Jihočeských námořníků není nikdy dost. O tom ví své nadšenec Daniel Rosecký (40) z Českých Budějovic, který v těchto dnech tráví slunné dny na La Grace, replice historické plachetnice z 18. století. Svůj dětský sen o mořském vlkovi se mu podařilo dotáhnout do konce a po dvou letech náročných příprav je štíhlá kráska připravena brázdit vlny nejenom Středozemního moře, ale i Karibiku. Slavnostní spuštění na hladinu se uskutečnilo před dvěma týdny, ale na svůj ostrý start plachetnice La Grace ještě čekala. Teď konečně vyplouvá na širé moře.

Co děláte ve Středozemním moři zrovna v těchto dnech, kdy je u nás v jižních Čechách minus deset stupňů?

Dneska (ve čtvrtek) se počasí umoudřilo a je tu přes den kolem 23° C, v noci pak kolem 16° C. Už jsme tu ale na moři zažili i pěknou bouřku s větrem přes 100 km/hod. Loď si ale vedla skvěle.

Stále stojíme v Suezském zálivu přivázáni na bóji a dokončujeme loď. Dělaly se poslední nátěry, každý den přivážeme na ráhna jednu novou plachtu. To se na břehu nedalo dělat, protože tam bychom se ve větru převrátili.

Před několika dny nám také definitivně usadili motor. To se opět u velkých dřevěných lodí dělá až na vodě, protože dřevo se po nasáknutí ještě o několik milimetrů pohne.

Skutečné vyplutí máme naplánované na pondělí 20. prosince, kdy vyrazíme ze Suezu na jih do 400 km vzdálené Hurghady. Takže teď celé dny brousím nebo tahám lana. Večer všichni padáme vysílením a ráno zase vstáváme za svítání.

Lákaly vás lodě už v dětství? Letní prázdniny jste asi většinou trávil u vody, že?

Voda, ale hlavně lodě mě skutečně fascinují odmalička. První flotilu jsem měl z ořechových skořápek.

Jak stárnu, tak se lodě jenom trochu zvětšují. Jako malý jsem trávil prázdniny u babiček, ale u obou jsem stavěl lodičky. Z kůry nebo dřeva. Když jsem trochu vyrostl, začal jsem na lodích i jezdit. Takže jsem byl celé léto na rybníku Bezdrev v jachetním oddílu, kterého jsem členem. Bezdrev je mou domovskou vodou. Tam nebo v Týně nad Vltavou mám malou kajutovou plachetničku, kterou jsem si sám postavil podle plánů stejného autora jako La Grace. Je to replika příbřežní bárky z druhé poloviny 18. století.

Snil jste o plavbě po moři už jako malé dítě?

Určitě. Musela to ale být plachetnice. Dlouho jsem chtěl jít studovat na polskou námořní školu jen proto, že během studia jezdili studenti na praxi na velký plnoplachetník.

Tento sen jsem si však splnil už před několika lety, kdy jsem strávil 14 dní jako kadet na sto metrů dlouhé ruské školní plachetnici MIR.

Jezdil jsem i na mnoha jiných, různě velkých lodích, ale vždy mi něco chybělo. Nejen že to musí být plachetnice, ale navíc to musí být plachetnice historická, nejlépe z 18. století. Takovým lodím se žádná jiná krásou, elegancí ani romantikou nevyrovná.

A protože podobných lodí je na světě skutečně jenom pár, nezbylo nám nic jiného, než si takovou postavit.

Pracoval jste v Centru pro komunitní práci, které pomáhalo neziskovým organizacím. Jak jste se dostal od neziskovek ke stavění lodí?

Spíš by otázka měla znít, jak jsem se od stavění lodí dostal k neziskovému sektoru? Lodě jsem totiž stavěl už v době, kdy jsem ani netušil, co to neziskový sektor je.

Zkušenost z práce v neziskovkách mi ale hodně pomohla při stavbě La Grace. Vždyť významnou část práce na její stavbě odvedlo přes dvě stě dobrovolníků, kteří se na stavbě podíleli jak v České republice, tak v Egyptě.

Loď mohla vzniknout jen díky jejich pomoci, a tak vznikl i klub La Grace – občanské sdružení, které bude pořádat pro své členy plavby na lodi, ale i různé přednášky a společná setkání v České republice.

Když už kolem stavby lodi vznikla tak dobrá parta lidí, chceme ji udržet a i rozšířit o další nadšence.

Bylo těžké rozhoupat se a pustit se do stavby La Grace?

