„Podařilo se nám izolovat zárodečné kmenové buňky těchto druhů ryb a vyvinout metodu pro transplantaci buněk do těla náhradního rodiče," vysvětluje Martin Pšenička, který vede výzkum na FROV JU ve Vodňanech.

Náhradním rodičem se stane jeseter malý, jenž je nejmenším a nejrychleji pohlavně dospívajícím druhem. Může dospívat už ve čtyřech letech, zatímco příbuzný jeseter velký nebo vyza velká až kolem patnácti let. „Před transplantací musí být jeseter malý sterilizovaný, aby jeho zárodečné buňky nesoupeřily s buňkami transplantovaného druhu. Bylo proto nutné nejprve vyvinout metodu sterilizace jeseterů," říká Martin Pšenička.

Skutečně odchovat ohrožené druhy pomocí náhradních rodičů se vědci pokusí na jaře. Tehdy totiž začíná pro jesetery reprodukční období.

Hovořit o návratu téměř vyhynulých ryb do přírody je však podle Martina Pšeničky předčasné. „Zatím podáváme jeseterovi pomocnou ruku, aby z planety zcela nevymizel. Jeho návrat do přírody je v tuto chvíli mimo naše představy. Nejprve se snažíme alespoň o uchování genetických zdrojů," komentuje.

Jeseteři patří k největším, nejcennějším, nejdéle pohlavně dospívajícím a nejstarším rybám světa. Pravděpodobně se vyvinuli už před dvěma sty miliony let a žili společně s dinosaury. Proto je dnes odborníci označují za živoucí fosilie.

Zároveň jsou však jeseteři nejvíce ohroženou skupinou živočichů na zemi. Zavinili to lidé znečišťováním vodního prostředí, stavbou hrází, které brání reprodukční migraci ryb, a především honbou za kaviárem. „Jeseteři jsou stále zabíjeni kvůli jikrám, z nichž se kaviár vyrábí. Přitom ve Vodňanech jsme před časem také vynalezli metodu, pomocí které je možné jikry získat opakovaně a bez nutnosti usmrcení ryby," zdůrazňuje Martin Pšenička.

Fakulta má v současné době asi největší kolekci jeseterů pro vědecké účely. Pracují zde s jeseterem ruským, sibiřským, hvězdnatým či vyzou velkou. Mezi nejnovější přírůstky patří jeseter bílý, což je původně americký druh, a jeseter adriatický, který pochází z Itálie.