VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vltavotýnští ochotníci si postavili otáčivé hlediště. Bez povolení

Týn nad Vltavou - Příští rok oslaví 145 let, ale úplné počátky divadla se datují ještě o patnáct let dříve. Přečkali války a dokázali postavit unikátní otáčivé hlediště, které je dodnes pravidelně vyprodané. Málokterý ochotnický soubor se může chlubit takovou historií, jakou má Divadelní spolek Vltavan z Týna nad Vltavou.

14.11.2014
SDÍLEJ:

Členové divadelního spolku Vltavan při jedné z her na přelomu století. Rekvizity v pozadí si ochotníci vyráběli sami.Foto: archiv Zdeňka Duška

Dne 5. srpna roku 1855 se 
v hostinci pana Veselého sešli vlastenečtí studenti, aby jako ochotníci hráli lidem divadlo. Důvodem byla podle nich snaha zachovat a udržet český jazyk v povědomí obyčejných lidí. Jako první hru uvedli Nové divadlo od Václava Křížka z Bechyně. O patnáct let později vznikl divadelní spolek Vltavan a ochotníci v Týně měli konečně pevné zázemí.

Nyní soubor čítá zhruba sedmdesát herců. „Aktivní je většina z nich, snažím se je zapojit všechny, pokud mají zájem. Působí tu jak studenti, tak důchodci, u nichž je vidět, že divadlo dělají opravdu s láskou," vysvětluje vedoucí spolku Ivan Sýkora. Jediný problém je sehnat komparzisty na léto, mnozí se totiž neukážou více než jednou nebo dvakrát.

Už jako roční dítě si v divadle zahrál dnes jedenapadesátiletý umělecký ředitel Zdeněk Dušek. „K divadlu mě přivedli mí rodičové. Poprvé jsem hrál v estrádě hraných vtipů, kupodivu si to ale vůbec nepamatuji," směje se. První větší roli odehrál v osmi letech. „Byla to pohádka Bzunďa a Brunďa, možná jsem tehdy hrál i něco dalšího, ale to si nepamatuji," dodává. Mezi své oblíbené a nezapomenutelné role řadí Pepina z Postřižin. „Je to role jednoduchého člověka, takže není na hraní těžká. A hlavně je vděčná i pro diváky," vysvětluje Zdeněk Dušek.

Dlouholetý člen Vltavanu a režisér Zdeněk Dušek odpočívá při zkoušce na jednu z mnoha her spolku.S postupem času k divadlu naprosto přilnul a začal se zapojovat i do organizačních a tvůrčích záležitostí. „Byl jsem vždy takový tvořivý a když jsem měl možnost poprvé režírovat hru, moc mě to začalo bavit. Pokud se vám hra povede dobře zrežírovat a lidé to ocení, žene vás to neskutečným způsobem dál," popisuje Zdeněk Dušek.

Režisér musí mít dokonalý přehled o souboru, podle jeho složení pak může vybírat hry. „Nesmíme je do hraní nutit a přeceňovat jejich síly, přece jen nejsme profesionálové. Kromě herců záleží také na scéně, snažíme se přizpůsobovat repertoár  venkovní scéně otáčivého hlediště, kde teď převážně hrajeme," zmiňuje Zdeněk Dušek největší lákadlo vltavotýnského spolku.

Otáčivé hlediště je dominantou Bedřichových sadů a donedávna celé kulturní scény v Týně nad Vltavou. Jedná se totiž o jediné amatérské otáčivé hlediště na světě 
a místní jsou na něj patřičně hrdí. „V roce 1983 jsem pracoval na okresním uměleckém výboru a dokázal jsem sehnat materiál na výrobu hlediště. Chtěli jsme si připomenout sté výročí znovuotevření Národního divadla. Pak jsem ale musel na delší dobu pracovně do zahraničí 
a když jsem se vrátil domů, nevěřil jsem vlastním očím. Ochotníci postavili rovnou točnu," vypráví s úsměvem mnohaletý člen spolku Jan Humhej, který je v sedmasedmdesáti letech stále velmi aktivní jako herec i režisér.

