Anička to slyšela a dodala: „Tak to ještě dvacet přidáme, viď?“

Domov pro seniory pořádá spoustu akcí pro své klienty. V létě jezdí pravidelně k rybníku Mrhal do chatek, často je navštěvují kapely a na čarodějnice se přemístí do domova v Soběslavi. Soběslavští v říjnu zase do Budějovic a hrají hry. Vrchní sestra Alena Douchová si přeje, aby se tam lidé cítili dobře: „Žijeme tady jako rodina, chceme, aby tu byli spokojeni, proto to pro ně děláme.“ Její kolegyně Andrea Papanová ji doplňuje: „Dá se říci, že lidé u nás prožívají jednu z posledních fází života. Stáří provází spoustu nemocí nebo i bolístek z minulosti. Chceme, aby byli radostní. Snažíme se.“

Zrovna si za plotem hrají děti na hřišti a Andrea Papanová zavtipkuje: „Dnes je tady těch dětí nějak moc. Asi mají rádi dechárnu.“ Obě dámy se zasmějí a v návaznosti na to Alena Douchová prozradí své přání: „Chtěla bych, aby důchodci mohli trávit více času s dětmi. Děti nabíjí. Já to znám od svých vnoučat.“