Stavba tak veliké a neobvyklé lodi, a navíc v Egyptě, byl samozřejmě poměrně riskantní podnik. Ale odvahu jsem sbíral celý život.

Hlavním impulzem bylo setkání s Pepou Dvorským, který měl podobný sen. Společně jsme se zúčastnili závodů velkých školních plachetnic a tak se nám to líbilo, že jsme se rozhodli do stavby jít.

Když člověk chce něčeho dosáhnout, tak to prostě musí zkusit. I kdyby to nevyšlo, tak budu spokojený, že jsem pro to udělal maximum.

Jsou na vaší lodi nějaké jihočeské prvky nebo materiál?

V dnešním globálním světě je to trochu složitá otázka. Určitě je to zejména práce mnoha kamarádů Jihočechů, kteří nám s lodí pomáhali.

Od Jihočechů máme na La Grace třeba požární zabezpečení, vlajky nebo kování kormidelního kola.

Blíží se svátky. Jaké budou Vánoce na lodi, která zatím stále kotví v egyptském Suezu? A jaké byly na lodi minulé svátky?

Přes Vánoce nás bude na lodi asi deset. Určitě si vyrobíme stromeček a nějak ho ozdobíme. Možná si namalujeme i sníh.

Místo kapra budeme mít nějakou mořskou rybu.

Vánoce tak daleko od domova ale budou spíš tiché. Budeme vzpomínat na blízké, které jsme nechali doma. Pro většinu z nás to budou první Vánoce tak daleko od domova. Loni je v Suezu oslavil kapitán Pepa Dvorský s rodinou. Úplně na začátku stavby před dvěma lety byl v Suezu sám náš bocman Viky Neumann. Vánoce byly pro něj velikou zkouškou odhodlání.

Kde bude plachetnice brázdit moře v následujících týdnech a měsících?

Loď se teď konečně vydá na svou první skutečnou plavbu. Pojede asi 400 km ze Suezu na jih do Hurghady. Nebudeme nikam spěchat a spíše loď testovat s nejrůznějšími kombinacemi plachet. Do Hurghady by měla doplout na Štěpána.

Tam loď opustím a vrátím se do Čech. I doma musíme zařizovat mnoho papírů.

Loď zůstane do dubna v Hurghadě a bude vyplouvat na kratší plavby. Na jaře pak propluje Suezským průplavem do Středozemního moře a popluje do Řecka, kde bychom ji rádi na začátku května slavnostně evropsky pokřtili. Léto strávíme výlety mezi ostrovy Elba, Korsika a Sardinie a na podzim se vydáme do Karibiku.

Co říká na vaše odloučení rodina?

Rodina mě v mých nápadech naštěstí podporuje. Bez ní bych se asi těžko odhodlával. Mnoho kamarádů a známých se mi podařilo přesvědčit, aby přijeli i na stavbu. Doufám, že budou jezdit i na plavby.

Své dceři Nikolce jsem musel slíbit, že na lodi bude moct strávit prázdniny, jinak by mě nikam nepustila.

Naučil jste se při stavění lodě něco, co se vám bude hodit i do budoucna?

Egypt byl pro nás pro všechny skutečně veliká škola. Naučili jsme se vážit si věcí, které nám připadaly samozřejmé. Jako je déšť, který smyje všechnu špínu a prach, čistý vzduch a čistá voda, pořádek nebo dodržování termínů.

To jsou věci, o kterých si v Suezu můžete nechat pouze zdát. Poznali jsme prostě úplně jiný svět, který funguje na úplně jiných principech a zákonech, než jsme zvyklí. Naučili jsme se trpělivosti i odhodlanosti.

Ale hlavně jsme poznali veliké množství skvělých lidí, bez kterých by loď nemohla vyplout.

Co si přejí námořníci na La Grace do nového roku 2011?

Aby měla loď stále alespoň stopu vody pod kýlem, nadšenou posádku a dobrý vítr do plachet.

Daniel Rosecký: Narodil se v roce 1970 v Českých. Budějovicích. Ve 12 letech oznámil rodičům, že ho musí přihlásit do jachtařského oddílu. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, pracuje v neziskovém sektoru. Dělá ředitele Centra pro komunitní práci a manažera MAS Lužnice. S dcerou Nikolou závodí na malé sportovní plachetnici třídy 420. Na jachtách i velkých námořních plachetnicích plul přes Atlantik, Středozemní moře, Balt, Severní i Rudé moře. Na La Grace má na starosti konstrukci všeho dobového – trupu, stěžňů, plachet i děl.