Vlastimil Kročil: Jmenování biskupem je velký nezasloužený dar

Protože v tehdejším Československu se marně několikrát hlásil na studium teologie, koncem osmdesátých let raději odešel do exilu, aby vysněná studia absolvoval v Římě. Od návratu do vlasti působí ve zdejší diecézi, osmnáct let již slouží ve Veselí nad Lužnicí.

V sobotu měl brněnský rodák Vlastimil Kročil vést postní duchovní obnovu v Klokotech u Tábora, ale místo toho odpoledne mířil do Nepomuku, kde se při otvírání Svatojánského muzea setkal s kardinálem Dominikem Dukou. Spolu probrali kroky vedoucí k jeho nadcházejícímu vysvěcení na biskupa, které do Velikonoc ale už nebude.

Co vašemu jmenování českobudějovickým biskupem řekla, nebo co by tomu řekla vaše maminka?
Moje maminka by asi byla velmi ráda, ale už je tři roky v nebi. Takže se teď určitě raduje z nebeské slávy.

Jak maminka sledovala vaši nelehkou cestu ke kněžství a váš odchod do exilu?
Nesla všechno ve svém srdci a nikdy o tom nijakým způsobem moc nemluvila. Vždycky mi ale mé kněžské povolání přála.

Jak se člověk dozví, že se má stát novým biskupem? Kdy jste se to dozvěděl vy?
Stane se to tak, že vám najednou zavolají z papežské nunciatury v Praze kvůli tomu, že potřebují nějakou konzultaci. A tam se to potom dozvíte. Vy tuhle informaci potom musíte nějakým způsobem zpracovat a vyjádřit se k ní.
O tom, že se mám stát českobudějovickým biskupem, jsem se dozvěděl minulé úterý čili 10. března. Bylo to zrovna na výročí 750 let založení města České Budějovice, což je hezké.

Napadá člověka po téhle překvapivé informaci obyčejná otázka: Proč zrovna já? Čím jsem si zasloužil, že mám být biskupem?
Určitě ano. Uvědomuji si svoje slabosti, svoje nedokonalosti i svoje zásluhy nebo nezásluhy. Myslím si, že je to obrovský dar, který není zasloužený. Opravdu zůstává darem Božím. To, že jsem byl jmenován biskupem, určitě není za zásluhy. Je to napsáno v Božím plánu, který se budu snažit nějakým způsobem naplnit. Když už mě Bůh k tomuhle úkolu vyvolil nebo povolal.

Už jste přemýšlel o tom, jaké biskupské heslo si zvolíte? Váš předchůdce, emeritní biskup Jiří Paďour, má heslo Pán Bůh je veliký, světící biskup Pavel Posád zase Zajeď na hlubinu.
Mým biskupským heslem jsou slova Milovat a sloužit Bohu. Jsou to velmi jednoduchá slova. Proto, abych mohl sloužit lidem, musím nejprve milovat Boha. A pak teprve mohu sloužit lidem.

Je krátce po odtajnění vašeho jména jako nového biskupa (rozhovor vznikal dvě hodiny po vyhlášení v katedrále svatého Mikuláše). Jaké jsou vaše současné pocity? Máte radost, či už na vás dopadá tíha z nové funkce a starosti, které vedení diecéze přináší?
Mám z toho velikou radost. Raduji se ale i z toho, že mám vedle sebe dobré spolupracovníky, se kterými se můžeme nějak podělit o práci v diecézi. Věřím, že se současným administrátorem diecéze Adolfem Pintířem budeme dál společně pokračovat v naplňování našeho poslání v rozvoji diecéze.

Můžete už teď říci, s jakými prioritami do biskupské služby přicházíte?
Prioritou jsou především rodiny, aby spolu dokázaly v nelehkém období současné doby žít a dovedly se spolu radovat. Druhou prioritou jsou kněžská povolání, protože kněží je málo. Je to velmi obtížná služba společnosti a věřícím, takže se budu snažit kněží povzbuzovat.
Třetí prioritou je pak charita a lidé na okraji, kterým je potřeba pomáhat. Určité projekty v diecézi už máme, ale můžeme ještě nalézat nové cesty a možnosti, jak těmto lidem pomoci.

Už jste si zjišťoval, co přináší takový obyčejný den biskupa, za kterého se lidé v celé diecézi už rok modlili?
Ještě to nevím. Budu se to teprve učit a poznávat, protože služba kněze ve farnosti je trošku jiná než služba biskupa v diecézi.