Vše ale nebylo tak jednoduché. „Největším problémem bylo, že jsme na takovou stavbu neměli povolení. Tehdy mě za to na výboru pozvali na kobereček. Po slavnostní premiéře bylo ale vedení tak nadšené, že jsme nakonec dostali čestné uznání," popisuje Jan Humhej. První hrou uvedenou na točně byl Strakonický dudák od Josefa Kajetána Tyla.

V současné době spolek připravuje hry především pro tuto venkovní scénu. Chce využít obrovských exteriérů, které nabízejí spoustu možností. Pro potřeby divadla je ale třeba prostor kolem točny upravit, což se týká i jednotlivých scén. „Když jsme hráli Veselé paničky windsorské, musel jsem připravit obrovské kulisy domů. Byl se na to podívat i jeden profesionální režisér z Bechyně, který nechtěl věřit, že si to udělali sami ochotníci," vypráví Jan Humhej.

Zatěžkávací zkouška nově postaveného otáčivého hlediště v Bedřichových sadech z roku 1983.

Každou sezonu soubor uvádí dvě hry. Zásadou spolku je mít vždy jednu premiéru a jednu reprízu inscenace, která byla divácky úspěšná. „V poslední době jsme se divákům do noty trefili hrou Kráska a zvíře, která je mou oblíbenou a kterou jsme letos opakovali. Míváme zde na točně prakticky pořád vyprodáno, letos až na jedno představení bylo hlediště do posledního místa zaplněné," vysvětluje Zdeněk Dušek. Tento kus plánuje pro velký úspěch a ohlasy návštěvníků zařadit i do příští sezony.

Vedení souboru musí myslet i na kostýmy, které jsou nedílnou součástí každého představení. V tomto ohledu je ale Vltavan velmi dobře zásobený. „V kostymérně jsou desítky kusů, které již mnohokrát v historii posloužily. Přesto je nutné pořizovat každý rok nové, protože ke každé hře máme také návrh kostýmů, což jde ruku
v ruce s výrobou kulis," dodává Ivan Sýkora.

Sami herci si kostýmy pochvalují, i když ne vždy je vystupování s nimi úplně jednoduché. „V Krásce a zvířeti ztvárňuji postavu Svědomí. Ta má po celou dobu nasazenou masku a musím říct, že v letních parných večerech není nic příjemného mít pořád tu masku na hlavě," přiznává Michal Filas, který hraje 
v souboru už více než šest let.

Kromě vystupování na otáčivém hledišti se Vltavan prezentuje i pořádáním divadelních festivalů. Na přelomu února a března se koná měsíční přehlídka dětských pohádek O kašpárkovu rolničku. K letní sezoně se v poslední době váže doprovodná akce hostujících spolků. „Nazvali jsme ji přehlídka Rytíře Čábelického a jejím cílem je nabídnout stálým divákům více představení a zároveň poskytnout jiným souborům možnost zahrát si v tak netradičním prostředí," popisuje Ivan Sýkora. Podle něj tyto akce pomáhají soubor a otáčivé hlediště prezentovat 
i jinde než v jižních Čechách.

Už je to téměř 145 let, co Vltavan funguje, a příští rok to bude 160 let, co se v Týně hraje divadlo. Za tu dobu si zde divadelníci vybudovali silné zázemí a ovlivnili mnoho generací místních obyvatel. 
„V současné době máme ve spolku hodně mladých, kteří jsou do hraní opravdu zapálení. Je sice těžké v době počítačů přesvědčit mladé k divadlu, ale zatím je to dobré," zhodnocuje výhled do budoucnosti Zdeněk Dušek.

