Viděl, jak se zemědělec dopravuje na své pole ruční lanovkou, jak se pěstuje kávovník i krásnou přírodu. Stanislav Komínek cestoval společně s fotografem Tomášem Hájkem tři týdny po Peru. Snímky z výpravy nyní vystavuje v Jihočeské vědecké knihovně na Lidické třídě v Českých Budějovicích.

Cílem cesty bylo navštívit družstva zapojená do systému fair trade, který zemědělcům 
z rozvojových zemí zajišťuje spravedlivou odměnu za jejich práci. „Tímto tématem se zabývám v neziskové organizaci NaZemi a chtěl jsem zjistit, zda jim fair trade opravdu pomáhá. Byla to moje první cesta do Peru, ale nelákaly nás klasické turistické oblasti jako Machu Picchu nebo jezero Titicaca. Zaměřili jsme se na venkov a to, jak tam lidé žijí," vypráví Stanislav Komínek.

Velký dojem na něj udělalo hned první družstvo Naranjillo na okraji amazonského pralesa. V 80. letech byla totiž tato oblast baštou pěstování koky, ale díky fair trade většina obyvatel přešla na plodiny jako je káva, kakao nebo cukrová třtina. „A bylo vidět, že pro to mají vášeň. Příkladem může být zemědělec Beningo Lino Anastasio, který při našem setkání mluvil o tom, jak byl od mládí zamilován do květiny kakaovníku a celý život snil o tom, že se bude živit jejím pěstováním," dodává Stanislav Komínek.

Na tomto zemědělci jej také zaujalo, že měl pozemek za řekou Rio Huallaga a jedinou možností, jak se na něj dostat, byla ruční lanovka. „On se musí přes řeku vytáhnout vlastní silou a stejným způsobem převáží i úrodu. Přitom za rok vypěstuje tři tuny kakaa," připomněl cestovatel.

Peruánci jsou podle Stanislava Komínka velmi pracovití a neváhají vynaložit značné síly, aby splnili podmínky systému fair trade. Kvůli šetrnosti k životnímu prostředí například Beningo Lino Anastasio pěstuje kakaovníky ve stínu banánovníků. Lidé sice žijí v běžných cihlových domech, ale životní standart je v Peru jiný než 
v Evropě. Někteří lidé tu dokonce stále nemají napojení na elektřinu a pitnou vodu.

Naopak internet už je i na venkově dostupný a předsedové zemědělských družstev používají i dotykové telefony. „Překvapilo mě však, že za tři týdny jsem viděl pouze šest lidí, kteří kouřili, ani alkohol se tam moc nepije. Také jsem si všiml, že jim není vlastní kávová kultura. Sice kávu pěstují, a proto se jí snaží porozumět, ale pijí ji velmi málo," dodává Stanislav Komínek.

Oba cestovatelé pořizovali v Peru fotografie. Žádný problém s tím neměli. Obyvatelé byli naopak rádi, že se Evropané zajímají o to, jak žijí. Na výstavě v Českých Budějovicích je nyní k vidění zhruba třicet snímků. „Snažili jsme se vybrat zásadní tématické dvojice a doplnili je informacemi o plodinách, podmínkách pěstování i způsobu života," popsal Stanislav Komínek. Jeho samotného nejvíce fascinuje fotografie květu kakaovníku.

Výstavu pomohla uspořádat Ekonomická fakulta Jihočeské univerzity, která usiluje o status fair tradeové vysoké školy. Lidé pak mohou podle Stanislava Komínka myšlenku podpořit tak, že si koupí potraviny s modrozeleným logem Fairtrade. „To, jakou kávu pijeme, má zásadní vliv na to, v jakých podmínkách pěstitelé žijí. Fair trade je způsob obchodu, který zajišťuje, že dostanou dobře zaplaceno, mohou děti posílat do škol a nemusí využívat nucenou dětskou práci a pěstují šetrněji k životnímu prostředí," vysvětluje.

Z cesty po Peru byl nadšený. Líbila se mu tam třeba i to, jak jsou místní lidé pohostinní a neváhají nabídnou ubytování ve vlastním domě, když je potřeba. V poznávání světa chce Stanislav Komínek pokračovat. „Teď přemýšlíme 
o tom, že by další cesta vedla do Guatemaly. Tam bychom se zase rádi podívali za pěstiteli kávy a také na textilní průmysl," uzavírá.