VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vím, jak ti je. Mně zase uhořeli rodiče

České Budějovice - Strávil jsem jedno odpoledne v českobudějovickém kontaktním centru Háječek pro lidi závislé na drogách. Smutné, většinou bezútěšné osudy zdejších klientů, pláč matek, které sem chodí hledat děti, a nejistota, zda zařízení bez finanční podpory města bude fungovat i příští rok, dotvářejí atmosféru, ve které jsem se necítil zrovna dvakrát dobře. Přesto všem doporučuji, aby sem zašli. Budou se pak aspoň cítit lépe, že sem vlastně nemusí. Na rozdíl od klientů a zdejších zaměstnanců.

17.12.2009 1
SDÍLEJ:

V kontaktním centru si mohou lidé vyměnit stříkačky. Foto: Deník/Radek Gális

Určitě ten veliký dům, přilepený na českobudějovické letní kino v parku Háječek, dobře znáte. Nahé stromy bez listí teď obnažily budovu, ke které se přes den stahují desítky lidí závislých na drogách.

Většině spoluobčanům vadí, že jsou tu příliš na očích. Podobný názor, že narkomani blízko centra překážejí, jsem vycítil i ze stanovisek, která zastávají někteří představitelé města.

Zřejmě je chtějí odtud vyštvat, protože jak jinak si vysvětlit, že letos ani korunou nepodpořili zdejší kontaktní centrum pro lidi závislé na drogách, které je navíc jediné v Českých Budějovicích a největší v jižních Čechách.
Možná je to tím, že narkomani, feťáci nebo smažky, jak se jim říká, nejsou příkladem lidí, kterými by se stotisícové město mělo chlubit. Přesto jsou to lidé stejně jako my, a ti, kteří nad nimi ohrnují nos, by se mohli zamyslet sami nad sebou. Nebo nemuseli.

Sudy s nebezpečím

Přišel jsem se podívat, jací lidé centrum využívají a kolik se jich tu přes den vystřídá. Je před jednou hodinou odpoledne, kdy se káčko otvírá.
Stojím v malé chodbě a pozoruji, jak zdejší sociální pracovnice bakalářka Michaela Prokšová v okénku u dveří postranního vchodu přebírá od příchozího narkomana použité stříkačky a vydává mu nové. Ještě zapsat křestní jméno, přezdívku nebo kód, pod kterým je klient znám, a je to.

„Dneska už je pátý,“ říká Prokšová, která sem přišla už ráno. Ukazuje mi ve vedlejší místnůstce několik modrých zavřených sudů, plných použitých stříkaček. Jsou jich tisíce, loni jich vybrali 68 tisíc, a když si představím, že by se povalovaly někde po parcích nebo pískovištích, kde by se o ně zranili lidé, tak mě až zamrazí.

„Po ránu jen papíruji,“ usmívá se studentka magisterského programu Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která zde pracuje půldruhého roku.
„Musím přepsat klienty, kteří si tu den předtím vyměnili stříkačky nebo přišli do denního centra. Jsou jich desítky.“ Večer, až odtud budu odcházet, jí dám
za pravdu.

Umýt se a vyprat


V jednu hodinu odemyká hlavní dveře a za chvíli je tu první klient. Říkejme mu třeba Míša. Pohyblivý kluk si zapíše příchod, pustí si magnetofon, z kterého vzápětí začne vyřvávat muzika, sedne si na koženou židli ke stolu a začne luštit křížovku. Pak si uvaří čaj a hodí do kasičky nějakou korunu.
Do místnosti vchází další tři lidé. V ošuntělých šatech, s plnou igelitkou prádla, petflaškou nějakého nápoje a s potrhaným batůžkem na zádech. Někdo mizí v kuchyňce, jiný ve sprše. Za chvíli to zavoní mýdlem a zalitou kávou.

„Tihle lidé se hlavně potřebují někde umýt, vyčistit si zuby, vyprat věci a odpočinout si,“ říká Michaela Prokšová, která o lidech závislých na drogách píše i diplomovou práci.

„Jsou to většinou squatteři, kteří žijí třeba na sodovkárně nebo v garáži,“ pokračuje a zapisuje další novou příchozí. Je to žena s bříškem, které neomylně usvědčuje budoucí maminku. Říkejme jí třeba Monika. „Monika je fajn, vždycky nám tady pomáhá s mytím a uklízením,“ říká Prokšová. Žena už s houbičkou smejčí v kuchyňce a myje dvířka linky.
Během půl hodiny se centrum naplní. Teď v zimě tu může každý příchozí být až dvě hodiny, v létě jen jednu. Za tu dobu si stačí vyprat, osprchovat se nebo uvařit horký nápoj i polívku.

Drogová dieta

Chcete zhubnout? Berte drogy! Tenhle jízlivý slogan mě napadá, když si prohlížím zdejší návštěvníky. Vytahané mužské postavy, vyzáblé dívky s chlapeckými boky. Kdepak, kdo bere drogy, nemá čas na jídlo. Nebo nemá peníze?
„Za jednu dávku dají několik stovek korun,“ říká Michaela Prokšová. Pervitin je za pětistovku, subutex na lékařský předpis také něco stojí. A ještě s ním mezi sebou čile kšeftují. Tady však ne. Na zdi visí cedule, co se smí a nesmí. A trestem je zákaz přístupu do centra. Což by je položilo, protože kam jinam by si přišli pro pomoc.