Herec a režisér divadelního spolku Vltavan Jan Humhej, který ve spolku působí už od roku 1948.Divadlem žije už více než 65 letJan Humhej patří mezi nejstarší členy Vltavanu. Ve svých sedmasedmdesáti letech je ale stále velmi aktivní jako herec i jako režisér.

Jak jste se dostal k divadlu?
Po válce jsem se dal ke skautům a společně jsme připravovali jednoduchá představení. Tak jsem začal jako kluk hrát. V Týně jsem pak přišel i k loutkovému divadlu. Moji rodičové bohužel divadelníci nebyli, musel jsem si najít cestu sám.

Pamatujete si na první roli?
To bylo právě ve skautu. Hra se jmenovala Skautík a pojednávala o našem táboře. Hrál jsem kuchaře Hondu, protože jsem byl trošku kulatější než ostatní. Je to už přes 65 let, ale pořád si přesně pamatuji své výstupy.

Co vás na divadle pořád baví?
Byli jsme vždy skvělá parta a rozuměli jsme si. S mými vrstevníky máme ochotnický senior klub, pravidelně se scházíme a někteří z nás stále hrají. V 70. letech jsem se dostal i na odbor kultury, a to jen posílilo můj vztah k divadlu. Díky získaným kontaktům se nám podařilo postavit i otáčivé hlediště.

Jako režisér si jistě všímáte kolegů na jevišti. Jak prožíváte jejich výkony?
Pokud někdo udělá chybu, nebo má výpadek, musíte mu pomoci, pokud to nebude až tak nápadné. Dokonce se nám stalo, že na jednu hru nepřijela ani jedna z hereček, které měly hrát důležitou roli. Tenkrát jsme role zdvojovali, ale ani to nepomohlo. Nakonec to nějak dopadlo a hrála to komparzistka, nebyl to úplný propadák. Ale vždy, když si jako režisér všimnu, že někdo z herců tápe, opravdu trnu, aby si vzpomněl na text, nebo mu pomohl někdo z herců.

Všímáte si i reakcí diváků?
To víte, že ano. Na otáčivé hlediště jezdí zájezdy a většinou je vyprodáno. Málokdy se stává, že by diváci byli vlažní, obvykle je to dobré. To se pak hraje mnohem lépe, herec ze sebe chce vydat to nejlepší. Vždy jsem chtěl uvádět veselohry s co nejvíce herci. Divák vnímá lépe, když je jeviště plné a na týnské točně to platí dvojnásob.

MICHAL BĚLSKÝ

Autor: Redakce

14.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

KRUHÁČ za 50 mil. Kč už slouží. Tato značka však předběhla čas;přitom není jisté, zda jí bude zapotřebí.
1

Jízda městem zrychlí, kruháč je hotový

Vlajka Motorfans a znak hokejového klubu dnes ozdobily českobudějovickou Černou věž.

Na tři zářijové dny zavřou Černou věž

Zloději dnes ukradou i kadibudku

Ledenice - Že se ztratí vše, co není a leckdy i je přibité, je všeobecně známo. Ale ztráta, kterou utrpěl chatař z Prahy, je poněkud atypická.

AKTUALIZOVÁNO

Mladý řidič při nehodě vypadl z auta, později zemřel

Lipí - Devatenáctiletý řidič podlehl zraněním, která utrpěl při vážné dopravní nehodě. Stala se v úterý mezi obcemi Mokré a Lipí.

Motor dal Plzni pět gólů v přesilovkách, Gřegořek definitivně ukončil kariéru

Strakonice – S blížícím se startem sezony začínají hokejisté ČEZ Motoru ukazovat svou sílu. Extraligovou Plzeň doslova deklasovali po výborném výkonu na strakonickém zimním stadionu 6:1 a zaujali především úžasnou produktivitou v přesilovkách, ve kterých nastříleli pět gólů. Ve čtvrtek je čeká další přípravný duel ve Znojmě (18).

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení