Nápisy Rudí bratři, vraťte se do svých rezervací! Chci se učit pravdu a Nejsme malé děti. Minuta ticha za oběti komunistického režimu a na závěr skandování pokřiku Už je to tady! Při sobotní demonstraci na českobudějovickém náměstí dali studenti ostře najevo svůj nesouhlas se jmenováním Vítězslavy Baborové z KSČM krajskou radní pro školství a kulturu.

Podpořily je přitom stovky lidí a dorazily i známé osobnosti jako Jan Rejžek nebo Olga Sommerová.  Protesty tím navíc nekončí. Organizátoři oznámili, že pokud hejtman nenavrhne změnu v obsazení krajské rady, uskuteční se ve čtvrtek 22. listopadu hodinová stávka.

Sobotní demonstrace v Českých Budějovicích měla začít v 15 hodin. Čtvrt hodiny předtím na náměstí postává v hloučcích asi stovka lidí. Hlavní organizátor, student třeboňského gymnázia Dominik Hořejší, připouští, že čekal větší zájem. „Pokud už by nikdo nedorazil, považoval bych to za zklamání. Věřím ale, že se to ještě zlepší," říká a oči mu těkají, jak se poohlíží po svých vrstevnících.

Na kamenné dlažbě leží transparent s nápisem KSČM a příznačnými dvěma třešněmi. Někdo si s ním ale graficky pohrál, takže z jedné třešničky vykukuje červ. Ceduli zdvihá mladá dívka a mizí s ní v davu, který je po třetí hodině odpolední už početnější.

Času na přípravy bylo málo, ale leccos se dá ještě dohnat. Studentka českobudějovického Biskupského gymnázia klečí poblíž Samsonovy kašny u lavičky, jež jí slouží jako provizorní malířský stojan. Červenou barvou na ceduli zvýrazňuje rty, které rozkousávají třešni.

Kdyby tohle viděl Brumbál a další hesla

Demonstrace studentů na českobudějovickém náměstí.V davu se postupně objevuje celá řada dalších transparentů. Jsou na nic nápisy jako Zachovejme odkaz roku 1989, Kdyby tohle viděl Brumbál nebo Nejsme malé děti. Originální heslo si vybral Robin Francl z Tábora. Na jeho ceduli stojí Zlatý prciny. „To je můj veškerý komentář k téhle situaci," vysvětluje.

Demonstrace se podle svých slov účastní proto, že má tři děti a nechce, aby jejich život ovlivňovala komunistka. „Viděl jsem vystoupení téhle dámy v televizi a když říkala, že jí nemají co kritizovat děti, které minulý režim nezažily, rozhodl jsem se přijet. Mně je padesát let, tak snad pozná, že už nejsem úplně dítě," dodává Robin Francl.

Podporu mají studenti od čtyřiadvacetileté Anny Durkové. „Nechci, aby kdokoli z komunistické strany zastával funkci v politice. Komunista je pro mě totálně sprosté slovo a mám osypky z toho, když tvrdí, že mladí nemohou hodnotit režim. Druhou světovou válku si také nepamatujeme, ale víme, že nacismus byl zlý," komentuje.

Přidává se také šestnáctiletý Adam Šlégl. „Buď jsme zapomněli, co komunisti v tomto státě způsobili, anebo jsme tak hloupí, že je pouštíme k moci znovu," podotýká.

Na náměstí stojí ale i lidé, kteří s akcí nesouhlasí. Jan Leichman z Českých Budějovic dokonce drží ceduli s nápisem Není lepší volit než demonstrovat? Podle svých slov vůbec není příznivcem komunistické strany, ale domnívá se, že po demokratických volbách není důvod k protestům. Kdo chtěl zabránit návratu KSČM k moci, měl hlasovat pro jinou stranu.

Nesouhlas s protestem

Mnozí kolemjdoucí také vstupují do bouřlivé debaty. „Když vidím tyhle děti, ráda bych věděla, jestli jim páni učitelé řeknou, že až dostudují, nebudou mít práci. Já to zažívám se svým vnukem. Kdo nemá v dnešní době bohatého papínka, neuspěje," rozčiluje se Kamila Slavíčková.

Na to ihned reaguje bývalý člen Občanského fóra Jiří Čapek. „Vážená paní, já jsem dostudoval v roce 1971 a práci jsem neměl. Z Budějovic jsem musel každý den dojíždět padesát kilometrů," oponuje.

Protest studentů Jiří Čapek jednoznačně podporuje. Když se totiž v roce 1989 loučil s komunistickými vedoucími školského odboru, ani ve snu by jej nenapadlo, že za 23 let mohou být zpátky.

Podobně hovoří i pamětnice revolučních událostí v Českých Budějovicích paní Jitka. „Souhlasím se studenty, protože jsem naštěstí nezblbla a nezapomněla, co se tady za minulého režimu dělo. Nesmí ale s protesty přestat, jedna demonstrace nepomůže. Chce to tlak, velký tlak," zdůrazňuje. Ani v roce 1989 podle ní zprvu všechno nešlo hladce. Kdyby se lidé nescházeli na náměstích každý den, nic by se zřejmě nezměnilo.

V živé paměti má tehdejší události také jednasedmdesátiletý Jan Hejpetr, který mezi demonstranty diskutoval se známým. „V devětaosmdesátém jsem tu byl osobně. Demonstrace tehdy nebyla stejně jako dnes 17. listopadu, ale o něco později. A zima byla větší, padal sníh," srovnává senior, jenž se angažoval i v Občanském fóru.

„Jestliže se teď vracíme ke komunismu, je to tragédie. To jsme tu v tom 89. roce stáli zbytečně," rozhovoří se, ale jeho řeč po chvíli přerušuje nedaleko stojící muž středního věku: „Pšš, na pódiu vyhlásili minutu ticha za komunistické oběti."

