Před nedávnem se jim to podařilo například v obci Rovná na Strakonicku. „Začalo to tím, že tam v roce 2009 našla skupina hledačů pomocí detektoru kovu pět bronzových nádob. Ty se díky bohu dostaly do Jihočeského muzea a ke mně na stůl. Ještě větší štěstí ale bylo, že nám ti lidé přesně ukázali lokalitu. My tam udělali průzkum a zjistili jsme, že se nacházíme v místě velké zaniklé mohyly," vzpomíná Ondřej Chvojka, ředitel Archeologického ústavu a zároveň pracovník muzea.

Mohyla stála v Rovné do roku 1860, kdy ji zničili místní dělníci při planýrování. Archeologové začali zbytky mohyly odkrývat a zjistili, že v průměru měřila 25 metrů. „Narazili jsme na jeden z nejbohatších nálezových souborů z období 6. století před Kristem nejen v jižních, ale snad v celých Čechách. Nachází se tam hrobka, přičemž hlavní komora, v níž je uložen zemřelý, měla asi sedm metrů v průměru," doplnil Ondřej Chvojka.

Navíc se na místě díky vápenité půdě velmi dobře zachovaly kosti a další organické nálezy. V mohyle jsou tři hroby. Leží v nich zřejmě muž, žena a dítě. „Je to určitě knížecí hrob, který ukazuje na obrovské sociální postavení zemřelého. Lidé byli pochováni se dvěma vozy, dále se našlo pět bronzových nádob, čtyři keramické, drobná toaletní souprava, jantarové korále a krásné spony," vyjmenovává Ondřej Chvojka.

Přírodovědné rozbory pak ukázaly, že na místě bylo rozsekáno celé telátko a nádoby při pohřbu lidé naplnili mlékem a vajíčky. Archeologové ještě chtějí provést test na izotopy stroncia. „Ty se usazují v zubech do dvaceti let věku a mohou ukázat, kde ten člověk žil v mládí. Chtěli bychom takto zjistit, jestli se jednalo o místní obyvatele," vysvětlil Ondřej Chvojka.

Právě nové postupy a techniky obor archeologie stále posunují. „My, kdo se zabýváme pravěkem, jsme za jakoukoli informaci vděční. Nemáme totiž k dispozici písemné prameny, a proto rádi spolupracujeme se všemi vědami, které nám mohou něco nového přinést," komentoval archeolog.

Výzkum v terénu je přitom mnohem složitější, než jak si lidé obvykle představují. Před samotným kopáním je třeba lokality projít a ověřit, zda tu má zásah archeologů vůbec smysl. Vědcům pomáhají také radarové snímky nebo skenování zemského povrchu, které dokáže přesně zaměřit mohyly. Během samotných vykopávek se pracuje s lopatou a krumpáčem, každý nález je pak nutné pečlivě zaměřit, popsat a zadokumentovat.

„V terénu si také stavíme plavicí jednotky a plavíme zde veškeré vzorky z výplní. Díky tomu můžeme zachytit rostlinné zbytky a také drobné artefakty, které běžně unikají pozornosti, například korálky," připomněl Ondřej Chvojka.

Po práci v terénu přichází na řadu laboratorní, analytická fáze. Studenti začnou předměty mýt, slepovat a vyhodnocují poznatky. Nakonec nálezy putují do muzea, kde se často stávají součástí expozic. „Naší povinností také je po průzkumu uvést místo do původního stavu, takže například mohylu zase zasypeme. Někde pak ale třeba umístíme naučnou ceduli," uzavírá Ondřej Chvojka.