Tuto sobotu máte v Klokotech u Tábora postní duchovní obnovu na téma Ježíš Kristus – obraz pravého Boha. Účastníci budou asi překvapeni, že místo kněze z Veselí nad Lužnicí k nim bude promlouvat nový biskup, že?
Překvapeni budou, ale spíš proto, že tam nedorazím. V sobotu odpoledne se totiž otvírá Svatojánské muzeum v Nepomuku, kde bude přítomen kardinál Dominik Duka. S ním musím dohovořit biskupské svěcení a další záležitosti, týkající se biskupského úřadu. Proto se musím Táborským omluvit a oznámit jim, že nemůžu přijet. Nepočítal jsem s tím, že tahle situace nastane, jinak bych v sobotu v Klokotech samozřejmě byl.

Jaké další nezbytné kroky teď musíte učinit před svým biskupským svěcením a v jakém časovém horizontu se budou odehrávat?
Následující kroky budu činit společně s administrátorem diecéze Adolfem Pintířem, abychom připravili vše potřebné. Doba, ve které bych měl přijmout biskupské svěcení, je tři měsíce. Během ní nachystáme všechny věci, které jsou s tím spojeny. Přesné datum mého biskupského svěcení ještě není určeno. Proto jedu teď v sobotu do Nepomuku, abychom spolu s kardinálem Dominikem Dukou záležitost zkonzultovali a našli společný termín.

Dalo by se všechno potřebné stihnout tak, abyste byl vysvěcen na biskupa už teď do Velikonoc, do kterých zbývá ještě čtrnáct dní?
Podle kanonického práva na to máme tři měsíce. Myslím si tedy, že do Velikonoc se to určitě nestihne.

Vaše jméno jako nového biskupa je určitě pro mnohé lidí překvapením. Už máte nějaké první informace, jak tuhle pro diecézi jistě radostnou zprávu přijali vaši dlouholetí farníci ve Veselí nad Lužnicí?
Nestačil jsem s nimi ještě vůbec hovořit ani s nimi nic konzultovat. Myslím si ale, že jak z jejich, tak i z mé strany to bude asi podobné. Působil jsem ve Veselí nad Lužnicí osmnáct let, takže jsem tam dozrál k dospělosti. A stejně jako když v osmnácti letech dospěje dítě a vydává se do života mimo rodinu, ať už nastupuje na vysokou školu, odchází mimo rodinu nebo do manželství, tak něco podobného prožívám i já a prožívat to tak i budu. Doufám, že i moji farníci ve své víře za uplynulých osmnáct let vyrostli tak, že budou schopni můj odchod unést. Budou muset být schopni tuhle skutečnost unést, stejně jako ji musím unést i já. Vím, že to bude bolestné, protože své srdce ve Veselí nad Lužnicí budu mít i nadále. Českobudějovické biskupství ale není od Veselí nad Lužnicí tak daleko, takže mě určitě přijedou farníci povzbudit.

Co vaše nedělní mše ve Veselí nad Lužnicí, po které odjíždíte rovnou do Říma? Bude nějak odlišná od těch předcházejících?
Nedělní bohoslužba ve Veselí nad Lužnicí nebude, myslím, vůbec mimořádná, ale stejná jako všechny ostatní. Nechci, aby mé jmenování českobudějovickým biskupem probouzelo nějaké emoce, ale je nyní potřeba, aby se situace zklidnila. Ve zdejší farnosti budu dál sloužit a bude záležet na tom, jak ji budu postupně opouštět. Ale až do svého biskupského svěcení tady budu stále působit a budu zde dále přítomen.

V českobudějovické diecézi působíte už přes dvacet let, v katedrále svatého Mikuláše jste byl v roce 1994 vysvěcen na kněze. Jak vnímáte zdejší věřící, především tedy ty na Táborsku, se kterými jste v každodenním kontaktu nejdéle?
Pocházím z brněnské diecéze, kde se víra prožívá přece jenom trošičku jinak než tady v jižních Čechách. Myslím si ale, že lidé tady v českobudějovické diecézi, kteří už jednou víru přijali, tak v ní jsou velmi pevní a mohou se o ni opírat i v situacích, které nejsou zrovna jednoduché. Myslím si, že víra zdejších lidí je daleko pevnější, protože tady jsou podmínky daleko těžší.