Radši profesionální vládu

Demonstrace studentů na českobudějovickém náměstí.Jen co to v davu začíná znovu bzučet jako v úle, Jan Hejpetr pokračuje: „Myslím, že by to chtělo změnu celého politického systému. Na co jsou nám politické strany? Akorát stojí velké peníze a lidé v nich hledí jen na vlastní prospěch, a ne na blaho národa. Zavedl bych přímou demokracii na všech úrovních a profesionální vládu," nastiňuje svou vizi.

Na provizorním pódiu, které vyrostlo poblíž Samsonovy kašny nejprve promlouvají studenti. Poté se zde postupně střídá řada osobností. „Po třiadvaceti letech prožívám to samé a naléhavost je úplně stejná, protože KSČM je zločinecká strana," připomíná rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer.

Hovoří také český hudební a filmový kritik Jan Rejžek, který podle svých slov studoval na třeboňském gymnáziu, stejně jako hlavní organizátoři. „Soudružce učitelce Baborové bych dal za domácí úkol, aby stokrát opsala větu Jsem služka zločinecké organizace," pronáší a sklízí od protestujících obrovské ovace.

Studenty přijela dokonce podpořit  dokumentaristka Olga Sommerová. Ta zdůrazňuje, že komunisté se dosud nedistancovali od minulosti a předčítá seznam obětí minulého režimu. „Jsem ráda, že protestujete, a myslím, že jedině aktivita občanské společnosti může něco změnit. Kapři si sami svůj rybník nevypustí," dodává.

Pozvání na demonstraci bez váhání přijal třeboňský spisovatel Miroslav Hule. Cítí prý výčitky svědomí za svou generaci. „Nějak jsem to v posledních letech podcenil. Staral jsem se o svojí záhumenku, práci a svoje cesty a najednou se zdá, že ideály, které jsme nastolili před 23 lety, berou za své," vysvětluje.

Práce byla, ale lidé zapomínají na vyhlazovací tábory

K mikrofonu přichází také Břetislav Hrdlička, který stejně jako Vítězslava Baborová pochází ze Strakonic. Oceňuje aktivitu studentů, protože přehlížení problémů a letargie podle něj jenom napomáhá totalitě. „Mnozí si myslí, že za komunismu byla práce a sociální jistoty, ale zapomněli na vyhlazovací tábory, kde komunisté mučili a vraždili každého, kdo měl jiný názor," připomíná.

Po půl čtvrté je už na náměstí možná pětisethlavý dav. Vyčnívá z něj vysoká postava nedávno zvoleného senátora za Českobudějovicko a Třeboňsko Jiřího Šestáka. „Po historické zkušenosti, kterou česká společnost učinila, by školství nemělo být znovu v rukou komunistů. A to ani na krajské úrovni," zmiňuje a v chladném počasí se halí do teplé bundy.

Na demonstraci přijel i ředitel Městského divadla v Českém Krumlově Jan Vozábal. „Bylo by bláhové si myslet, že studenti docílí změny v krajské radě, ale občanský názor je třeba vyjádřit. Už kvůli tomu, že česká společnost se zatím s komunismem nevyrovnala. V 90. letech jsme si říkali, že jsou dost potrestáni tím, že šli od válu, ale nenastala společenská katarze. A tohle je důsledek. Máme tu zákon, který říká, že komunismus je zločinecká ideologie, na druhou stranu komunisté sedí v parlamentu," vyzdvihuje jeden z paradoxů polistopadového uspořádání.

S potištěnými papíry v rukou mezitím krouží po okolí dvojice dívek. Nabízí k podpisu petici proti vlivu KSČM na řízení Jihočeského kraje. „Klidně ji podepište na mých zádech," nabízí improvizovanou podložku ženě středního věku studentka třeboňského gymnázia Zuzana Korandová.

Její spolužačka Alice Furdaničová potvrzuje, že pod petici připojuje své podpisy většina oslovených. „Jen jedna paní se na nás obořila s tím, co jí to nabízíme, že za komunistů alespoň byla práce. To byla, ale tehdejší režim měl podle mě více stinných stránek," hodnotí studentka.

Z davu, který po 16. hodině čítá několik set protestujících, se náhle vynořuje studentský vůdce z roku 1989 Zdeněk Volf. „Snad protest lidi alespoň motivuje k tomu, aby příště šli volit. Aby se něco podobného, co teď na krajské úrovni, nestalo také v parlamentu," říká.

Už je to tady!

Demonstrace studentů na českobudějovickém náměstí.Jeho tehdejší kolegové Martin Ehrlich a Radan Běhoun zatím na pódiu symbolicky předávají štafetu dnešním studentům. Na závěr vyzývají ke skandování pokřiku Už je to tady!

Dominik Hořejší je nakonec se zájmem o shromáždění velice spokojený. Zároveň tu organizátoři sestavili nové oficiální prohlášení. Oznamují, že pokud hejtman Jiří Zimola nenavrhne odvolání Vítězslavy Baborové z funkce, uskuteční se ve čtvrtek od 9 do 10 hodin stávka.

Student Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity Jan Křiklava ale opodál lituje, že v davu zahlédl jen dva učitele. „Je to smutné, možná to svědčí právě o strachu z komunistické radní pro školství," usuzuje. Nadšení protestujících je podle něj dobré, ale lidé se nesmí nechat uchlácholit. „Může se stát, že náš protest zůstane zapomenut. Když vedení kraje teď všechno ustojí, za měsíc už mu naše nespokojenost může být lhostejná," dodává Jan Křiklava.