Někdo dovolal a položil telefon. „Umřel mi děda,“ chrlí ze sebe vytáhlý kluk a je vidět, že ho to vzalo.
„Upřímnou soustrast,“ podávají mu ruku druzí.
„Já vím dobře, jak ti je. Mně zase uhořeli rodiče,“ říká starší muž s bradkou, který sedí u stolu s hubenou blonďatou dívkou.
„Jak, uhořeli?“ zajímají se ostatní. „V autě. Seděl jsem tenkrát vzadu ještě se ségrou,“ pokračuje vousatý sirotek. Chvíli je ticho, které najednou přeruší štěkot psů. „Do centra psi mohou, když tu nedělají nepořádek…“ směje se Michaela Prokšová a zapisuje další příchozí. Psi do statistik nepatří.

Chlupatý přítel

„Pes je pro některé naše klienty jediný přítel,“ komentuje chlupaté návštěvníky centra doktorka Kvetoslava Kotrbová, vedoucí centra, která se vrací z přednášky na magistrátu. V centru je stále poměrně klid .
„Lidé se sem chodí zklidnit,“ pokračuje Kotrbová. Dělá v centru dvanáct let a klienti si k ní našli cestu. Proto ji mrzí, že magistrát tohle tolik potřebné zařízení finančně nepodporuje. „A přitom městu měsíčně odvádíme nájem skoro třicet tisíc korun,“ kroutí hlavou Kotrbová.

Napadá mě, copak je asi za politikou města, které chce zřejmě centrum provozované sdružením Háječek zničit. A jde na to přes peníze. Zkrátka nedá dotaci. Možná za sebou nemají zdejší pracovníci ty správné lidi, možná je naopak za sebou má jiné sdružení, které chce tuhle službu vykonávat a které někteří úředníci města a samosprávy s nadšením podporují.

Slzy tvý mámy…

Přichází starší plačící žena. „Nebyl tady Miloš?“ ptá se zajíkavě. „Už týden nebyl doma.“ Jeden z klientů ji uklidňuje. „Nebojte, žije. Včera nebo převčírem jsem ho viděl na Palačáku. Zajděte tam.“
Ustaraná matka souhlasně přikyvuje hlavou. „Nepojedu domů, dokud ho nenajdu. Kdybych tady měla být tři dni a tři noci, já ho najdu,“ říká rozhodně a jde se poradit s doktorkou Kotrbovou.

„Miloše znám, ten od mámy vždycky jen vytáhne peníze a zmizí,“ říká další z klientů. „Měla by ho nechat, ať spadne na hubu, ale neudělá to, je to máma,“ krčí rameny.
Za chvíli přichází další máma, tentokrát chlapce, který podstupuje léčbu. „Stát se to může každému,“ vyvrací názor, že do drogové závislosti mohou spadnout jenom někteří.

„Pracovníci Háječku mi moc pomáhají a bez nich nevím, jak bychom vše zvládli,“ říká. Tahle slova by si měli poslechnout všichni, kdo rozhodují o městských nebo státních penězích.
Je po páté hodině, za okny v parku už je pořádná tma. „Bylo tady dnes celkem dvaatřicet lidí,“ počítá vyplněné řádky na výkazu Michaela Prošková.
„Dvaadvacet lidí si sem zase přišlo vyměnit stříkačky. Den jako každý jiný.“
Po čtyřech hodinách odcházím z centra, zatímco pracovníci jej ještě myjí a dezifikují. . Jsem unavený, a to jsem většinou mlčel, díval se kolem a naslouchal.

Tolik lidských příběhů, že je to na román. Nebo na ujištění, že má tahle práce smysl a je potřebná. Možná by si sem měli příště přijít sednout někteří zástupci města. Ti, kteří od stolu rozhodli, že zařízení nebudou finančně podporovat, a kteří pochybují o jeho smyslu. Několik hodin, které jsem tu strávil, mě ujišťují, že smysl má. A pořádný.

Víte, že…
– letos navštívilo k 31. říjnu kontaktní centrum už 322 klientů?
– ve výměnném programu letos vydali přes 50 000 stříkaček?
– průměrný věk klientů je 26,8 roku?
– pracovníci centra letos uskutečnili již 7310 kontaktů?
– sdružení Háječek platí 27 000 korun měsíčně nájem?
– centrum letos nedostalo dotaci od magistrátu Č. Budějovic?
– loni centrum uskutečnilo 40 procent všech sledovaných výkonů podobných zařízení v kraji?

Slovníček klientů
buchna, vrtačka – stříkačka
smažit – fetovat
smažky – feťáci
perník, piko, matro – pervitin
subo – subutex
klepky – zklidňující léky
mařenka – maření výkonu úředního rozhodnutí
el paso – přepadení
fárat – vyhrabávat popelnice
jít sedět na tři metry – na tři měsíce

Autor: Radek Gális

17.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Zloději dnes ukradou i kadibudku

Dopravní nehoda se stala v úterý večer u Lipí. Zemřel při ní devatenáctiletý řidič.
AKTUALIZOVÁNO
2

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Motor dal Plzni pět gólů v přesilovkách, Gřegořek definitivně ukončil kariéru

Strakonice – S blížícím se startem sezony začínají hokejisté ČEZ Motoru ukazovat svou sílu. Extraligovou Plzeň doslova deklasovali po výborném výkonu na strakonickém zimním stadionu 6:1 a zaujali především úžasnou produktivitou v přesilovkách, ve kterých nastříleli pět gólů. Ve čtvrtek je čeká další přípravný duel ve Znojmě (18).

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

V sobotu rozezní parkán rock, ska i punk

Prachatice - Hospic music fest 2017 - nultý ročník jednodenního hudebního festivalu, odstartuje již tuto sobotu. Bavit se a pomáhat můžete od 13 do 22 hodin.

Kam za zábavou a poznáním na Českobudějovicku

České Budějovice - Kam se můžete vypravit za zábavou i poučením na Českobudějovicku

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení